Rusové určili 3 strategické chyby Evropy ve válce na Ukrajině. Putin věří, že je Rusko nadřazené a musí zachránit civilizaci

Owen Matthews, dlouholetý zpravodaj The Spectator pro východní Evropu, publikoval 7. září 2026 komentář, který v jediném textu propojil dvě roviny konfliktu. Na jedné straně stojí konkrétní strategické chyby, jichž se Evropa v podpoře Ukrajiny dopouští a z nichž Rusko cíleně těží. Na druhé straně je ideologický motor Kremlu, přesvědčení, že Rusko není jen další stát na mapě, ale výjimečná civilizace s historickým posláním. Právě kombinace evropské nedůslednosti a ruské mesianistické logiky podle Matthewse vytváří prostor, v němž Moskva může pokračovat ve válce, aniž by cítila skutečný tlak na ústupky.

Tři chyby, které Kreml využívá

Matthews netvrdí, že Evropa Ukrajinu nepodporuje. Tvrdí něco horšího: že ji podporuje způsobem, který nestačí na vítězství, ale stačí na prodlužování utrpení. Tři strategická selhání formuluje takto:

1. Peníze za energii stále tečou do Moskvy. Evropská unie sice od roku 2022 dramaticky snížila dovoz ruských fosilních paliv, ale ještě v roce 2025 bylo Rusko podle Eurostatu druhým největším dodavatelem zkapalněného plynu a třetím dodavatelem potrubního plynu do EU. Každá miliarda eur, která dorazila do ruského rozpočtu, pomáhala financovat rakety dopadající na Charkov a Oděsu. Rada EU sice v lednu 2026 schválila postupný zákaz dovozu ruského plynu (LNG od začátku roku 2027, potrubní plyn od podzimu 2027), ale plný účinek přijde až za měsíce. Do té doby Kreml inkasuje.

2. Klíčové zbraně přicházejí pozdě a v nedostatečném množství. Jádrem problému je protivzdušná obrana. Prezident Zelenskyj v červenci 2026 před parlamentním shromážděním OBSE apeloval, že Ukrajina „kriticky potřebuje“ střely pro systémy Patriot a že tyto systémy nesmějí zůstat bez munice. Podle ukrajinského ministerstva obrany proudí zhruba 95 % interceptorů Patriot přes mezinárodní mechanismus PURL, který za rok shromáždil 6,7 miliardy dolarů od 29 zemí. Číslo zní impozantně, dokud si člověk neuvědomí, že jedna jediná střela Patriot stojí kolem 100 milionů korun a Rusko vypouští desítky balistických a řízených střel týdně. K tomu přistupuje otázka zbraní dlouhého dosahu: Německo ani v únoru 2026 neoznámilo průlom v dodávkách řízených střel Taurus, ačkoli objemově patří k největším dárcům pomoci vůbec.

3. Chybí jasná diplomatická strategie. Evropa opakuje mantru „podporujeme Ukrajinu tak dlouho, jak bude třeba“, ale podle Matthewse nikdy nedořešila, co to konkrétně znamená. Evropská rada v červnu 2026 označila ruskou agresi za „existenční výzvu“ pro celou EU a podmínila jednání tím, že Rusko prokáže skutečnou vůli k příměří. Jenže podmínky bez plánu, jak je vynutit, jsou podle Spectatoru jen slova. A Kreml se slovy neřídí.

Putinova civilizační logika: proč nejde jen o území

Druhá osa Matthewsova textu sahá hlouběji. Putin válku na Ukrajině neprezentuje jako běžný územní spor, rámuje ji jako obranu celé ruské civilizace. Akademická studie publikovaná Maďarskou akademií věd tento koncept rozebírá detailně: Rusko se v kremelské ideologii chápe jako „civilizační stát“, tedy entita, která přesahuje hranice běžného národního státu a nese zvláštní historickou a kulturní misi.

V tomto rámci není Ukrajina jen sousední země. Je kolébkou, bez které se rozpadá ruský příběh o vlastním původu: Kyjevská Rus, pravoslaví, společný jazyk a paměť. Ztratit Ukrajinu znamená v této logice ztratit kus vlastní identity. Proto Kreml válku nevede jako omezenou operaci s pragmatickým cílem, ale jako existenční střet, v němž je Rusko na straně „tradičních hodnot“ a Západ představuje hrozbu rozkladu.

Je to skutečná ideologie, nebo jen propagandistický obal? Podle dostupných analýz obojí zároveň. Putin o „ruském světě“ a civilizační výjimečnosti mluví konzistentně přes dvě desetiletí. Nejde o narativ vymyšlený ad hoc pro válku, ale válka mu dává bezprecedentní naléhavost a slouží jako ospravedlnění obětí, mobilizace i imperiálních nároků.

Evropa není nečinná, ale je pomalá

Bylo by neférové tvrdit, že Evropa nedělá nic. EU pro roky 2026–2027 schválila úvěrový nástroj v objemu 90 miliard eur, z něhož má Ukrajina v roce 2026 dostat prvních 45 miliard eur, včetně 31,8 miliardy eur přímo na obranu a bezpečnost. Německo dodalo civilní a vojenskou pomoc za desítky miliard eur. Estonsko si zákonem stanovilo minimální vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 0,25 % HDP ročně do roku 2027 a tlačí na další sankce.

Jenže Matthews upozorňuje na rozpor mezi objemem a tempem. Peníze přicházejí, ale rozpočtová díra Kyjeva (podle komentáře Spectatoru kolem 26 miliard eur) se zalepuje pomalu. Střely Patriot proudí, ale spotřeba převyšuje dodávky. A diplomatická linka zůstává podmíněná kroky, které Kreml nemá důvod udělat, dokud cítí, že čas hraje pro něj.

Český kontext: munice místo pasivity

Česká republika v tomto příběhu stojí na specifickém místě. Energeticky se od Ruska odstřihla: v roce 2025 ukončila dovoz ruské ropy přes ropovod Družba a dosáhla nezávislosti i na ruském plynu. První z uvedených chyb se jí tedy netýká.

Vojensky je česká role hlavně muniční a zprostředkovatelská. Od roku 2022 ČR dodala ze skladů techniku a munici za 5,77 miliardy korun, pořídila materiál za 6,5 miliardy korun u českých výrobců a do české muniční iniciativy vložila 1,7 miliardy korun. Přes český obranný průmysl západní spojenci nakoupili materiál za 261,6 miliardy korun, z toho 93,3 miliardy korun šlo na muniční iniciativu. Roční politický závazek české vojenské pomoci činí zhruba 6,4 miliardy korun. ČR není pasivní, ale její specializace je munice a zprostředkování, nikoli systémy Patriot nebo zbraně dlouhého dosahu.

Zima 2026/2027 jako bod zlomu

Matthews označuje nadcházející zimu za potenciální zlomový bod. Rusko podle něj může chtít urovnat válku za vlastních podmínek v roce 2027, po dalším období úderů na ukrajinská města a energetickou infrastrukturu. Pokud Evropa do té doby nedoručí dostatek interceptorů, nezalepí rozpočtovou díru a nezformuluje vlastní tvrdou vyjednávací pozici, prostor pro jakýkoli výsledek jiný než ruský se podle logiky textu dramaticky zúží.

Tři chyby, které Matthews pojmenoval, nejsou fatální, ale opravit je vyžaduje tempo, které Evropa dosud nepředvedla. A Kreml, přesvědčený o vlastní civilizační výjimečnosti, na pomalost svého protivníka sází.