Video: Izrael způsobil v Libanonu silné zemětřesení. Svrhl 1 100 tun bomb na podzemní základny Hizballáhu

Pod hřebenem Alí al-Táhir, zhruba třináct kilometrů západně od města Nabátíja, se v 18:08 UTC rozechvěla země. Izraelské obranné síly (IDF) odpálily více než 1 100 tun výbušnin uvnitř podzemního velitelsko-logistického komplexu, který podle nich dvě dekády budoval Hizballáh s íránským financováním. Exploze byla tak mohutná, že ji americká geologická služba USGS automaticky zaregistrovala jako seismickou událost. Obyvatelé Nabátíje hlásili silný výbuch a otřesy budov. Nejde o přírodní tektonický jev, ale o explozí vyvolaný otřes, který seismické stanice zachytily a katalogizovaly stejně jako skutečné zemětřesení.

Nervové centrum pod horským hřebenem

Hřeben Alí al-Táhir leží severně od řeky Lítání, v prostoru, kde Izrael od podzimu 2024 buduje takzvanou bezpečnostní zónu. Podle IDF se pod ním ukrýval strategický uzel jednotky Badr, elitní formace Hizballáhu odpovědné za operace v celém jižním Libanonu. Komplex tvořily dva tunelové úseky o souhrnné délce přes dva kilometry. Uvnitř se nacházely velitelské místnosti, sklady zbraní, generátorové stanice, obytné prostory, sprchy i kuchyně. Infrastruktura, která měla umožnit dlouhodobý podzemní provoz i v případě intenzivního bombardování povrchu.

Izraelské centrum Alma Research and Education Center datuje hlavní fázi výstavby do období po druhé libanonské válce v roce 2006 a tvrdí, že na širším projektu podzemní sítě Hizballáhu, označovaném jako „Land of Tunnels“, se podíleli íránští důstojníci z Revolučních gard i severokorejští poradci napojení na organizaci KOMID. Jde o izraelskou expertizu, nikoli o nezávislý mezinárodní audit, ale IDF ji svými nálezy v tunelech částečně potvrzuje: po vyčištění komplexu vojáci podle Times of Israel našli desítky raket, střel a dronů íránské výroby, protitankové řízené střely, ruční zbraně a stovky min.

Nejdřív boj, pak demolice

Zničení komplexu nebylo jednorázovým leteckým úderem z čistého nebe. IDF nejprve hřeben týdny vyčišťovala, pozemní jednotky postupně převzaly operační kontrolu nad terénem nad i pod zemí. Už v květnu armáda oznámila převzetí sousedního Beaufortského hřebene a údolí Vádí as-Salúkí, kde probíhaly tvrdé boje s pozicemi Hizballáhu. Alí al-Táhir byl logickým dalším krokem.

Teprve po vyčištění přišla masivní demolice. Více než 1 100 tun výbušnin (přesná skladba, tedy kolik z toho tvořily letecky svržené pumy a kolik ženijní nálože, veřejně zveřejněna nebyla) mělo za úkol zhroutit hluboké, rozvětvené a zpevněné podzemí v horském masivu. Takový postup dává vojenský smysl: dlouhý boj hluboko v tunelech, kde protivník může využívat miny, závaly a uzavřené bojové prostory, je pro útočníka mimořádně nákladný na životy. Kontrolovaná demolice po převzetí povrchu je brutálnější, ale bezpečnější.

Pro srovnání: 1 100 tun na jediný podzemní cíl je mimořádné množství. Americká operace Linebacker II v roce 1972 shodila přes 15 000 tun bomb, ale během jedenácti dnů na celý Severní Vietnam. Letecká kampaň Desert Storm v roce 1991 spotřebovala 88 500 tun na celé irácké bojiště. Izraelská demolice pod Alí al-Táhir koncentrovala obrovskou sílu na jeden komplex. Obří na jeden cíl, nikoli obří v měřítku celé války.

Co zbylo a co přijde

Izrael prezentuje zničení komplexu jako dokončení bezpečnostní zóny v jižním Libanonu. Nezávislé zdroje jsou opatrnější. Agentura AP upozorňuje, že není jasné, jak daleko izraelská kontrola skutečně sahá, a analytici citovaní listem The National hovoří spíš o dokončení první fáze operace v pásmu šest až deset kilometrů od hranice, nikoli o definitivním politickém vyřešení situace.

Alí al-Táhir je navíc důležitý uzel, ale ne konec celé podzemní sítě. Starší analýza centra Alma z května 2025 odhadovala, že Hizballáh disponuje stále rozsáhlou tunelovou infrastrukturou (taktickou i strategickou) v pásu jižně od Lítání, severně od Lítání až k Sidónu i v údolí Bikáa. Zničení jednoho velitelského komplexu neznamená vymazání celé sítě.

Evropská unie mezitím tlačí na úplné zastavení vojenských akcí. V červnu i červenci 2026 vydala Rada EU prohlášení požadující izraelské stažení, odzbrojení Hizballáhu a plné provedení rezoluce OSN 1701. Další kolo izraelsko-libanonských jednání bylo podle izraelských zdrojů plánováno na následující týden v Římě; demolici pod Alí al-Táhir tak lze číst i jako vojenský tlak před další fází vyjednávání.

Český kontext: varování platí

Pro české občany má situace praktický rozměr. Ministerstvo zahraničních věcí ČR varuje před cestami do celého Libanonu a vyzývá občany k opuštění země. Jižní Libanon je pod zvláštním bezpečnostním režimem, s omezeným pohybem, rizikem raketových útoků a hrozbou nevybuchlé munice a min. Exploze o síle 1 100 tun výbušnin tuto hrozbu jen prohlubuje: kontaminace půdy, nové krátery, rozptýlená munice.

Právně samotný fakt, že útok vyvolal seismický otřes, z něj automaticky nedělá nelegální operaci. Mezinárodní humanitární právo posuzuje, zda šlo o legitimní vojenský cíl, zda byl útok přiměřený a zda byly přijaty proveditelné opatrnosti vůči civilistům. Existuje i zvláštní úmluva ENMOD zakazující úmyslné využívání manipulace přírodních procesů jako zbraně, ale historické výklady výslovně odlišují záměrnou „geofyzikální válku“ od vedlejších dopadů konvenčního útoku. Izrael nikde nedeklaroval, že jeho cílem bylo vyvolat zemětřesení. Cílem bylo zhroutit tunely. Zemětřesení bylo vedlejší produkt.

Hřeben Alí al-Táhir je tichý. Pod ním leží tisíce tun sutě, zbytky dvacetiletého podzemního města a seismický záznam, který říká jediné: tady se něco nenávratně změnilo.