Britové vidí ruský strach ve vzduchu. Letectvo NATO má jasnou převahu, která může Kreml odradit i bez výstřelu

Plukovník ve výslužbě Grant, který má za sebou 37 let v britské armádě a působil jako obranný přidělenec v Pobaltí, to řekl v rozhovoru pro ukrajinskou stanici Espreso/Slawa.TV začátkem září 2026. Nejde o oficiální stanovisko Londýna, ale o expertní odhad opřený o veřejně dostupná čísla. A ta čísla mluví jasně. Podle analýzy amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), vycházející z dat londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS), disponovaly evropské členské státy NATO, tedy bez započtení amerických sil, v roce 2024 celkem 2 429 bojově způsobilými letouny. Rusko jich mělo 1 377. Poměr téměř dva ku jedné. A to ještě nepočítáme stovky amerických strojů trvale nebo rotačně rozmístěných v Evropě.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Kvantitativní převaha je jen část příběhu. Důležitější je kvalita. Podle téže analýzy CSIS bylo plných 71 procent neamerické flotily NATO vyrobeno nebo modernizováno po roce 1990. U ruských Vzdušně-kosmických sil (VKS) šlo o 53 procent. Aliance tedy létá nejen ve větším počtu, ale i na novějších strojích.

Páteř evropského letectva NATO tvoří tři typy:

• F-35A Lightning II – stealth letoun páté generace s pokročilou senzorovou fúzí, distribuovaným aperturním systémem (DAS) a elektrooptickým zaměřovacím systémem (EOTS). Dosahuje rychlosti přes Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h) a operační dosah přesahuje 1 000 km. Stroj provozuje nebo objednalo přes tucet evropských aliančních zemí.
• Eurofighter Typhoon – dvouproudový víceúčelový bojový letoun schopný letu rychlostí Mach 2 (přibližně 2 470 km/h), průběžně modernizovaný o nové radary, senzory a integrace zbraní. Slouží v Německu, Itálii, Španělsku a Británii.
• JAS-39 Gripen – lehčí jednomotorový víceúčelový letoun švédské výroby, rychlost Mach 2 (přibližně 2 470 km/h), bojový dosah kolem 800 km. Česko provozuje 12 jednomístných a 2 dvoumístné verze, Maďarsko rovněž.

Na ruské straně stojí jako protějšky Su-35S Flanker-E, vysoce manévrovatelný stroj čtvrté generace plus s dosahem přes 1 500 km, a Su-57 Felon, formálně letoun páté generace. Jenže Su-57 existuje v jednotkách kusů. Nezávislé otevřené zdroje nedokážou potvrdit, že jeho stealth vlastnosti a síťové schopnosti dosahují úrovně F-35. Většinu ruské flotily tak stále tvoří starší Su-27, Su-30 a MiG-29, tedy stroje navržené ještě v sovětské éře.

Neviditelná vrstva, která rozhoduje

Grant nepostavil svou tezi jen na počtu letounů. Klíčové je to, čemu analytici říkají podpůrné systémy, tedy prostředky velení, řízení, průzkumu a vzdušného doplňování paliva, které z jednotlivých letounů dělají propojenou síť.

Aliance vlastní 14 letounů včasné výstrahy AWACS E-3A na základně v německém Geilenkirchenu a pět bezpilotních průzkumných strojů RQ-4D Phoenix provozovaných v rámci programu Alliance Ground Surveillance (AGS) ze sicilské Sigonelly. Nad tím vším stojí NATO Integrated Air and Missile Defence (NATINAMDS), systém, který propojuje radary, velitelská stanoviště a zbraňové platformy členských států do jedné sítě fungující nepřetržitě, ve dne v noci, v míru i v krizi.

Součástí je i mise air policing, tedy stálá hotovost stíhaček k identifikaci a zachycení neznámých letounů. Po narušení polského vzdušného prostoru v září 2025 NATO aktivovalo posílenou operaci Eastern Sentry na východním křídle.

Rusko nic srovnatelného nemá. Analýza CSIS popisuje slabiny VKS v oblasti vzdušného průzkumu a včasné výstrahy: Moskva disponuje zhruba 15 letouny rodiny A-50 Mainstay, z nichž může být provozuschopná přibližně polovina. Při invazi na Ukrajinu v únoru 2022 Rusko nasadilo odhadem 350 bojových letounů, a ani s touto silou nedokázalo získat vzdušnou nadvládu nad výrazně slabším protivníkem. Válka, která trvá už více než čtyři roky, to potvrzuje každý den.

Odstrašení bez výstřelu, jak to funguje

Logika je prostá. Pokud protivník ještě před prvním vzletem vidí, že bude detekován aliančními radary a AWACS, identifikován během sekund, zachycen hotovostními stíhačkami a zasažen koordinovanou palbou integrované protivzdušné obrany, cena útoku dramaticky roste. NATO samo popisuje NATINAMDS jako systém, jehož prvním úkolem je hrozbu odradit, tedy zabránit jí ještě dříve, než se rozvine v konflikt.

Grant to v rozhovoru formuloval přímočaře: řeči Moskvy o útocích na Británii nebo jiné členské země jsou podle něj bluf. Ne proto, že by Rusko nemělo žádné schopnosti; hybridní útoky, narušování vzdušného prostoru drony, raketové zastrašování jsou reálné nástroje. Ale otevřený konvenční vzdušný střet s celou Aliancí? To je jiná kategorie. Britská Sněmovna lordů na slyšení v červnu 2026 připomněla, že Rusko vnímá západní vzdušnou převahu jako strategický problém minimálně od války v Perském zálivu v roce 1991, kdy koaliční letectvo během několika týdnů zničilo iráckou armádu.

Kde má Aliance slabiny

Bylo by naivní tvrdit, že převaha je absolutní a bezpodmínečná. Atlantic Council i CSIS ve svých analýzách z let 2025 a 2026 upozorňují na konkrétní rizika:

• Závislost na USA. Evropské členské státy NATO stále spoléhají na americké schopnosti v oblasti potlačování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD), útočného elektronického boje, vzdušného tankování a části velení a průzkumu. Bez amerického příspěvku by se převaha ztenčila.
• Zásoby přesné munice. Evropské arzenály nejsou dimenzované na dlouhý vysoce intenzivní konflikt.
• Odolnost základen. Ruské balistické a hypersonické střely představují hrozbu pro alianční letiště. Rozptýlení sil a zpevnění infrastruktury je teprve v běhu; příkladem je plánovaná modernizace litevské základny Šiauliai pro přijetí letounů páté generace do druhé poloviny roku 2028, do níž má jít přes 166 milionů eur.
• Jaderný a raketový eskalační práh. Vzdušná převaha NATO zvyšuje cenu konvenčního útoku, ale sama o sobě neodstraňuje riziko jaderné eskalace. Kreml může vzdušnou nevýhodu kompenzovat právě hrozbou použití strategických zbraní.

Český dílek v aliančním štítu

Česko se na vzdušné převaze NATO podílí svými 14 gripeny, flotilou, která je malá počtem, ale funkční zapojením. České gripeny se pravidelně účastní zahraničních rotací; v roce 2019 NATO oficiálně uvádělo čtyři české gripeny v misi Baltic Air Policing z estonské základny Ämari. Přínos není v mase, ale v držení hotovosti, interoperabilitě a zapojení do NATINAMDS.

Alianční převaha neznamená, že si menší stát může dovolit rezignovat na vlastní stíhací složku. Právě naopak: každý funkční stroj v síti zvyšuje hustotu pokrytí a komplikuje protivníkovi kalkulaci.

Moskva může dál vyhrožovat. Ale pokaždé, když ruský generál mluví o úderu na západ, někdo v jeho štábu počítá, kolik aliančních stíhaček, radarů a raket stojí mezi jeho slovy a realitou. A ten součet pro Kreml nevychází dobře.