Rusko dokončilo zkoušky největšího křižníku na světě a NATO jen přihlíží. Nese 96 střel S-400 a hypersonické Zirkony

Vrchní velitel ruského námořnictva admirál Alexandr Moisejev to řekl koncem července 2026 zcela otevřeně: křižník má být převzat ještě letos. Loď poprvé vyplula pod vlastní silou 18. srpna 2025, od té doby absolvovala několik etap továrních a mořských zkoušek a od konce května 2026 běží závěrečný testovací blok. Formální zařazení do Severní flotily ale ještě neproběhlo, takže „dokončilo zkoušky“ přesněji znamená, že klíčové testovací milníky má loď za sebou a zbývá poslední krok k převzetí. Přesto už samotný fakt, že se sovětský trup z osmdesátých let po třinácti letech modernizace vrací na moře s hypersonickými střelami a vícevrstvou protivzdušnou obranou, mění bezpečnostní kalkulaci v celém severním Atlantiku.

Největší křižník, ne největší válečná loď

Označení „největší křižník na světě“ sedí, ale potřebuje upřesnění. Nachimov patří do projektu 11442M, známého na Západě jako třída Kirov, tedy kategorie těžkých raketových křižníků s jaderným pohonem. Se svými 251 metry délky a výtlakem kolem 28 000 tun nemá v kategorii neletadlových hladinových bojových lodí konkurenci. Absolutně největší válečné lodě světa ale zůstávají americké letadlové lodě tříd Nimitz a Gerald R. Ford s výtlakem okolo 100 000 tun, tedy třikrát těžší. Srovnávat je ale nemá smysl, protože plní zcela odlišnou roli.

Bližší západní protějšek představuje americká třída Ticonderoga: raketový křižník o výtlaku zhruba 9 600 tun, rychlosti přes 30 uzlů a se systémem Aegis s vertikálními odpalovacími šachtami pro střely Standard, Tomahawk i ASROC. Nachimov je tedy skoro třikrát těžší než nejsilnější americký křižník a nese výrazně více výzbroje. Rychlostí se ale příliš neliší, obě lodě dosahují kolem 30 až 32 uzlů.

Co přesně nese: Zirkony, Kalibry a 96 šachet PVO

Modernizovaná výzbroj Nachimova stojí na dvou hlavních vrstvách. Údernou tvoří 80 buněk univerzálního lodního odpalovacího komplexu UKSK, z nichž může loď odpalovat kombinaci střel Kalibr, Oniks a právě hypersonický Zirkon (3M22). Zirkon je scramjetová střela s udávaným dosahem přes 500 kilometrů a rychlostí překračující Mach 5 (přibližně 6 125 km/h). Právě hypersonická rychlost drasticky zkracuje reakční čas obránce, od detekce po dopad mohou zbývat jen desítky sekund.

Druhou vrstvu tvoří protivzdušná obrana: 96 velkých šachet pro dlouhodosahové protiletadlové střely. Část zdrojů popisuje tento systém jako námořní analogii pozemního S-400 Triumf s možností použití střel 40N6 o dosahu až 400 kilometrů. Specializovaný portál Janes ovšem upozorňuje, že přesná veřejně potvrzená konfigurace (zda jde skutečně o plnohodnotnou námořní verzi S-400, nebo o pokročilou variantu z rodiny S-300) není v otevřených zdrojích zcela jasná. Číslo 96 tedy spolehlivě označuje počet PVO buněk. K tomu loď disponuje šesti komplety blízké obrany Pancir-M a nese tři protiponorkové vrtulníky Ka-27.

Výsledkem je plovoucí uzel protivzdušné obrany a velení schopný současně vést boj proti desítkám vzdušných cílů a zároveň zasáhnout pozemní i námořní cíle na stovky kilometrů. Přímý západní ekvivalent takové kombinace na jedné hladinové lodi neexistuje, ne proto, že by NATO nemělo srovnatelné schopnosti, ale proto, že je rozděluje mezi více platforem.

Proč třináct let modernizace a proč právě teď

Modernizace Nachimova běží fakticky od roku 2013 a její průběh ilustruje hluboké problémy ruského lodního průmyslu. Opakované skluzy, přepisování pracovních plánů, pozdní zavážka paliva do reaktorů až v roce 2023; to vše odráží realitu, kterou popisuje jak americká Congressional Research Service, tak britský RUSI: Rusko ztratilo vazby na ukrajinské lodní dodavatele, má omezený počet zařízení schopných opravovat tak velké trupy a velké nové hladinové projekty jsou pozastavené.

Moskva proto prodlužuje život starším sovětským trupům, protože stavba nového oceánského křižníku od nuly je mimo její současné průmyslové možnosti. Veřejně dostupné zdroje mluví o výrazném prodražení celé modernizace, přesný oficiálně potvrzený rozpočtový účet se ale nepodařilo dohledat. Sesterská loď Pjotr Velikij, druhý křižník třídy Kirov v aktivní službě, má být podle zdrojů citovaných agenturou TASS po návratu Nachimova vyřazena, což znamená, že Rusko bude mít v provozu jen jeden takový kolos, ne dva.

NATO nepřihlíží, reaguje jinak

Formulace, že NATO „jen přihlíží“, vystihuje jednu věc: Aliance nevydala speciální tiskové prohlášení k jedné konkrétní lodi. Vojensky ale nečinnost nepanuje. Odpověď NATO stojí na architektuře, ne na symetrii loď proti lodi.

Alianční integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana (NATINAMDS) výslovně počítá s hypersonickými hrozbami. Systém Aegis s víceúčelovými střelami SM-6 dokáže plnit roli protivzdušné, protibalistické i protilodní obrany současně. K tomu přidejte jaderné útočné ponorky schopné operovat pod arktickým ledem, námořní hlídkové letectvo a nové velitelství JFC Norfolk zaměřené právě na ochranu severních přístupů do Atlantiku.

V Arktidě NATO posiluje přítomnost přes operaci Arctic Sentry a nové vzdušné operační centrum CAOC v norském Bodø. Na východním křídle běží Baltic Sentry. Česká koncepce výstavby armády do roku 2035 přímo označuje Rusko za přímou hrozbu; specifickou reakci českých představitelů na dokončení zkoušek Nachimova se sice v oficiálních kanálech nepodařilo dohledat, ale širší kontext je jednoznačný.

Pro Barentsovo a Norské moře představuje Nachimov citelné posílení ruské palebné síly i protivzdušného deštníku. V kombinaci s ruskými ponorkami a dálkovým letectvem může zvýšit tlak na doprovod konvojů a průzkum v prostoru GIUK, tedy úžiny mezi Grónskem, Islandem a Británií, kudy vedou klíčové námořní trasy mezi Evropou a Severní Amerikou. Sám o sobě ale celkovou námořní převahu NATO nemění.

Nachimov je impozantní stroj z jiné éry, udržovaný při životě obrovským úsilím a náklady, které si Rusko sotva může dovolit. Pro NATO není důvodem k panice, ale k ostražitosti, a ta, soudě podle aliančních dokumentů, už dávno běží.