Údery v hloubi Ruska způsobily ohromné škody, které Kreml bolí; válku ale nevyhrají. Budanov vysvětlil, co chybí

Kyrylo Budanov stál roky v čele ukrajinské vojenské rozvědky GUR. Plánoval operace hluboko za frontovou linií, řídil speciální jednotky, znal každý detail kampaně proti ruskému týlu. Od ledna 2026 vede Kancelář prezidenta Zelenského, a právě z této pozice 10. září 2026 na konferenci v Rize řekl něco, co zní na první pohled paradoxně: hluboké údery na ruské území způsobují ohromné škody, Kreml z nich bolí, ale samy o sobě válku nevyhrají. Pak vysvětlil, co k tomu chybí.

Škody, které se počítají v miliardách

Budanovova slova nejsou abstraktní teorie. Stojí za nimi konkrétní čísla a zásahy, které Rusko pocítilo na vlastní kůži. Už v roce 2023 projekt Black Box (crowdfundingově financovaný program dálkových kamikaze dronů Bober) podle údajů GUR zveřejněných přes nadaci Come Back Alive způsobil za osm měsíců škody přesahující 900 milionů dolarů. Mezi zasaženými cíli figuroval závod vyrábějící elektroniku pro střely Ch-31, Ch-35 a Ch-59 i sklad komponentů pro balistické komplexy Iskander.

Od té doby se ukrajinský arzenál rozrostl dramaticky. Prezidentská kancelář v dubnu 2026 představila přes padesát zbraňových systémů, včetně dronů Ljutyj s dosahem 2 000 kilometrů, Sičeň na 1 400 kilometrů nebo turbojetového raketového dronu Paljanycja nasazeného už od srpna 2024. Black Box byl průkopníkem. Dnes je jedním z mnoha nástrojů.

A efekt? Analytici Carnegie Endowment popsali dvoutýdenní úplné zastavení exportů z baltského přístavu Usť-Luga po ukrajinských zásazích. KSE Institute vyčíslil, že mezi 23. březnem a 5. dubnem 2026 přišlo Rusko na ropných exportech o zhruba 1,76 miliardy dolarů oproti scénáři bez útoků. Britský think-tank RUSI upozornil, že palivové problémy se šíří do dalších ruských regionů; přídělový režim pohonných hmot se z pohraničí posouvá hlouběji do vnitrozemí. Bolest pro Kreml není symbolická. Jde o peníze, palivo, výrobu i nutnost přeskupovat protivzdušnou obranu.

Proč to přesto nestačí

„Hluboké údery nemohou vyhrát válku. Hluboké údery nemohou zabít všechny,“ řekl Budanov v rižském Národním historickém muzeu. A přidal argument, který je těžké vyvrátit, protože ho Ukrajina zná z vlastní zkušenosti: Rusko ji roky zasypává balistickými a řízenými střelami i dálkovými drony. Přesto ji nezlomilo.

Logika je symetrická. Bombardování může oslabovat, ničit kapacity, zvyšovat cenu války. Ale samo neobsadí území, neudrží linii a automaticky nezlomí politickou vůli protivníka. Budanov přímo odkázal na americkou zkušenost s Íránem, a analytici z War on the Rocks mu dávají za pravdu: pro autoritářský režim může být politicky bezpečnější absorbovat rány než kapitulovat. Brookings připomíná, že i slavný úspěch v Perském zálivu roku 1991 vyžadoval po letecké kampani stovky hodin pozemní války.

Nejde o to, že by dálkové údery byly zbytečné. Jsou pákou. Silnou pákou. Ale páka potřebuje opěrný bod.

Co chybí: spojení týlu s frontou

Budanov to v Rize formuloval obecně: chybí klasické vojenské operace běžící souběžně s dálkovými zásahy. Prakticky to znamená schopnost převést škody způsobené v ruském týlu do konkrétního zisku na bojišti.

Ukrajinské ministerstvo obrany už v dubnu 2026 představilo projekt Drone Line, který přesně tuto mezeru řeší:

• Drony přestávají být oddělenou „technologickou show“ a stávají se systematickou podporou pěchoty.
• Bezpilotní systémy mají nepřítele soustavně ničit do hloubky 10 až 15 kilometrů od linie dotyku.
• Cílem je jednotný systém: velení, munice, dronová podpora a pěchota v jednom celku.

Budanovova slova a doktrína Drone Line do sebe zapadají jako dvě části téhož argumentu. Dálkový úder oslabuje ruský týl. Frontová integrace dronů s pěchotou má tento efekt přeložit do držení nebo zisku terénu. Jedno bez druhého nestačí.

Co to znamená pro Západ, a pro Česko

Z Budanovovy teze neplyne, že by Západ měl přestat dodávat zbraně dlouhého dosahu. Plyne z ní, že nemá dodávat jen je. Dálkové kapacity ano, ale stejně důsledně munici, průzkumné systémy, prostředky elektronického boje a protivzdušnou obranu.

Pro českou debatu je to obzvlášť relevantní. Česká muniční iniciativa, kterou vláda v lednu 2026 potvrdila jako pokračující projekt, řeší právě jednu z klíčových konvenčních potřeb: velkorážní munici pro frontové operace. Zelenskyj při únorovém jednání s Petrem Pavlem výslovně řekl, že Ukrajina očekává plynulé dodávky. Praha navíc deklarovala zájem čerpat z ukrajinských zkušeností s drony při ochraně vlastní kritické infrastruktury.

Budanov ostatně v Rize neřešil jen údery na Rusko. Vystoupil na panelu „Přenos ukrajinských bojových zkušeností do NATO“ a otevřeně kritizoval praxi, kdy jsou ukrajinské jednotky na aliančních cvičeních zvány hlavně jako simulovaný nepřítel. Chce roli partnera, a nabízí za ni expertizu zaplacenou krví.

Hlubší a silnější

Kdo by Budanovova slova četl jako ústup od dálkových úderů, čte je špatně. Ve stejný den řekl lotyšské televizi, že pokud Rusko nepřestane, ukrajinské údery na jeho území budou „hlubší a silnější“. Nebere Ukrajině silnou kartu. Říká, že sama jedna karta partii neukončí, a že je čas dohrát i zbytek ruky.

Válka se nerozhodne jedním spektakulárním zásahem na rafinérii za Uralem. Rozhodne se tam, kde dron nad frontovou linií navede pěchotu na pozici, kterou právě oslabil výpadek paliva z rozbitého skladu o tisíc kilometrů dál.