Chorvatsko nakoupí jihokorejské raketomety Chunmoo s dosahem 300 km, protože HIMARS nestačí. Změní rovnováhu na Balkáně

Americké raketomety HIMARS si Chorvatsko objednalo už dříve, osm kusů za zhruba 7,5 miliardy korun. Jenže schválený americký balíček obsahuje pouze střely GMLRS s dosahem kolem 80 kilometrů. Delší munice typu ATACMS nebo nová PrSM pro chorvatské použití exportně dostupná nebyla, nebo ji Washington jednoduše neschválil. Chorvatský ministr obrany Ivan Anušić to řekl otevřeně: země potřebuje dosah přes 300 kilometrů a potenciálně až 500 kilometrů, a ten jí americký systém v aktuální konfiguraci nedá. Proto Záhřeb sáhl po jihokorejské alternativě od Hanwha Aerospace, ne místo HIMARS, ale vedle něj.

Co přesně je K239 Chunmoo

Jihokorejský víceraketový systém K239 Chunmoo patří do nové generace modulárních odpalovačů. Na rozdíl od HIMARS, který nese jeden kontejner se šesti raketami, Chunmoo pracuje se dvěma kontejnery a dokáže na jednom vozidle kombinovat různé typy munice. V základní konfiguraci pojme až dvanáct řízených raket ráže 239 mm, případně menší počet těžších balistických střel s delším dosahem.

Klíčové parametry systému:

• Ráže: 239 mm (standardní rakety), volitelně i jiné typy munice
• Počet kontejnerů: 2 modulární
• Dostřel: od přibližně 30 km po 300+ km podle typu střely (chorvatské zdroje zmiňují balistickou střelu CTM-290)
• Podvozek: kolový, osmikolový terénní
• Obsluha: přibližně 5–6 vojáků na odpalovač

Pro srovnání: americký M142 HIMARS nese jeden kontejner se šesti raketami GMLRS (dostřel cca 80 km) nebo jednu balistickou střelu ATACMS (dostřel až 300 km). Problém Chorvatska nikdy nebyl samotný odpalovač HIMARS, ale to, že mu Washington schválil jen kratší munici. Chunmoo tuto mezeru vyplňuje vlastní muniční rodinou bez amerických exportních omezení.

Proč zrovna teď a proč tolik peněz

Chorvatsko dosud spoléhalo na raketomety z jugoslávské éry. Systémy M92 Vulkan se 32 hlavněmi a BM-21 Grad se 40 hlavněmi, oba ráže 122 mm, slouží přes třicet let a jejich efektivní dostřel se pohybuje kolem 20 kilometrů. Skok z 20 na 300 a více kilometrů není evoluce. Je to úplně jiná kategorie boje.

Celková cena akvizice činí 435,2 milionu eur (přibližně 10,8 miliardy korun) bez DPH. Vládní rozpočtový rámec včetně daně a souvisejících položek pak počítá s částkou 544 milionů eur rozloženou do let 2026 až 2029. Podle chorvatských médií má zhruba 85 procent systémů dorazit v roce 2028, přičemž výcvik obsluhy potrvá šest týdnů a pro všech osmnáct odpalovačů bude potřeba asi sto vojáků.

Součástí kontraktu není jen hardware od Hanwha Aerospace. Polská firma WB Electronics dodá a integruje velitelsko-řídicí systém TOPAZ, komunikační platformu FONET a rádiové vybavení. Nejde o kosmetický doplněk: TOPAZ je mozek celé sestavy, který propojuje odpalovače s průzkumem a velením do jednoho digitálního celku. Stejný systém WB Group integruje i do polských Chunmoo.

Srbsko jako hlavní důvod

Ministr Anušić při oznámení nákupu nemluvil v náznacích. Chunmoo podle něj „vyrovnává vztah sil v regionu“. A tím regionem myslel především Srbsko.

Bělehrad v posledních letech výrazně zbrojí. Srbské ministerstvo obrany na veletrhu Eurosatory 2026 potvrdilo významné kontrakty s izraelskou firmou Elbit Systems, která vyrábí raketový systém PULS, přímého konkurenta Chunmoo i HIMARS. Elbit ve své výroční zprávě uvádí kontrakt za přibližně 335 milionů dolarů na systémy PULS a průzkumné drony Hermes 900 pro nejmenovanou evropskou zemi. Chorvatské zdroje tuto zemi identifikují jako Srbsko, byť oficiální potvrzení z Bělehradu chybí.

Systém PULS pracuje rovněž se dvěma kontejnery a muniční rodinou sahající od raket Accular (35 km) přes EXTRA (150 km) až po střelu Predator Hawk s dosahem 300 kilometrů. Srbský prezident Aleksandar Vučić na konci června 2026 veřejně prohlásil, že „bylo podepsáno mnoho kontraktů a další výzbroj přichází“. Přesný počet srbských odpalovačů ani konkrétní typy raket ale veřejně potvrzeny nejsou.

Chorvatsko na to teď odpovídá vlastním systémem ve stejné kategorii. Podle nás právě tady leží skutečná změna rovnováhy, ne v tom, že by Záhřeb získal nad Bělehradem převahu, ale v tom, že se bilaterální vojenská rovnice přesouvá ze starých 122mm raketometů do kategorie hlubokých přesných úderů a vzájemného odstrašení.

Balkán na hraně, ale ne ve válce

Slovo „rovnováha“ v kontextu Balkánu vyvolává pochopitelné obavy. Region zůstává citlivý, dialog mezi Bělehradem a Prištinou vázne, napětí v Bosně a Hercegovině neklesá. NATO nicméně v létě 2026 začalo postupně optimalizovat postoj mise KFOR v Kosovu právě kvůli zlepšené bezpečnostní situaci, i když zároveň zdůrazňuje, že se poměry mohou znovu zhoršit.

Nákup Chunmoo neznamená, že se Chorvatsko chystá na válku. Znamená, že Záhřeb už nechce být v raketovém dělostřelectvu odkázaný na třicet let staré systémy s dosahem dvacet kilometrů a na americkou munici v omezené konfiguraci. Obě platformy, HIMARS i Chunmoo, mají fungovat souběžně a podle ministerstva obrany snižovat závislost na jednom dodavateli.

Dá se ale čekat, že srbská strana odpoví dalšími akvizicemi. Tak funguje logika regionální odstrašovací spirály, a na Balkáně ji znají důvěrně.

Co to znamená pro širší kontext

Chorvatský nákup není izolovaný případ. Polsko provozuje vlastní Chunmoo i americké HIMARS, Estonsko pořizuje HIMARS, Rumunsko rovněž. Tlak na delší dostřel a diverzifikaci dodavatelů je celoalianční trend, který válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, dramaticky urychlila. Ukrajinské bojiště ukázalo, že raketové dělostřelectvo s přesnou municí a velkým dosahem rozhoduje o tom, kdo drží iniciativu.

Pro Českou republiku je chorvatský případ zajímavý strukturálně. Ukazuje, že i menší členská země NATO může kombinovat americké a jihokorejské systémy, vyjednat polskou integraci velení a vybudovat schopnost hlubokého úderu za částku, která odpovídá zhruba jednomu procentu ročního HDP.

Skutečně použitelná chorvatská schopnost zasahovat cíle na stovky kilometrů má vyrůst hlavně od roku 2028. Do té doby bude Balkán sledovat, jestli Bělehrad odpoví, a čím.