Iluze o tichých dohodách padly, Kreml zuří jako nikdy. Masivní útok na Moskvu chce potrestat obzvláště tvrdě

Ještě šest dní předtím americký prezident Trump veřejně tvrdil, že obě strany souhlasily s neútočením na energetickou infrastrukturu. Představa jakéhosi tichého příměří nad ropou a elektřinou přežívala měsíce: živily ji americky zprostředkované dohody z jara 2025, opakované diplomatické sondy i Peskovovo prohlášení z 15. září, že energetické příměří je „dobrý nápad“. Pak přišla noc plná dronů a s ní konec iluzí. Moskevská rafinerie hoří, v moskevské oblasti jsou mrtví a Kreml, který se právě chystal slavit výsledky parlamentních voleb, zuří. A otevřeně chystá odvetu, která může Ukrajinu zasáhnout tam, kde to bolí nejvíc, v teplárnách, rozvodnách a plynových uzlech, na nichž závisí přežití milionů lidí v nadcházející zimě.

Co byly ty „tiché dohody“ a proč padly

Žádný tajný pakt podepsaný v zakouřené místnosti neexistoval. To, co se dá nazvat energetickým příměřím, mělo konkrétní a veřejně doložitelný základ: po jednáních v Rijádu v březnu 2025 Bílý dům oznámil, že USA a Rusko mají rozpracovat zákaz úderů na energetická zařízení obou stran. O několik dní dříve, po telefonátu Trumpa se Zelenským, Washington potvrdil souhlas s částečným příměřím zaměřeným na energetiku.

Kyjev a Moskva spolu přímo nejednaly. Zelenskyj to v lednu 2026 popsal jasně: přímý dialog s Ruskem o energetice nebyl, fungoval jen princip „když oni nebijí naši energetiku, nebudeme bít jejich“. Vedle amerického zprostředkování se objevovaly i zmínky o turecké iniciativě z roku 2024, ale i Peskov tehdy připustil, že „žádné jasné dohody nebyly“.

Celá konstrukce stála na křehké vzájemné zdrženlivosti bez kontrolního mechanismu, bez sankcí za porušení, bez garancí. Stačil jeden masivní úder a spadla jako domeček z karet.

Noc, která změnila pravidla

V noci na 20. září 2026 Ukrajina vypustila podle AP přes tisíc dronů proti ruskému území. Stovky z nich zamířily na Moskvu. Moskevský starosta Sobjanin označil útok za bezprecedentní. Ruská strana tvrdí, že od soboty sestřelila více než 1 600 dronů, z toho 450 směřujících na hlavní město, čísla, která je třeba brát jako ruská tvrzení, nikoli nezávisle ověřený fakt.

Co je ověřitelné: drony zasáhly areál Moskevského NPZ, jedné z klíčových rafinerií zásobujících metropoli. V moskevské oblasti zemřeli dva lidé, dvacet bylo zraněno. Poškozeny byly i obytné budovy.

Načasování nebylo náhodné. Útok přišel v poslední den ruských parlamentních voleb, v momentě, kdy měl Kreml demonstrovat stabilitu a kontrolu. Zelenskyj už v srpnu varoval před ruskou mobilizací po „pseudovolbách“ a v červenci zřídil zvláštní velení pro dálkové údery. Strategický záměr je čitelný: ukázat, že Moskva není mimo dosah, zasáhnout politicky citlivý okamžik a dál zdražovat Rusku válku.

A kontext je ještě tvrdší. Podle Reuters musela v polovině září polovina šesti největších ruských dieselových rafinerií výrazně omezit nebo zastavit provoz kvůli předchozím dronovým útokům. Zásah moskevské rafinerie tedy není izolovaný incident, je součástí systematické kampaně, která ruský palivový sektor reálně bolí.

Kreml chystá odvetu a má ji připravenou

Kreml nezačal zuřit až 20. září. Půdu pro tvrdou odpověď připravoval týdny. Už 27. srpna mluvčí Peskov sliboval „mocnou odpověď“ na ukrajinské útoky proti infrastruktuře, přičemž dodával, že Moskva nevidí potřebu „vojenské eskalace“, jen silné odvety. O pět dní později, 1. září, Putin veřejně oznámil, že ruské ozbrojené síly dostaly pokyn připravit a zasadit masivní údery na energetické objekty Ukrajiny.

Útok na Moskvu teď dává Kremlu záminku, kterou potřeboval. Ne že by ji předtím neměl (ruská strana tvrdí 136 porušení energetického moratoria ze strany Kyjeva), ale rekordní úder na hlavní město je politicky jiná liga. Je to argument, který funguje dovnitř i navenek.

Co konkrétně hrozí? Veřejný seznam cílů Rusko nepublikuje, ale z analýzy Mezinárodní energetické agentury i z dosavadního vzorce útoků vyplývá, že na mušce jsou tepelné elektrárny, kogenerační teplárny, rozvodny a plynárenské uzly. Od začátku topné sezóny 2025/2026 Rusko poškodilo devět gigawattů ukrajinské výrobní kapacity. Ukrajina plánovala do letošní zimy obnovit 6,2 GW, každý další zásah tento plán ohrožuje.

Asymetrie, která rozhoduje

Tady je klíčový kontrast celého konfliktu. Co je pro Moskvu bolestivá rána (hořící rafinerie, narušená symbolika nedotknutelného hlavního města, benzínová krize), to může být pro Ukrajinu při odvetě existenční problém.

Ukrajina nejde do zimy nepřipravená. Ministr energetiky v srpnu oznámil dosažení cílové úrovně 14,6 miliardy kubíků plynu v zásobnících, a to o měsíc dříve, než bylo v plánu. Zásoby jsou. Problém je infrastruktura, která je má dostat k lidem.

Podle hodnocení UNDP a Světové banky vzrostly škody na ukrajinské energetice ke konci roku 2025 o 21 procent oproti předchozímu hodnocení. IEA upozorňuje, že zranitelné nejsou jen velké elektrárny, ale především menší teplárny a plynové uzly, na nichž závisí vytápění a dodávky teplé vody pro celá města. Zničení teplárenského uzlu neznamená výpadek proudu, znamená, že statisíce lidí nemají teplo, vodu a důvod zůstat.

OSN proto už v červenci spustila plán zimní pomoci cílený na 2,1 milionu lidí. UNHCR dokumentuje, že od října 2025 rostly odchody z Ukrajiny motivované právě problémy s elektřinou a vytápěním. Česko, kde má dočasnou ochranu přes 380 tisíc Ukrajinců, by při masivní ruské odvetě na energetiku mohlo čelit další vlně příchozích.

Nátlak bez průlomu

Zelenského strategie je jasná: dálkovými údery zdražovat Rusku válku, tlačit na palivový sektor a vytvářet podmínky, které „donutí Rusko zvolit mír“, jak sám řekl v červnu. Výsledky jsou smíšené. Ruské rafinerie skutečně krvácejí, benzínová krize je reálná, Moskva poprvé zažívá válku na vlastní kůži v takovém rozsahu. Diplomatický průlom ale nepřišel. Reuters po zářijovém jednání amerických vyslanců s oběma stranami konstatoval, že k žádnému zlomu nedošlo.

Pravděpodobnější než rychlé příměří je proto pokračování eskalační spirály v rámci už známého vzorce: více dronů, tvrdší údery na energetiku, hlubší civilní utrpení na obou stranách, byť nesrovnatelně asymetrické. Moskva bude chtít ukázat, že útok na hlavní město se nevyplácí. Kyjev bude chtít dokázat, že se vyplácí právě proto, že Rusko bolí.

Uprostřed toho stojí ukrajinské teplárny, rozvodny a miliony lidí, pro které nadcházející zima nebude otázkou komfortu, ale přežití.