Rusové mohou být rádi, že s nimi Západ ještě mluví. Trumpovi lidé přiletěli do Moskvy za Putinem, aby se dohodli

Dne 5. září 2026 přistálo v Moskvě letadlo se dvěma muži z nejužšího okruhu amerického prezidenta. Steve Witkoff, zvláštní vyslanec Bílého domu pro mírové mise, a Jared Kushner, Trumpův zeť a spoluvyjednavač, strávili s Vladimirem Putinem přes tři hodiny za zavřenými dveřmi. Následující den pokračovali do Kyjeva za Volodymyrem Zelenským. Žádná dohoda oznámena nebyla. Žádné příměří nevstoupilo v platnost. A přesto Kreml schůzku označil za „konstruktivní a upřímnou“. Proč? Protože pro Rusko, které Spojené státy ještě v únoru 2026 formálně vedly jako „mimořádnou hrozbu“ pro svou bezpečnost, je už pouhý fakt, že s ním Washington sedí u stolu, strategický úspěch.

Kdo jsou „Trumpovi lidé“ a co mají za sebou

Witkoff má v oficiálních dokumentech Bílého domu doloženou funkci „poradce prezidenta a zvláštní vyslanec pro mírové mise“. Není to diplomat z povolání, je to realitní magnát, kterého Trump vytáhl do role vyjednavače už pro příměří v Gaze. Kushner formální titul zvláštního vyslance nemá, ale v materiálech ukrajinské prezidentské kanceláře i Bílého domu figuruje jako součást Trumpova vyjednávacího týmu.

Jejich společná stopa v ukrajinském konfliktu začíná 7. ledna 2026, kdy se v Paříži setkali se Zelenským. Následovaly moskevské schůzky s Putinem na konci ledna, třístranné bezpečnostní rozhovory v Abú Zabí, únorové telefonáty před ženevskými jednáními a nakonec zářijová víkendová mise Moskva–Kyjev. Kanál funguje. Výsledek zatím ne.

Proč je otevřený kanál výhra pro Moskvu

Rusko vede od února 2022 válku, za kterou čelí nejrozsáhlejšímu sankčnímu režimu v moderních dějinách. Evropské země omezily diplomatické styky na minimum, Česko zpřísnilo přístup držitelů ruských diplomatických pasů kvůli riziku zpravodajských aktivit. A přesto Washington s Moskvou mluví. Přímo, na nejvyšší úrovni, opakovaně.

Pro Kreml to znamená tři věci:

• Status neobejitelného aktéra. Dokud americký prezident posílá své lidi do Moskvy, Rusko není izolované. Je partnerem v jednání.
• Prostor otevírat vlastní agendu. Podle AP se na zářijové schůzce řešila nejen válka, ale i ekonomická témata a „vzájemně výhodné společné projekty“. Moskva tak posouvá debatu od sankcí k obchodu.
• Čas bez ústupků. Po žádném z doložených kol jednání Rusko neoznámilo jedinou vlastní koncesi. Mluví se o „konstruktivním dialogu“, ale ruská pozice (celá Doněcká oblast, žádné NATO na Ukrajině) zůstává beze změny.

Witkoff sám v březnu 2025 veřejně hájil logiku, že bez komunikace válku ukončit nelze. To je racionální argument. Jenže komunikace bez výsledku slouží hlavně té straně, která potřebuje čas.

Co se vlastně vyjednává, a kde to vázne

Agenda jednání má tři pilíře: území, bezpečnostní záruky a poválečnou obnovu. Na každém z nich panuje zásadní rozpor.

Území je nejtěžší bod. Rusko trvá na formalizaci svých nároků na části Donbasu, včetně oblastí, které ani plně neovládá. Ukrajina v oficiální mírové formuli drží návrat k hranicím z roku 1991. V praxi ale Zelenskyj v únoru 2026 připouštěl spíš zmrazení fronty tam, kde právě je, než odevzdání dalších neobsazených částí. Rozdíl mezi de facto linií příměří a de jure uznáním okupace je propast, přes kterou zatím nikdo nepostavil most.

Bezpečnostní záruky jsou paradoxně nejdál. Zelenskyj v lednu prohlásil, že americký dokument o garancích je „stoprocentně hotový“ a čeká na ratifikaci v Kongresu i ukrajinském parlamentu. Záruky mají stát na dodávkách zbraní, výcviku, zpravodajské spolupráci a automatickém návratu sankcí při další agresi. Garanty mají být USA, Británie, Francie, Německo, Polsko a další spojenci.

Poválečná obnova se řešila na ženevských jednáních v únoru 2026 pod hlavičkou „balíčku prosperity“. Ale dokud není jasné, kde povede hranice a kdo ji bude hlídat, je debata o rekonstrukci předčasná.

Tlak na Kyjev a riziko míru „přes hlavu“

Zelenskyj v únoru 2026 opakovaně kritizoval, že Washington žádá ústupky „příliš často“, a vždy po Ukrajině, ne po Rusku. „Nátlak je asymetrický,“ řekl podle Reuters. Odmítl předat další části Donbasu a varoval, že rychlé tempo dohody může vést k míru, který Ukrajina nepřežije.

Formálně Kyjev z procesu vyloučen není. Zelenskyj byl v přímém kontaktu s oběma vyslanci, v únoru se připravovala další třístranná kola, mluvilo se o posunu na úroveň lídrů. Ale manévrovací prostor se zužuje. Trump si drží osobní vyjednávací kanál mimo struktury NATO a EU, čímž kontroluje tempo i obsah. Evropští spojenci se v doložených materiálech objevují hlavně u bezpečnostních záruk a následných konzultací, ne u hlavního stolu.

Pro srovnání: v Istanbulu v březnu 2022 Ukrajina nabízela neutralitu výměnou za garance typu článku 5 NATO a vše podmiňovala úplným příměřím. V roce 2026 je formát jiný, válka delší, fronta stabilizovanější a vyčerpání hlubší na obou stranách.

Co to znamená pro Česko

Česká vláda na začátku ledna 2026 podpořila debatu o poválečných bezpečnostních zárukách, ale současně odmítla vyslat české vojáky na Ukrajinu. Bezpečnostní rada státu řešila ochranu kritické infrastruktury a obranu proti dronům podle ukrajinských zkušeností; válka na východě se tak přímo promítá do české domácí bezpečnostní politiky.

Česká pomoc Ukrajině má dlouhodobý rozpočtový rámec: MZV má schválený program na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun. Muniční iniciativa má pokračovat, pokud ji zaplatí jiné státy. Ani případná dohoda automaticky českou pomoc nevypíná, spíš mění její strukturu z munice na obnovu a bezpečnostní asistenci.

Otevřený kanál mezi Washingtonem a Moskvou zatím přinesl desítky hodin jednání, stovky diplomatických telegramů a nula podepsaných dokumentů. Pro Rusko je to pohodlná pozice: sedí u stolu, nic nepodepisuje a sbírá čas. Otázka není, jestli Západ s Kremlem mluví. Otázka je, jestli mu za to Kreml něco skutečně nabídne.