Extrémistický velitel Bileckyj má na Donbasu výsledky. Ukrajinci zabírají zpět dalších 125 km², Rusové přišli o 3 000 vojáků

Brigádní generál Andrij Bileckyj 20. září oznámil dokončení druhé fáze protiútoku, při kterém jeho jednotky osvobodily vesnice Šandryholove a Derylove a převzaly plnou kontrolu nad Drobyševem. Dohromady s první fází, která proběhla pod informačním tichem v předchozích týdnech, se pod ukrajinskou kontrolu vrátilo 125 kilometrů čtverečních, z toho padesát přímo deokupovaných a zbytek tvořený vyčištěnými infiltračními zónami a takzvaným šedým prostorem, kde se obě strany střídavě pohybovaly, ale žádná neměla plnou kontrolu. Na zaminované a měsíce statické východní frontě je to výsledek, který si zaslouží rozbor.

Kdo je Bileckyj a proč ho nelze obejít

Andrij Bileckyj není jen vojenský velitel. Je zakladatelem pluku Azov, první velitel 3. útočné brigády a člověk, jehož předválečná kariéra zahrnuje vedení organizace Patriot Ukrajiny a otevřeně krajně pravicovou, podle analýzy varšavského OSW i antisemitskou a rasistickou rétoriku. Agentura Reuters ho ještě v květnu 2026 označila za „pravicového politického lídra“. Označení „extrémistický“ tedy není jen ruská propagandistická nálepka, má doložený faktický základ v Bileckého minulosti.

Od plnohodnotné ruské invaze se ale Bileckyj veřejně prezentuje primárně jako voják. V březnu 2025 převzal velení nově formovaného 3. armádního sboru a podle Kyiv Independent do něj přenesl postupy a kulturu své útočné brigády, která měla na frontě pověst jedné z nejefektivnějších ukrajinských jednotek. Kyjev mu svěřil odpovědnost za klíčový lymanský sektor, a výsledky mu dávají za pravdu, ať už je jeho politická minulost jakákoli.

Co přesně operace „Vivaldi“ přinesla

Dvě fáze, několik týdnů příprav pod informačním tichem, jeden cíl: rozebrat ruský výběžek, z něhož se okupanti tlačili na Lyman a ohrožovali přechody přes Severní Doněc i logistiku směrem na Slovjansk.

První fáze přinesla vyčištění 75 km² infiltračního prostoru a deokupaci 10 km² včetně Seredně, okolí Novoselivky, Oleksandrivky, Jarové a Korového Jaru. Sbor tehdy hlásil zhruba 1 500 ruských ztrát na personálu.

Druhá fáze přidala dalších 40 km². Útočné skupiny postupovaly skrytě po roklích a balkách, před pěchotou pracovaly drony a pozemní robotické systémy, elektronický boj a dělostřelectvo systematicky ničily velení, spoje, logistiku a zálohy protivníka. Šandryholove, které sám Bileckyj označil za „kritický bod pro obě armády“, bylo obchváceno od severu k jihu. Druhá fáze přidala dalších 800 eliminovaných ruských vojáků.

Celkový součet: 125 km² vrácených pod ukrajinskou kontrolu, z toho 50 km² přímo deokupovaných. Více než 3 000 ruských ztrát na personálu. Číslo „3 000″ je ovšem třeba číst opatrně; oficiální stránka 3. armádního sboru mluví o „personálních ztrátách“, tedy součtu padlých, raněných, zajatých i nezvěstných, nikoli o potvrzených mrtvých. Nezávislý mapovací projekt DeepState ve stejný den potvrdil denní nárůst osvobozené plochy na lymanském směru o 31 km², což dodává oficiálním číslům sboru věrohodnost.

Operaci přitom netáhla jen Bileckého brigáda. Oficiálně jsou u ní uvedeny minimálně 60. a 125. brigáda, praporní taktická skupina 3. útočné brigády, pluk bezpilotních systémů KRAKEN, průzkumný a protitankový prapor sboru a přidělené jednotky 66. brigády, speciálních sil, vojenské rozvědky GUR Artan a pohraničního DOZORu.

Proč je lymanský výběžek tak důležitý

Čísla sama o sobě neřeknou všechno. Klíčové je, kde k ziskům došlo. Ruský výběžek severně od Lymanu sloužil jako nástupní prostor pro tlak na město samotné, na přechody přes Severní Doněc a nepřímo i na logistickou osu Slovjansk–Kramatorsk. Tři ruské armády (20., 25. a 1. gardová tanková) se na tomto úseku snažily vytvořit podmínky pro průlom do severního Donbasu.

Operace „Vivaldi“ jim ten prostor výrazně zúžila. Podle analýzy Meduzy ztráta Šandryholove a okolí zhoršuje ruské nástupní možnosti natolik, že velení bude pravděpodobně muset přesouvat síly a přeskládat zimní kampaň směrem k jižnějším přístupům ke Kramatorsku a Družkivce.

Jak si „Vivaldi“ stojí v kontextu války

Srovnání pomáhá zasadit výsledek do reality. Charkovská protiofenziva v září 2022 přinesla 3 800 km² za jediný týden a celkově přes 6 000 km². To je jiná liga, strategický průlom, který změnil dynamiku celé války. „Vivaldi“ nic takového není.

Ale proti první fázi letní protiofenzivy 2023, kdy Kyjev po prvním týdnu hlásil 90 km² na těžce zaminovaném terénu, je 125 km² za dvě fáze na východní frontě solidní výkon. Hlavní velitel Syrskyj v červnu 2026 uváděl, že Ukrajina od začátku roku získala zpět přes 600 km²; „Vivaldi“ tedy představuje zhruba pětinu celoročního výsledku v jedné operaci na jednom sektoru.

Na východní frontě roku 2026, kde se postup měří spíš ve stovkách metrů denně, je to nadstandardní lokální až operační úspěch. Ne nový Charkov. Ale důkaz, že ukrajinská armáda dokáže i na nejtvrdším úseku fronty převzít iniciativu, pokud má koherentní velení, čas na přípravu a správný mix technologií.

Osvobození neznamená bezpečí

Pro civilisty v osvobozených vesnicích válka nekončí. Doněcká oblastní správa 16. září rozšířila zónu povinné evakuace dětí ve směru Svjatohirsk–Slovjansk. V ukrajinské části oblasti zůstávalo 84 500 obyvatel včetně více než 4 000 dětí; v povinně evakuovaných zónách stále žilo 387 dětí. Miny, dělostřelecké ostřelování a zničená infrastruktura zůstávají každodenní realitou i tam, kde už vlaje ukrajinská vlajka.

Operace „Vivaldi“ oficiálně pokračuje a velení avizuje další fáze. Bileckyj v květnovém rozhovoru pro Reuters řekl, že příštích šest měsíců může být zlomových, pokud Ukrajina udrží iniciativu. Severně od Lymanu právě ukázal, že to myslel vážně.