Evropa chce vlastní bezpečnostní radu s Ukrajinou u stolu. Von der Leyen vyslala vzkaz Rusku i váhajícím spojencům

Přeletí dron nad vojenským letištěm, na dně moře se přetrhne datový kabel, ve skladu vypukne požár bez jasné příčiny. Nikdo nevyhlásil válku, nikdo nepřekročil hranici s tankem, a přesto je zasažená země o něco slabší než předchozí den. Jednoduché pravidlo, kdo v takové chvíli komu zavolá a co se stane pak, v Evropě chybí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to označila za mezeru a navrhla pro tyto situace vlastní postup i nový formát jednání, u kterého by seděla Ukrajina. Redakce ArmádníhoZpravodaje otevřela přepis jejího projevu vedle Severoatlantické smlouvy a Smlouvy o EU a hledala, co je na návrhu skutečně nové.

Co se skrývá za příručkou proti hybridním hrozbám

Von der Leyenová vystoupila 16. září 2026 v Evropském parlamentu ve Štrasburku s každoročním projevem o stavu Unie. Ohlásila v něm tři různé věci, které se ve zpravodajství slily do jedné: novou evropskou bezpečnostní strategii, nouzový bezpečnostní protokol a Evropskou bezpečnostní radu jako formát jednání lídrů o bezpečnosti kontinentu.

„Europe needs its own counter-hybrid playbook.“ Tak zní klíčová věta projevu o stavu Unie, v překladu redakce: Evropa potřebuje vlastní příručku proti hybridním hrozbám. Naléhavě podle von der Leyenové chybí shoda na tom, jak reagovat na incidenty, které zůstávají pod prahem ozbrojené agrese, a přesto ohrožují bezpečnost států. Jde tedy o návod pro situace, pro které zatím žádný společný postup není.

Hybridní incident je škodlivá akce pod hranicí otevřené války: kyberútok, sabotáž, žhářství nebo průnik dronu nad citlivé území. Právě tyto čtyři případy projev jmenuje. Evropská komise, výkonná složka EU, navrhuje unijní pravidla a politiky, armádám členských států ale nevelí. Zatím proto jde o záměr: Komise má podle projevu teprve předložit, jak Evropskou bezpečnostní radu ustavit, a termín spuštění ani právní podobu protokolu projev neuvádí.

Von der Leyenová sama přirovnala nový protokol k článku 4 Severoatlantické smlouvy. Při srovnání s článkem 4 se ale ukáže, že evropská verze míří jinam než alianční.

Kde evropský protokol kopíruje NATO a kde mu dojde dech

Článek 4 Severoatlantické smlouvy je konzultační pojistka. Kterýkoli spojenec může vyvolat jednání o situaci, kdy je podle jeho názoru ohrožena jeho bezpečnost, územní celistvost nebo politická nezávislost. Válku to nespouští, spouští to poradu v Severoatlantické radě. NATO v přehledu aktualizovaném 23. září 2025 uvádí devět použití od roku 1949; osmé přišlo 10. září 2025 po průniku ruských dronů nad polské území, deváté 23. září 2025 na estonskou žádost.

Článek 42(7) Smlouvy o EU je naopak nejvyšší příčka. Mluví o ozbrojené agresi na území členského státu a ostatní státy zavazuje poskytnout pomoc všemi prostředky, které mají v moci. Navržený nouzový bezpečnostní protokol míří mezi obě úrovně.

Ze srovnání, které redakce ArmádníhoZpravodaje provedla porovnáním textů Severoatlantické smlouvy, Smlouvy o EU a přepisu projevu, plyne, že novinkou není povinnost pomoci, ale nižší práh pro svolání. O konkurenci NATO přitom podle projevu nejde. Von der Leyenová mluvila o posílení spolupráce s Aliancí a protokol popsala jako doplněk článku 4.

Kdo by aktivaci ve státě schválil, projev neříká. Uvádí jen, že protokol spustí jeden členský stát a poté se sejdou všechny. V NATO se rozhoduje konsensem a Smlouva o EU u rozhodnutí bezpečnostní a obranné politiky mluví o jednomyslnosti Rady, na dosud nezveřejněný protokol to ale nelze mechanicky přenést. Jedno jméno v seznamu partnerů nového formátu navíc vybočuje.

Proč má u evropského stolu sedět země, která je ve válce

Von der Leyenová jmenovala mezi partnery Evropské bezpečnostní rady Kanadu, Ukrajinu, Spojené království a Norsko a dodala, že jich může být více. Pravidla účasti nečlenských zemí projev neobsahuje.

Ukrajinský rozměr ale není osamělá věta z jednoho vystoupení. Bílou knihu o evropské obraně s podtitulem Readiness 2030 z 19. března 2025 prošla redakce ArmádníhoZpravodaje se zaměřením na pasáže o Ukrajině. Na stranách 9 až 11 dokument mluví o ukrajinských zkušenostech s drony a umělou inteligencí, o prodloužení vojenských přepravních koridorů EU na ukrajinské území, o ukrajinské žádosti o účast v kosmickém programu EU a o přenosu poznatků z vysoce intenzivní války do evropského plánování.

Dokument také počítá s tím, že by se ukrajinský obranný průmysl mohl zapojit do společných nákupů za stejných podmínek jako firmy z EU, a to přes nástroj SAFE. Jde o program úvěrů krytých rozpočtem EU, jeho anglický název Security Action for Europe znamená bezpečnostní opatření pro Evropu. Ukrajina v tom textu nevystupuje jen jako příjemce pomoci. Je v něm i zdrojem zkušeností s drony a útoky na infrastrukturu, tedy s přesně těmi věcmi, kvůli kterým protokol vzniká.

Zůstává ale otázka, kterou projev neřeší: jak rychle se dokáže dohodnout dvacet sedm zemí, když ani nemusí panovat shoda, že k útoku vůbec došlo.

Když se musí 27 zemí nejdřív shodnout, že šlo o útok

Von der Leyenová v projevu sama řekla, že evropská doktrína, instituce a rozhodování neudržely krok s novou realitou. Návrh ale zatím míří na svolání, ne na rozhodnutí. A bezpečnostní rozhodování v EU i v NATO stojí na shodě všech.

Síla hybridního incidentu je právě v pochybnosti. Shořelý sklad může být závada, dron chyba navigace, výpadek sítě technický problém. Než se státy shodnou, že šlo o útok, uplyne čas, ve kterém protokol nemá co spouštět.

Návrh tedy neřeší nedostatek vůle, ale nedostatek předem dohodnutého postupu. To je zároveň jediná část, kterou dostupné dokumenty potvrzují: procedura, hlasování ani přesný práh aktivace zveřejněny nejsou. Zbývá se podívat, kolik v roce 2026 dává na obranu český rozpočet.

Kolik za evropskou bezpečnost platí Česko

Česko v tomto tématu není divák. 24. února 2022 patřilo podle přehledu NATO mezi osm zemí, které po ruské invazi na Ukrajinu požádaly o konzultace podle článku 4. Konzultační mechanismus tedy Česko už jednou použilo v praxi.

V rozpočtových podkladech Ministerstva obrany ČR z 2. února 2026, do kterých redakce ArmádníhoZpravodaje nahlédla, stojí, že celkové obranné výdaje na rok 2026 mají činit 184,694 miliardy Kč, zatímco samotná kapitola ministerstva 154,791 miliardy Kč. Kapitola tvoří 83,8 % celku, a to vysvětluje, proč v debatách kolují dvě různá čísla. Podíl na hrubém domácím produktu vychází na 2,1 % podle predikce z dubna 2025 a na 2,06 % podle predikce z ledna 2026.

Evropské částky jsou jiného řádu. Bílá kniha počítá u nástroje SAFE s úvěry až do výše 150 miliard eur, tedy zhruba 3,65 bilionu Kč. Není to český závazek ani rozpočet nové rady, jen řádová velikost peněz, o kterých se v evropské obraně mluví.

Nouzové tlačítko zatím existuje jako věta v projevu. Drát k němu povede přes rozpočty a přes ochotu jednotlivých zemí zvednout telefon.