Čína nemá zbraně, aby je zničila. Tchaj-wan schovává 120 letounů F-16 hluboko do obří podzemní základny

V hoře nad přístavním městem Chua-lien na východním pobřeží Tchaj-wanu se rozprostírá tunelový labyrint, který budovali ženisté osm let. Vstupní brány chrání blastové dveře, uvnitř jsou sklady munice, nádrže paliva, velitelské stanoviště, komunikační centrum i malá nemocnice. Na povrch vedou pojezdové dráhy napojené na ranvej vzdálenou zhruba dva a půl kilometru. Právě sem, do základny Ťia-šan, má Tchaj-wan stáhnout jádro své stíhací flotily F-16, pokud Peking zahájí raketový útok. A právě sem teď proudí peníze na modernizaci, která má komplex udržet funkční i proti hrozbám, s nimiž se při stavbě v osmdesátých letech nepočítalo.

Co je Ťia-šan a proč vznikla právě tam

Stavba hlavního podzemního komplexu probíhala v letech 1985 až 1993 a podle veřejných odhadů stála přes 27 miliard tchajwanských dolarů, v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Kapacita se v otevřených zdrojích pohybuje mezi 200 a 250 letadly, což z Ťia-šanu dělá největší známý podzemní letecký úkryt na ostrově. Přesná hloubka uložení zůstává utajená.

Poloha není náhodná. Východní pobřeží chrání Centrální horský hřeben, který funguje jako přírodní štít proti balistickým a řízeným střelám odpalovaným z čínského pobřeží. Rakety musí překonat hory, a tím se prodlužuje varovný čas i komplikuje plánování úderů. Při loňském cvičení Chan Kuang 2024 tchajwanské letectvo reálně nacvičovalo přesun strojů ze západních základen právě do Ťia-šanu a menšího podzemního komplexu Č‘-chang v Tchaj-tungu; logika „zachránit, co jde, než dopadnou první střely“ už není teorie, ale procvičený scénář.

120 letounů: jedno číslo, dvě základny

Číslo 110 až 120 F-16 na východním pobřeží nevzniklo tak, že by je někdo napočítal v jedné podzemní hale. Skládá se ze dvou vrstev:

• Starší F-16V Block 20 – zhruba 50 až 60 strojů aktuálně dislokovaných v Chua-lienu.
• Nové F-16C/D Block 70 – 66 kusů objednaných v USA v roce 2019, které mají posílit východní pobřeží přes Chua-lien a Tchaj-tung.

Tchajwanské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že přelet prvních Block 70 na ostrov má začít ještě letos. O deset dní později ale doplnilo, že 59 z 66 strojů je sice na výrobní lince v různých fázích montáže, přesný harmonogram však zůstává pohyblivý. Kompletní dodávku proto nelze poctivě slíbit k žádnému konkrétnímu datu.

Právě rostoucí počet strojů na východě vyvolal potřebu rozšířit ochrannou infrastrukturu. Stávající kryty v Ťia-šanu na tolik letadel nestačí.

Nové kryty a modernizace za miliardy

Tchaj-wan proto spouští dva paralelní projekty s horizontem 2027 až 2031. První zahrnuje výstavbu 26 nových vysoce odolných nadzemních krytů v Chua-lienu a Tchaj-tungu za 6,88 miliardy tchajwanských dolarů, zhruba pět miliard korun. Nejde o další „jeskyni v hoře“, ale o zodolněné individuální přístřešky rozmístěné na povrchu, které mají rozptýlit flotilu a ztížit její zasažení jedním úderem.

Druhý projekt míří dovnitř samotného Ťia-šanu. Za dalších 3,57 miliardy tchajwanských dolarů se má modernizovat deset klíčových systémů komplexu: ventilace, bezpečnostní vrata, požární ochrana, zásobování vodou, elektřinou a (což je nový prvek) odolnost vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám i elektromagnetickému pulsu. Po více než třiceti letech provozu stárnou právě ty části základny, které rozhodují o tom, zda letadla mohou z hory vůbec vyjet a vzlétnout.

Proč hora není nezranitelná

V otevřených zdrojích není doložen čínský konvenční ekvivalent americké průbojné pumy o hmotnosti přes 13 600 kg (30 000 liber) GBU-57 MOP, jediné zbraně na světě přímo navržené k ničení velmi hluboko uložených a extrémně tvrdých cílů. Americké analýzy navíc zdůrazňují, že útok na takové objekty vyžaduje kombinaci velmi velkých penetračních zbraní a stealth bombardérů. To je schopnost, kterou Čína veřejně nedemonstrovala.

Jenže hora nemusí být proražena, aby přestala fungovat. Čínská armáda může cílit na vjezdy do tunelů, na ranvej, na pojezdové napojení, na ventilační šachty, na přívod elektřiny a vody. Tchajwanský odborný text publikovaný přes ministerstvo obrany výslovně zmiňuje hrozbu čínské letadlové skupiny operující východně od ostrova: torpédoborce třídy 052D s řízenými střelami CJ-10 a palubní stíhačky J-15 s přesně naváděnou municí. Hora ochrání trup letadla. Neochrání ranvej, po které musí vzlétnout.

Co to mění, a co ne

Podle studie Hudson Institute sama Čína od počátku minulé dekády více než zdvojnásobila počet svých zodolněných leteckých krytů, z přibližně 370 na více než 800, s celkovým počtem přesahujícím tři tisíce. Peking tedy považuje pasivní ochranu letectva za klíčovou součást přípravy na vysoce intenzivní konflikt. Tchaj-wan dělá totéž, jen v menším měřítku a s existenčně vyšší motivací.

Projekt neřeší základní asymetrii sil. Čína má mnohonásobně víc raket, letadel i lodí. Co projekt mění, je cena prvního úderu. Každá stíhačka, která přežije úvodní salvu a dokáže vzlétnout, komplikuje čínské plánování invaze: nutí alokovat víc střel, víc průletů, víc času. A čas je v tchajwanském obranném myšlení to nejcennější; každý den, o který se invaze zpozdí, přibližuje možnost mezinárodní reakce.

Tchaj-wan drží přes 90 % světové výroby nejpokročilejších čipů a přes 60 % globálních tržeb smluvní výroby polovodičů. Český autoprůmysl tvoří přes 9 % HDP a čtvrtinu exportu a je na těchto čipech závislý. Případný konflikt by se u nás neprojevil nejdřív přes tankové titulky, ale přes šok v dodavatelských řetězcích.

Hora nad Chua-lienem není neprůstřelná. Je ale dost tvrdá na to, aby Peking musel počítat s tím, že po první salvě budou z tunelů vyjíždět stíhačky.