Video: Ukrajinci museli improvizovat a použít Stugna-P jako „protiletadlovku“. Sestřelili s ní ruský dron

Zveřejněné záběry mají jen pár sekund. Do obrazu vstoupí řízená střela, zasáhne vzdušný cíl a následuje výbuch. Konec. Neobvyklé není, že v ruské válce proti Ukrajině padl další dron; neobvyklé je, čím ho podle ukrajinské strany zasáhli: kompletem, který konstruktéři navrhli k ničení tanků. Redakce ArmádníhoZpravodaje proto otevřela technický list výrobce a sečetla, kolik takový improvizovaný prostředek protivzdušné obrany váží.

Co je na záběrech vidět a co už se jen tvrdí

Zprávu o zásahu zveřejnil 15. září 2026 ukrajinský zpravodajský web Censor.NET. Podle něj zasáhli příslušníci 1021. protiletadlového pluku nepřátelský vzdušný cíl systémem protivzdušné obrany postaveným na protitankovém kompletu Stugna-P. Censor.NET označuje jednotku jako protiletadlový raketový pluk, jiné dohledané zdroje mluví o protiletadlovém dělostřeleckém pluku, proto text zůstává u obecnějšího tvaru. Nezávislé potvrzení tohoto konkrétního zásahu z ruské strany ani od analytiků se zveřejněnou metodikou k dispozici není, sestřel je tedy tvrzením ukrajinské strany doloženým obrazem.

Co je Stugna-P? Ukrajinský přenosný protitankový řízený komplet z kyjevské konstrukční kanceláře Luch, v exportní podobě nabízený pod jménem Skif. Obsluha vypustí řízenou střelu a drží cíl v obraze, dokud střela nedoletí.

Zveřejněné video si redakce ArmádníhoZpravodaje prošla po jednotlivých fázích. Obraz dokládá dvě věci: střelu, která zasáhne vzdušný cíl, a následný výbuch. Neukáže místo, datum ani typ sestřeleného dronu. Censor.NET k tomu uvádí jen to, že se takto postavený systém používá proti pomalu letícím cílům včetně útočných dronů Geran-2 a Gerbera.

Zásadní otázka ale zní jinak: jak může střela zkonstruovaná na prorážení pancíře vůbec trefit něco, co letí?

Sto kilo materiálu, laserový paprsek a pět kilometrů

Odpověď leží v technickém listu výrobce. Stugna-P nehledá cíl radarem. Střelu vede laserový paprsek a cíl drží obsluha v televizním nebo termovizním obraze, ručně nebo s automatickým sledováním. Censor.NET mluví o pomalu letících cílech, a to k principu navádění zapadá: cíl musí letět pomalu a rovnoměrně, aby ho paprsek udržel. Ve dne výrobce uvádí dosah od 100 metrů do 5 kilometrů, v noci jen do 3 kilometrů. Ovládací panel může být až 50 metrů od odpalovacího zařízení, obsluha tak může sedět v krytu.

Slovo přenosný ovšem v praxi znamená pět dílů a jejich hmotnost. Redakce ArmádníhoZpravodaje je sečetla z technického listu Luch pro variantu se střelou ráže 130 mm.

Dohromady 101,3 kg. To není zbraň, kterou voják zvedne na rameno, ale komplet, který musí někdo dopravit na místo a připravit k palbě. Technický list nabízí i variantu se střelou ráže 152 mm, u níž je střela ještě těžší.

Z technického listu, do kterého redakce ArmádníhoZpravodaje nahlédla, plyne ještě jedno zjištění. Výrobce jako určení systému uvádí živou sílu, stacionární i pohyblivé obrněné cíle, palebná postavení, lehce obrněné objekty a vznášející se vrtulníky. Drony v tom seznamu nejsou.

Proč se vyplatí střílet po pěnovém letadle

Geran-2 je útočný dron. Gerbera má jinou roli: podle studie francouzského ústavu pro mezinárodní vztahy Ifri z února 2026 jde o levnější letoun s pěnovým tělem, který nemá nic zničit. Jeho úkolem je napodobit na radaru obraz Geranu-2 a zahltit protivzdušnou obranu.

V tom je skutečný problém obrany. Ifri popisuje případ nad Polskem, kdy proti Gerberám letěly střely z nizozemských stíhaček F-35, tedy munice nesrovnatelně dražší než pěnová návnada. Obránce má dvě možnosti: vypálit drahou střelu po atrapě, nebo si postavit levnější vrstvu.

Že nejde o nápad jednoho pluku, ukázal veletrh MSPO na začátku září 2026. Luch tam podle Ukrajinské pravdy představil protiletadlovou řízenou střelu RK-2PZ vycházející ze Stugny: ráže 130 mm, hmotnost zhruba 29 kg, tříštivo-trhavá bojová část 6,1 kg, laserové navádění a iniciace i bez přímého zásahu. Jde o údaje ze zpráv z veletrhu, ne o kompletní specifikaci výrobce; Ukrajinská pravda výslovně uvádí, že Luch detaily nezveřejnil. Improvizace tak dostává tovární pokračování.

Stejnou úvahu o tom, čím levně sestřelit levný cíl, vede i Armáda České republiky, a má na ni vlastní cvičení.

Lekce z ukrajinské improvizace má adresu i v Česku

Co si z ukrajinské improvizace může vzít armáda, která válku nevede? Armáda ČR oznámila 9. září 2026 cvičení Drone Shield 2026, které proběhne na přelomu září a října ve vojenském újezdu Březina u Vyškova a na polygonu v Lipníku nad Bečvou. Řídí ho sekce ministerstva obrany ve spolupráci s aliančním akcelerátorem obranných inovací NATO DIANA a zapojí se desítky českých i zahraničních firem.

Brigádní generál Petr Šnajdárek to v oznámení formuluje stručně: „Účinná obrana proti bezpilotním prostředkům totiž nestojí na jednom zařízení.“ Levná vrstva zachycení je tedy díl skládačky, ne náhrada systémů s řízenými střelami.

Stejným směrem míří i evropská politika. Evropská rada zařadila 18. června 2026 dronové a protidronové systémy, včasné varování a protivzdušnou obranu mezi prioritní schopnostní projekty a zdůraznila, že Evropa se musí učit ze zkušeností Ukrajiny. NATO jednalo 12. srpna 2026 o narušení vzdušného prostoru Polska a Rumunska a označilo je za nebezpečné a nepřijatelné.

Dokumenty míří stejným směrem. Ukrajina si nejlevnější vrstvu obrany postavila z toho, co měla po ruce, a tovární řešení hledá teprve potom. Evropa má prostor jít obráceným pořadím, tedy nejdřív vyzkoušet a až pak nasadit. Protitankový komplet obrácený proti dronu proto není důkaz zázračné zbraně, ale ukázka mezery: na ukrajinské straně ji zaplnila nouze, jinde zůstává rozhodnutím.