Britský analytik varuje, že Rusko příměří nepřijme a po pádu Donbasu si řekne o mnohem více. Zelenskyj šanci propásl

Dne 3. září 2026 sedl Mercouris k mikrofonu v podcastu norského politologa Glenna Diesena a vyslovil větu, která rezonuje celým konfliktem: jakmile Rusko dobude zbytek Doněcké a Luhanské oblasti, Ukrajina přijde o svou „hlavní vyjednávací kartu“ a Kreml nebude mít jediný důvod zastavit se na současné linii. Naopak, bude tlačit dál, ostřeji a s tvrdšími podmínkami. Mercouris přitom není osamělý hlas. Americká zpravodajská komunita ve své výroční hodnoticí zprávě z března 2026 konstatovala, že Rusko „vidí málo důvodů přestat bojovat“, dokud jeho síly získávají půdu. A agentura Reuters v červenci 2026 popsala, že Putin odmítá klid zbraní na aktuální linii, protože věří v dobytí celého Donbasu.

Co přesně Moskva požaduje, a proč nejde jen o Donbas

Kdo si myslí, že ruské požadavky končí u dvou donbaských oblastí, čte zastaralou mapu. Dokument ruské delegace při OBSE ze 17. července 2024, který shrnuje Putinův takzvaný mírový návrh z předchozího měsíce, obsahuje seznam, po kterém se tají dech: úplné stažení ukrajinských sil z Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti v jejich administrativních hranicích, neutralita mimo NATO, demilitarizace, uznání anexí, ochrana ruštiny a zrušení západních sankcí. Dokument navíc výslovně říká, že při odmítnutí budou podmínky „jiné“, tedy tvrdší.

Mercourisovo „mnohem více“ proto nemusí znamenat jen další kilometry území. Může jít o politické a bezpečnostní podmínky, které by z Ukrajiny fakticky udělaly stát bez vlastní bezpečnostní architektury. A čím déle válka trvá a čím víc se ukrajinská pozice zhoršuje, tím méně má Kyjev v rukou, čím by Kreml přibrzdil.

Propásnutá šance, nebo nemožná volba?

Klíčový moment přišel na přelomu března a dubna 2026. Zelenskyj 31. března veřejně řekl, že Rusko přes americkou stranu vzkazuje Ukrajině dvouměsíční lhůtu na odchod z Donbasu, jinak přijdou „jiné podmínky“. Hned následující den mluvčí Kremlu Peskov pro Reuters dodal, že Kyjev měl rozhodnout „včera“.

Zelenskyj nabídku odmítl. A měl k tomu důvody, které nejsou triviální. Ukrajinská veřejnost by podle jeho vlastních slov z února 2026 nepřijala jednostranné odevzdání Donbasu. Bývalý ministr zahraničí Kuleba v rozhovoru pro CNN 1. dubna zašel ještě dál: Kyjev prý nemá „žádný důkaz“, že by se Rusko po takovém ústupku zastavilo. A britský think-tank RUSI upozornil, že stažení ze zbytku Donbasu by Ukrajinu posunulo na nepřipravený terén a fatálně oslabilo její obranu při případném kolapsu příměří.

Mercouris přitom sahá ještě hlouběji, připomíná istanbulská jednání z jara 2022 jako dřívější nevyužitý moment. Tehdejší návrh dohody už obsahoval neutralitu, zákaz cizích vojsk a tvrdé limity pro ukrajinskou armádu. Dnešní ruské požadavky jsou ale prokazatelně přísnější: přibylo explicitní uznání anexí a požadavek na zrušení sankcí. Posun je jak územní, tak politický.

Padne Donbas, nebo jde o zjednodušení?

Nevyhnutelný rychlý kolaps ukrajinské obrany v Donbasu ze seriózních zdrojů neplyne. Polský Ośrodek Studiów Wschodnich (OSW) popsal frontu na začátku roku 2026 jako převážně poziční, bez operačního průlomu. Zároveň ale v červnu 2026 potvrdil velmi silný tlak na Kostiantynivku, jedno z posledních větších měst pod ukrajinskou kontrolou v Doněcké oblasti, s obtížným zásobováním a masivním nasazením klouzavých bomb.

Obraz přitom není jednosměrný. ISW k 30. červenci 2026 zaznamenal, že v západní Záporožské oblasti ukrajinské protiútoky převzaly taktickou iniciativu a donutily ruské síly u Dněpru k aktivní obraně. V Charkovské oblasti Rusko tlačí, ale bez potvrzených větších průlomů. Mercouris tedy pracuje se scénářem, nikoli s hotovou realitou. Riziko je ale reálné a tlak na ukrajinské pozice v Donbasu sílí měsíc od měsíce.

Kdo je Mercouris, a proč být opatrný

Alexander Mercouris je britský geopolitický komentátor a spoluzakladatel platformy The Duran. Umí sledovat diplomatické a vojensko-politické debaty, jeho analýzy mají svou logiku a občas se překrývají s tím, co říkají i mainstreamové zdroje. Nejde ale o oficiálního zpravodajského analytika ani akademika.

Důvody k opatrnosti existují. Britská profesní komora Bar Standards Board na něj v roce 2012 vydala disciplinární nález. A studie Institute for Strategic Dialogue řadí The Duran do širšího prokremelského informačního ekosystému a připomíná Mercourisovu vazbu na ruskou státní televizi RT. Jeho výroky proto stojí za pozornost jako názorový impuls, ne jako důkaz.

Co to znamená pro Česko

Případné ruské vítězství v Donbasu by neznamenalo přímé vojenské ohrožení České republiky. Znamenalo by ale posílení ruského sebevědomí a vyšší tlak na celou evropskou bezpečnostní architekturu. Americká zpravodajská komunita výslovně varuje před rizikem eskalace mezi Ruskem a NATO i před sabotážními aktivitami proti spojencům. Česká Národní strategie kybernetické bezpečnosti 2026–2030 říká totéž jinými slovy: agresivní politika Ruska a hrozba konfliktu se státem NATO zůstávají pro Česko zásadním zdrojem hrozeb.

Ministerstvo zahraničí ČR spojuje podporu Ukrajiny přímo s vlastní bezpečností země. Pokud Mercourisova teze míří k tomu, že každé oslabení Kyjeva zhoršuje podmínky budoucí dohody, pak z českého pohledu nedává smysl podporu předčasně omezovat. Podle nás je to nejpraktičtější závěr, který si z celé debaty lze odnést.

Válka na Ukrajině se v září 2026 neblíží ke konci, blíží se k bodu, kde cena míru roste rychleji než ochota ho platit. A právě to je na Mercourisově varování nejnepříjemnější: nemusí mít pravdu ve všem, ale v tomhle jednom bodě se s ním shodují i ti, kteří by s ním jinak nechtěli sedět u jednoho stolu.