Nová stíhačka GCAP unese dvakrát víc zbraní než F-35 a přeletí Atlantik bez tankování. Ale cena je astronomická

Někdy v roce 2035 by měl poprvé vstoupit do služby stroj, který nemá nahradit F-35, ale řešit problém, na který dnešní stíhačky nestačí: jak dostat masivní bojový efekt hluboko do prostoru, kde už tankery, létající radary a doprovod nemusejí bezpečně operovat. Jmenuje se GCAP (Global Combat Air Programme) a stojí za ním Spojené království, Itálie a Japonsko. Na průmyslové straně táhnou vývoj BAE Systems, Leonardo a japonské konsorcium JAIEC prostřednictvím společného podniku Edgewing. V červenci 2026 program přešel do další vývojové fáze podpisem mezinárodního kontraktu za 4,6 miliardy liber. Nejde tedy o pouhou prezentaci z veletrhu, jde o aktivní, smluvně ukotvený zbrojní projekt s reálným rozpočtem.

Dvojnásobek výzbroje F-35: požadavek, ne hotová specifikace

Tvrzení o dvojnásobné interní výzbroji oproti F-35A pochází z oficiálního podcastu Team Tempest britského Královského letectva, kde Group Captain přezdívaný „Bill“ popsal požadavek jako „zhruba dvojnásobek toho, co unese F-35A“. Sekundární odborné zdroje to přepočítávají zhruba na 5 170 kilogramů (11 400 liber) čistě interní výzbroje.

Pro srovnání: F-35A Lightning II má podle oficiálního factsheet USAF celkový payload 8 160 kilogramů, ale to zahrnuje i externí závěsníky. Interní zbraňové šachty F-35A pojmou výrazně méně, typicky dvě řízené pumy JDAM kalibru 900 kg plus dvě střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Právě tady je klíčový rozdíl: GCAP má nést veškerou výzbroj uvnitř trupu, a přesto jí pobrat víc než F-35A celkem na vnějších i vnitřních závěsnících.

Důležité je ale říct, že jde zatím o deklarovaný požadavek z fáze konceptu, nikoli o ověřenou tabulkovou specifikaci sériového letounu. Přesné rozměry interních šachet ani maximální hmotnost nákladu veřejně zveřejněny nebyly.

Přes Atlantik na vlastní palivo, a proč to dává smysl

Ze stejného podcastového vystoupení pochází i ambice doletu: „snad ekvivalent přeletu Atlantiku do Ameriky na interní palivo.“ Vzdálenost z Londýna do New Yorku činí zhruba 5 570 kilometrů. Pokud by GCAP skutečně dosáhl takového přepravního doletu bez tankování, šlo by o dramatický skok oproti F-35A, jehož bojový rádius na interním palivu přesahuje 2 200 kilometrů.

Proč tak obrovský dosah? Odpověď leží v indo-pacifické geografii a v měnící se povaze vzdušného boje. Japonsko potřebuje letoun schopný operovat nad rozlehlými mořskými prostory bez závislosti na tankerech, které se v prostředí moderních protivzdušných systémů stávají zranitelnými. Britská strana zase počítá s tím, že v budoucích konfliktech nemusí být k dispozici blízké základny ani bezpečné koridory pro vzdušné doplňování paliva. Podle autorů z RAF a japonských vzdušných sil zapojených přímo do programu GCAP nemá nahrazovat F-35, ale doplňovat ho tam, kde menší letoun naráží na limity dosahu a kapacity.

Nová konfigurace představená na leteckém veletrhu ve Farnborough v roce 2024 ukázala výrazně větší rozpětí křídel oproti starším konceptům, logický důsledek požadavku na více paliva a větší interní šachty.

Cena: sedminásobek F-35A, a to je jen odhad

Tady začíná ta nepříjemná část. Oficiální kusová cena GCAP neexistuje. Britský parlamentní výbor ve své zprávě ke GCAP výslovně uvádí, že celkové náklady programu dosud nejsou vyčísleny. Částka kolem 600 milionů dolarů za jeden letoun, která koluje v odborných médiích, je neoficiální odhad.

I tak jde o číslo, které bere dech. Průměrná cena F-35A za výrobní série 15 až 17 činí podle výrobce 82,5 milionu dolarů. Pokud by se GCAP skutečně pohyboval kolem 600 milionů, mluvíme o více než sedminásobku. V přepočtu na koruny by jeden stroj stál zhruba 14 miliard Kč.

Co cenu žene nahoru? Už samotné zadání. Velký drak s velkým křídlem pro dlouhý dolet. Objemné interní šachty pro těžkou výzbroj. Pokročilá senzorová soustava. A hlavně role, kterou autoři programu popisují jako „rozehrávač“: GCAP nemá být jen stíhačkou, ale létajícím velitelským uzlem, který řídí roje bezpilotních prostředků, sdílí data v reálném čase a nese výpočetní výkon srovnatelný se serverovou skříní. Ve vlastním pojetí programu totiž „payload“ neznamená jen bomby a rakety, ale pět složek: kinetické efekty, nekinetické efekty (elektronický boj), senzory, konektivitu a výpočetní kapacitu.

Kdo to zaplatí a kolik to spolkne

Základní financování nesou veřejné rozpočty všech tří partnerských států. Britská vláda v roce 2026 potvrdila 8,6 miliardy liber na GCAP v horizontu čtyř let. Japonské ministerstvo obrany vyčlenilo na fiskální rok 2026 celkem 206,6 miliardy jenů na vývoj stíhačky nové generace včetně příspěvku do společné organizace GIGO. Průmysl navíc podle britského parlamentu investoval dalších 600 milionů liber z vlastních zdrojů.

Pro český kontext: rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí necelých 155 miliard korun. Jediný letoun za odhadovaných 14 miliard by spolkl téměř desetinu celého ročního rozpočtu resortu. Pořízení GCAP je pro Česko v dohledné budoucnosti mimo reálnou úvahu, ale jako člen NATO profitujeme z toho, že spojenci budují špičkovou vzdušnou sílu schopnou operovat v nejnáročnějších scénářích.

Britský parlament přitom sám varuje: program bude po celé příští desetiletí ukusovat významný díl obranného rozpočtu a udržitelnost jednotkové ceny stojí na dvou podmínkách, dostatečném domácím financování velkých partnerů a úspěšném exportu.

Závod o šestou generaci: GCAP není sám

Spojené státy v březnu 2025 udělily kontrakt na vlastní stíhačku šesté generace, F-47 v rámci programu NGAD. Čína podle analýzy Aviation Week z počátku roku 2025 testuje dva bezocasé demonstrátory, které už skutečně létají, i když jejich přesné výkonové parametry zůstávají nepotvrzené. Právě absence svislých ocasních ploch u čínských prototypů vyvolává otázky, proč si je GCAP ponechává. Přímé oficiální vysvětlení neexistuje, ale konstruktéři zjevně hledají kompromis mezi stealth vlastnostmi, aerodynamickou stabilitou, výrobním rizikem a termínem zavedení do služby v roce 2035.

Označení „šestá generace“ je u GCAP oficiální, ale univerzální definice tohoto pojmu neexistuje. Veřejně dostupné důkazy zatím dokládají spíš ambici a systémovou architekturu než hotově prokázanou generační převahu. Program má smluvní rámec, peníze a průmyslovou základnu; teď musí dokázat, že dokáže dodat to, co slibuje, za cenu, kterou si jeho provozovatelé mohou dovolit.