Čína se chystá na válku. Nový zákon jí umožní zabavovat majetek a přejít do válečného režimu ze dne na den

Peking nevyhlásil válku. Neřekl, kam zaútočí ani kdy. Udělal ale něco, co bezpečnostní analytici považují za stejně výmluvné: vybudoval si právní infrastrukturu, která mu umožní přejít z mírového stavu do plné mobilizace s minimálním třením. Novela, vyhlášená prezidentským dekretem Si Ťin-pchinga téhož dne a účinná od 1. října 2026, mění dosavadní mobilizační zákon v několika zásadních bodech. Nejdůležitější z nich: stát už nemusí civilní zdroje jen „využívat“. Nově je může vyvlastnit.

Co přesně se v zákoně mění

Původní zákon o národní obranné mobilizaci z roku 2010 počítal s tím, že stát v případě ohrožení sáhne po civilních kapacitách: továrnách, dopravních prostředcích, skladech. Nová verze jde podstatně dál. Podle srovnávací analýzy NPC Observer přibývá několik klíčových posunů:

• Vyvlastnění místo pouhého využití. Formulace „rekvizice civilních zdrojů“ se rozšiřuje na „vyvlastnění a rekvizice“. Týká se organizací i jednotlivců, tedy každého, kdo vlastní nebo užívá zařízení, vybavení, dopravní prostředky, prostory či jiné zdroje na území ČLR. Chráněny mají být jen základní domácí potřeby a bydlení.
• Data a software jako mobilizační zdroj. Zákon poprvé výslovně počítá s digitálními aktivy: informačními sítěmi, daty, softwarem a rádiovými frekvencemi.
• Rozvojové zájmy jako důvod mobilizace. Vedle tradiční suverenity a územní celistvosti se nově objevují „rozvojové zájmy“, pojem dostatečně široký na to, aby pokryl ekonomickou a technologickou rivalitu.
• Rychlý přechod mír–válka. Zákon výslovně definuje mobilizaci jako mechanismus zajišťující „rychlý přechod mezi mírem a válkou a převod ekonomické a společenské síly na obrannou sílu“.

Jak rychle to může nastat

Formální mobilizaci, ať už všeobecnou, nebo částečnou, musí schválit stálý výbor parlamentu a vyhlásit prezident. To zní jako pojistka. Jenže novela obsahuje klauzuli, která celý proces dramaticky zkracuje: při přímé hrozbě mohou Státní rada a Ústřední vojenská komise ihned přijmout „nezbytná mobilizační opatření“ a teprve poté podat zprávu parlamentu. V praxi to znamená, že první vlna (povolání záloh, převod výroby, zabavení dopravních prostředků, omezení pohybu osob a zboží) může naběhnout dřív, než se poslanci vůbec sejdou.

Rozsah sektorů, které stát může převzít pod kontrolu, je přitom vyčerpávající: finance, doprava, pošta, telekomunikace, rozhlas a televize, informační sítě, dodávky energie a vody, zdravotnictví, zásobování potravinami i obchod. Firmy mohou dostat priorizované úkoly ve skladování, přepravě a distribuci strategických zásob. Ozbrojené síly získávají přednostní dopravní obsluhu. Nejde jen o zbrojní výrobu, jde o celou logistiku státu.

Proč právě teď

Načasování není náhodné. Měsíc před schválením novely, 31. července 2026, Si Ťin-pching veřejně tlačil na armádu, aby dosáhla „rozhodujícího pokroku“ do roku 2027. Mluvil o bezpilotních inteligentních technologiích, síťově-informačních systémech a ochraně suverenity, bezpečnosti a rozvojových zájmů. Novela o měsíc později přesně tyto priority zapisuje do mobilizačního práva.

Zákon žádný konkrétní stát nejmenuje. Neříká Tchaj-wan, Filipíny ani Japonsko. Ale formulace o „ohrožení suverenity, jednoty a územní celistvosti“ v kombinaci se starším zákonem proti odtržení z roku 2005, který výslovně legalizuje „nemírové prostředky“ vůči scénáři tchajwanské nezávislosti, vytváří právní řetězec, jehož směr je těžké číst jinak. Peking si nestaví jednu zbraň. Staví systém.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Evropská unie zatím novelu samostatně veřejně neodsoudila. Její dlouhodobá linie je ale jasná: na summitu EU–Čína v červenci 2025 Brusel opakoval, že odmítá jednostrannou změnu statu quo v Tchajwanském průlivu silou nebo nátlakem.

Pro české firmy je riziko konkrétnější, než se může zdát. Podle teritoriální informace CzechTrade a MZV české podnikání v Číně reálně existuje, zejména v automobilovém průmyslu a přesném strojírenství, tedy v oborech, jejichž výrobní kapacity, stroje a logistika spadají přesně do kategorie mobilizovatelných civilních zdrojů. Mezi Českem a Čínou sice platí bilaterální dohoda o ochraně investic, ale ta je spíš potenciálním základem pro spor o náhradu škody, nikoli štítem proti samotnému zásahu v mobilizačním režimu.

Zahraniční firmy zákon výslovně nevyjímá. Rozhodující není vlastník, ale to, zda se mobilizovatelný majetek nachází na území ČLR. Továrna českého dodavatele v Šanghaji podléhá čínské jurisdikci stejně jako továrna státního podniku vedle.

Právní příprava, ne vyhlášení války

Srovnání s Ruskem se nabízí. I Moskva má federální zákon o mobilizační přípravě, který jí v roce 2022 posloužil jako právní základ pro částečnou mobilizaci. Čínská novela je ale posunutá do podmínek dnešní technologické rivality: výslovně pracuje s daty, softwarem, dodavatelskými řetězci a informačními sítěmi. Je to mobilizační zákon pro 21. století.

Nejsilnější signál novely neleží v předpovědi konkrétního data útoku. Leží v tom, že Peking si systematicky snižuje právní tření pro spuštění válečného režimu. Od 1. října 2026 bude mít v rukou nástroj, který mu umožní přepnout druhou největší ekonomiku světa do služeb armády, a udělat to rychleji, než stihne zareagovat kdokoli venku.