Putinova válka stála více životů než všechny ruské konflikty od 2. světové války. Odpustit už mu nelze

Číslo 1 500 870 se objevilo v denním hlášení ukrajinského generálního štábu jako součet zabitých a raněných ruských vojáků od začátku plnohodnotné invaze 24. února 2022. Nejde tedy o 1,5 milionu potvrzeně mrtvých, ukrajinská metodika sčítá veškeré bojové ztráty do jedné řady. I tak je ale řádová velikost podpořena nezávislými zdroji. Washingtonský think-tank CSIS pracoval už k červnu 2026 s odhadem 1,4 milionu ruských bojových ztrát a až 450 tisíc mrtvých. Britská delegace při OBSE mluvila na konci dubna o zhruba 1,3 milionu. Tři různé zdroje, tři různé metodiky, stejný řád. A ten řád je bezprecedentní.

Stonásobek Afghánistánu za polovinu času

Aby bylo jasné, co milník znamená, stačí jedno srovnání. Sovětská armáda bojovala v Afghánistánu deset let, od roku 1979 do roku 1989. CSIS uvádí pro celý ten konflikt 14 až 16 tisíc mrtvých. Ukrajinská armádní média při oznámení milníku spočítala, že 1,5 milionu je zhruba stonásobek afghánských ztrát, a přibližně 125násobek oficiálně uznaných ztrát z obou čečenských válek dohromady.

Rusko dosáhlo tohoto čísla za 1 658 dní. Čtyři a půl roku. Afghánistán trval dvakrát déle a stál zlomek.

Tabulka CSIS z ledna 2026 to ukazuje ještě ostřeji v metrice samotných mrtvých:

K polovině roku 2026 už CSIS odhadoval ruské mrtvé na Ukrajině na 450 tisíc, tedy více než devítinásobek všech sovětských a ruských mrtvých od druhé světové války dohromady. Není to kosmetické překročení. Je to jiná kategorie.

Ztráty bez výnosu

Enormní lidský účet by měl alespoň teoreticky odpovídat nějakému vojenskému výsledku. Neodpovídá. CSIS ve své červencové analýze uvádí, že Rusko v dubnu a květnu 2026 čistě ztratilo asi 400 kilometrů čtverečních územní kontroly. Přes třicet tisíc ztrát měsíčně, a frontová linie se posunula proti agresorovi.

Britská delegace při OBSE to pojmenovala přímo: katastrofické ztráty za minimální zisky v neudržitelné válce. Ruské ztráty v roce 2026 pravděpodobně překračují nábor nových vojáků, omezují tvorbu strategické zálohy a tlačí režim do stále dražší mobilizace. Kreml směňuje lidi za metry. A těch metrů ubývá.

Přesto nic nenasvědčuje tomu, že by Moskva měnila strategii. Průzkum Levada Center z srpna 2026 ukazuje, že 57 % Rusů sleduje dění kolem Ukrajiny pozorně, 68 % deklaruje podporu armádě, ale zároveň 59 % chce přechod k mírovým jednáním. A 61 % respondentů přiznalo, že „speciální operace“ zasáhla je nebo jejich rodinu. Nejčastěji přes ekonomické potíže, dronové útoky nebo úmrtí blízkých. Režim válku drží kombinací informační kontroly, finančních pobídek a společenské pasivity. Zatím to stačí.

Proč nejde jen o statistiku

Moskva neposkytuje veřejně srovnatelnou průběžnou řadu vlastních ztrát. To samo o sobě vypovídá. Když režim skrývá cenu války před vlastními občany a zároveň ji dál platí, nejde o chybu v kampani. Jde o vědomé rozhodnutí.

Vladimir Putin válku zahájil. Putin ji udržuje. A právě proto se kolem jeho osoby skládá mezinárodní rámec odpovědnosti, který přesahuje pouhou morální výčitku. Evropská unie podpořila vznik zvláštního tribunálu pro zločin agrese proti Ukrajině, zaměřeného přímo na politické a vojenské vedení Ruska. Při Eurojustu vzniklo centrum pro shromažďování důkazů. Nezávislá komise OSN zdokumentovala válečné zločiny (útoky na civilisty, popravy, mučení, deportace) a výslovně mluvila o nepopiratelné potřebě odpovědnosti.

Samotný rozsah ztrát není v mezinárodním právu samostatný trestný čin. Ale agrese ano. A válečné zločiny, které ji provázejí, také. Milník 1,5 milionu je důkaz, že nejde o „omezenou operaci“, jak ji Kreml dodnes oficiálně nazývá. Je to nejkrvavější ruská válka od roku 1945, a nikdo ji nezačal kromě jednoho muže.

Co to znamená pro Česko

Česká vláda už před tímto milníkem počítala s dlouhou válkou. Program asistence Ukrajině na roky 2026 až 2030, schválený ministerstvem zahraničí, počítá s alokací miliardy korun ročně. Dokument výslovně spojuje podporu Ukrajiny s bezpečností České republiky; ne jako gesto solidarity, ale jako investici do vlastní obrany.

Britská delegace při OBSE to formulovala podobně: masové ruské ztráty, eskalační riziko a opotřebení agresora mají přímé dopady na regionální stabilitu v Evropě. Česko sedí na východním křídle NATO. Každý měsíc, kdy Ukrajina drží frontu, je měsíc, kdy se hrozba neposouvá blíž.

Milník 1,5 milionu je také argument proti iluzi levného kompromisu. Režim, který je ochoten obětovat tolik vlastních lidí, nebude jednat z pozice dobré vůle. Bude jednat, až nebude mít jinou možnost.

Půl druhého milionu bojových ztrát není konec války. Ale je to bod, po němž už nelze předstírat, že cena je snesitelná; ani pro Rusko, ani pro svět, který se dívá.