Pákistán znovu brutálně posiluje. Nový systém PVO vidí i stealth letouny na 9 km a s tureckými kanony tvoří trojitý štít

Propagační video zveřejněné u příležitosti Dne letectva odhalilo čínský raketový systém HQ-17AE, turecký 35mm kanon Korkut a turecký 40mm protidronový systém ŞAHİN. Žádný z nich neslouží k obraně celého vzdušného prostoru země. Všechny tři chrání konkrétní objekt, letiště, radar, velitelské stanoviště, v pásmu od patnácti kilometrů až po posledních několik set metrů. Právě tady měla pákistánská obrana dosud mezeru. A právě tady se v květnu 2025, při vzájemné indicko-pákistánské přestřelce drony a střelami, ukázalo, jak moc taková mezera bolí.

HQ-17AE: raketový deštník pro poslední kilometry

Jádrem nové vrstvy je čínský HQ-17AE, mobilní krátkodosahový protiletadlový raketový komplex na šestikolovém podvozku. Genealogicky vychází z ruského systému Tor-M1, který CSIS popisuje jako osmirakétový prostředek s dosahem 15 km a dostupem 6 km. Čínská verze koncept posouvá dál: na jednom vozidle spojuje vyhledávací radar s udaným dosahem 45 km proti cíli o radarové odrazné ploše 2 m², systém radiopovelového navedení a vertikální studený odpal raket z kontejnerů. Podle exportní brožury čínského výrobce dokáže zpracovat 48 cílů, založit 24 stop a současně navádět čtyři střely na čtyři různé cíle, a to i za jízdy.

Klíčový marketingový údaj zní: proti stealth letounům systém pracuje v obálce 1,5 až 9 km a ve výškách 10 metrů až 6 kilometrů. Jenže „stealth“ tu neznamená, že radar prohlédne jakýkoli neviditelný letoun. Výrobce specifikuje referenční cíl s radarovou odraznou plochou pouhých 0,05 m², tedy objekt velikosti velkého dronu nebo střely s plochou dráhou letu, nikoli nutně plnohodnotný stealth stíhač páté generace. Proti běžným letounům je udaný dosah 15 km. Rozdíl je zásadní: kruh o poloměru 9 km pokrývá přibližně 254 km², zatímco kruh o poloměru 15 km asi 707 km². Ochranná bublina se proti nízkozjistitelnému cíli smrskne na zhruba 36 % standardní plochy.

Korkut a ŞAHİN: turecké kanony pro střední a poslední vrstvu

Tam, kde rakety HQ-17AE končí, nastupují dva turecké systémy od firmy Aselsan.

Korkut 150/35 je krátkodosahový protiletadlový kanon s dvojicí 35mm hlavní a kadencí 1 100 ran za minutu. Účinný dosah činí 4 km. Klíčovou předností je programovatelná munice ATOM 35 ABM, která umožňuje nastavit bod detonace před cílem a vytvořit oblak střepin, ideální proti dronům, vrtulníkům, rojům UAV i střelám vzduch-země. Výrobce Aselsan systém staví jako prostředek síťového řízení, schopný přijímat cílová data z nadřazeného velení.

ŞAHİN 130/40GL pak řeší úplně poslední stovky metrů. Jde o 40mm systém kinetického ničení s granátometem MK19 Mod3, municí ATOM 40 ABM a zásobou 64 ran. Operační dosah nepřesahuje 700 metrů. Je to zbraň optimalizovaná výhradně proti mini a mikro dronům, těm nejlevnějším a nejhůře zasažitelným cílům, které dokážou prolétnout mezerami větších systémů. Podle brožury výrobce umí přijímat cílová data z externích radarů, takže nemusí spoléhat jen na vlastní senzory.

Dohromady vzniká komprimovaná bodová obrana: HQ-17AE pokrývá vnější pásmo do 15 km, Korkut střední zónu do 4 km a ŞAHİN poslední stovky metrů. Trojitý štít.

Proč „znovu“: co Pákistán měl už předtím

Nová trojice nezakládá pákistánskou protivzdušnou obranu od nuly. Podle specializovaného portálu Quwa provozuje Pákistán už vícevrstvou architekturu: čínské dlouhodosahové systémy HQ-9BE, střednědobé HQ-16/LY-80 a italské Spada 2000. Chyběla ale právě ta finální vrstva, bodová obrana proti dronům, rojovým útokům a nízko letícím střelám v posledních kilometrech.

Heterogenní mix čínských, tureckých a italských systémů přitom není nouzové řešení. Je to logika vrstvení podle ceny a typu cíle. Raketa HQ-17AE za desítky tisíc dolarů likviduje dražší a vzdálenější hrozby. Programovatelný 35mm granát Korkutu řeší střední zónu výrazně levněji. A 40mm munice ŞAHİN brání poslední stovky metrů proti dronům, které stojí méně než jediná protiletadlová střela. Všechny tři systémy jsou navrženy pro síťové řízení, takže je lze integrovat do společného vzdušného obrazu.

Srovnání se světem: evoluce Toru, ne obdoba NASAMS

Jak si HQ-17AE stojí v mezinárodním kontextu? Nejbližší příbuzný je ruský Tor-M1, z jehož koncepce čínský systém přímo vychází. Oba nabízejí 15km dosah a čtyři současné zásahy na jednom vozidle. Oproti tomu západní NASAMS od Kongsbergu je koncepčně odlišný, síťově orientovaný systém krátkého až středního dosahu, který kombinuje střely AIM-9X, AMRAAM a AMRAAM-ER v rozptýlené architektuře s natovskou identifikací přítel/nepřítel. Německý IRIS-T SLS MK4 od Diehl Defence nabízí dosah 12 km a dostup 6 km v mobilním provedení „vše v jednom“.

Zajímavé je i srovnání s ruským Pancířem-S1, který na jednom vozidle kombinuje rakety i kanony, raketový dosah do 20 km, kanonový do 4 km. Pákistán si v podstatě postavil „pancířovský“ mix, ale rozdělený do tří specializovaných platforem. Výhodou je, že každá platforma dělá jednu věc dobře. Nevýhodou je vyšší logistická a integrační náročnost.

Co se týče údaje „vidí stealth na 9 km“, výjimečné je hlavně to, že ho výrobce vůbec zveřejňuje jako samostatnou metriku. Brožury NASAMS ani IRIS-T SLS takovou kategorii neuvádějí. Bez nezávislých zkoušek z toho ale nelze dělat světový unikát.

Regionální kontext: květen 2025 ukázal, kde to bolí

Pákistán oficiálně nejmenuje Indii jako důvod akvizice. Analytická dedukce tím směrem je ale silná. Podle oficiální komunikace indické vlády ke květnovým střetům roku 2025 došlo k vzájemným dronovým a raketovým útokům i k indickým úderům na pákistánské radary a prostředky PVO. Nově předvedené systémy přesně odpovídají obraně proti těmto hrozbám, dronům, střelám s plochou dráhou letu a přesně naváděné munici.

Trojitý štít ale z Pákistánu nedělá nedotknutelnou pevnost. Čtyři současné naváděcí kanály HQ-17AE na jedno vozidlo znamenají, že nasycovací útok levnými drony dokáže systém přetížit a vyčerpat jeho munici. Slabina každé bodové obrany je v ekonomice: útočník posílá roje za tisíce dolarů, obránce odpovídá střelami za desítky tisíc. Korkut a ŞAHİN tuto ekonomiku částečně vyrovnávají levnější municí, ale ani ony nemají nekonečné zásobníky.

Pákistán nezískal strategický deštník nad celou zemí. Získal ale modernější a hustší ochranu svých nejcennějších bodů, letišť, radarů, velitelství. Pro každého, kdo by chtěl tyto cíle zasáhnout, právě vzrostla cena útoku v jeho nejtěžší, poslední fázi.