Rusové se zuřivě tlačí na Pokrovsk, Ukrajinci zlikvidovali 39 útoků za den. Ztráty Kreml nezajímají, protože „nas mnogo“

Dne 7. září 2025 ve 22:00 kyjevského času hlásil Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil na celé frontě 118 bojových střetů. Z toho 34 připadlo na pokrovský směr, víc než na kterýkoli jiný sektor. Tři střety v tu chvíli ještě pokračovaly. Když se ráno 8. září sečetla celá předchozí dvacetičtyřhodinovka, číslo narostlo na 43 zastavených útoků jen u Pokrovsku. Pro srovnání: novopavlivský směr měl 22, lymanský 17. V předchozích dnech se intenzita pohybovala podobně: 3. září to bylo 39 útoků, o pár dní později dokonce 64. Pokrovsk je epicentrem ruského tlaku a čísla to potvrzují bez jakékoli pochybnosti.

Proč zrovna Pokrovsk

Pokrovsk není jen město s desítkami tisíc někdejších obyvatel. Je to dopravní a logistický uzel, který ukrajinská strana označuje za „západní bránu Donbasu“. Kdo ho drží, kontroluje zásobovací trasy pro celý střední úsek doněcké fronty.

Sedmý výsadkový sbor, který oblast brání, ve svém operačním hodnocení z 6. září výslovně uvádí, že ruským strategickým cílem je ovládnout celou aglomeraci Pokrovsk–Kramatorsk–Slovjansk. Rusové proto netlačí jen čelně. Útočí na křídla, snaží se přerušit logistické trasy a vytvořit podmínky k postupnému obklíčení. Nasazují řízené letecké pumy KAB proti zásobovacím uzlům, cílí na rotace a systematicky ničí infrastrukturu, po které se k obráncům dostává munice, jídlo a léky.

Z civilního města zbyla kulisa. Z více než 62 tisíc obyvatel, kteří v Pokrovsku žili před plnohodnotnou invazí, tam v srpnu 2025 zůstávalo asi tisíc lidí. Téměř stoprocentní bytový fond nese stopy poškození. Čas se tam zastavil, ale válka ne.

Jak Ukrajina drží obranu

Večerní bilance za 7. září mluví o 90 zneškodněných ruských vojácích jen na pokrovském směru, z toho 54 bezpovratně. K tomu zničený tank, šest vozidel, kus speciální techniky a jedno stanoviště řízení dronů. Za celý měsíc září pak 7. sbor ve svém říjnovém prohlášení uvádí 1 851 zneškodněných okupantů, z toho 1 202 bezpovratně, což je nárůst pěších ztrát Rusů o téměř 30 % oproti předchozímu období. Navíc 3 248 sestřelených nebo „posazených“ vzdušných cílů.

Obrana nestojí na jednom zázračném prostředku. Sedmý sbor popisuje systém, který kombinuje několik vrstev:

• Dálkové minování pravděpodobných přístupových tras ještě předtím, než se ruské infiltrační skupiny dostanou k pozicím.
• Palebné týmy kryjící ohrožené směry dělostřeleckou palbou.
• Dronové posádky, jak průzkumné a úderné, tak zásobovací. Drony vozí munici, jídlo i léky na pozice, kam se konvenční logistika nedostane.
• Ženijní překážky budované průběžně podle aktuální situace.
• Systematické ničení nepřátelských UAV vlastními drony a údernými bezpilotními prostředky.

Klíčovým prvkem je i cílení na ruské velitelské body a stanoviště řízení dronů. Když obránci zlikvidují řídící uzel, celá útočná vlna ztrácí koordinaci. A právě to dělá z desítek denních útoků zvládnutelnou, byť vyčerpávající zátěž.

„Nas mnogo“, cynická aritmetika Kremlu

Ruský výraz „nas mnogo“ (doslova „je nás hodně“) není oficiální vojenská doktrína. Nenajdete ho v žádném kremelském dokumentu. Přesto přesně vystihuje logiku, s jakou Rusko válku vede.

Generál Christopher Cavoli, tehdejší velitel spojeneckých sil NATO v Evropě, ve svém svědectví před americkým Senátem popsal ruský přístup jednoznačně: důraz na množství a masu nad dovedností. Rusko v té době drželo na frontě přes 600 tisíc vojáků a rekrutovalo zhruba 30 tisíc nových měsíčně. Institut pro studium války (ISW) v září 2025 uváděl průměr okolo 31 600 nově naverbovaných za měsíc a upozorňoval na budování strategické rezervy.

Putinova teorie vítězství podle ISW stojí na prostém předpokladu: opotřebovat Ukrajinu dlouhodobě, přečkat západní pomoc a spoléhat na to, že ruská společnost i ekonomika unesou ztráty, které by jakoukoli jinou armádu zastavily. Britská delegace při OBSE to v dubnu 2026 pojmenovala bez diplomatických obkliček: Rusko vědomě posílá minimálně vycvičené rekruty do boje a akceptuje katastrofické ztráty za omezené územní zisky. Označila to za Putinovu vědomou volbu, nikoli za selhání lokálních velitelů.

Celofrontové ruské ztráty za 7. září 2025 činily podle ranního souhrnu z 8. září 910 vojáků. Denně. Každý den. Měsíc co měsíc.

Česká munice v rovnici

Dělostřelecká palba je jedním z pilířů ukrajinské obrany u Pokrovsku. A právě velkorážová munice je komoditou, kterou Česká republika dodává ve velkém. Premiér Petr Fiala po jednání s prezidentem Zelenským v květnu 2025 uváděl půl milionu kusů velkorážové munice dodaných v daném roce. Do září 2025 číslo přesáhlo 1,1 milionu kusů.

Veřejné zdroje neříkají, že české granáty dopadají právě na pokrovský směr. Ale logika je prostá: munice míří tam, kde je jí nejvíc potřeba. A Pokrovsk je od září 2025 nejzatíženějším úsekem fronty. Cavoli současně varoval, že Rusko má vysokou výrobní kapacitu munice a že válka na Ukrajině vytváří geopolitické příležitosti pro Rusko proti celému NATO. Fiala k tomu řekl, že Ukrajina brání celou Evropu.

Kolik to ještě vydrží

Britský materiál předložený OBSE označuje ruský model války za dlouhodobě neudržitelný kvůli katastrofickým lidským a fiskálním nákladům. Jenže „dlouhodobě neudržitelný“ neznamená „zítra skončí“. Rusko má větší lidskou i průmyslovou základnu než Ukrajina a ochotu ji spalovat.

Ukrajinská obrana u Pokrovsku funguje: drží linie, adaptuje taktiku, šetří živou sílu přes technologie. Ale její udržitelnost stojí na třech nohách: stabilních dodávkách munice, funkčních rotacích a politické vůli Západu pokračovat v pomoci. Stačí, aby jedna z nich povolila, a rovnice se změní.

Rusko sází na to, že povolí dřív. Zatím se mýlí. Ale každý den u Pokrovsku je nový test.