Rusové cítí, že prohrávají, tak oznámili nová jednání o Ukrajině mezi Ruskem a Amerikou. Vadí jim „dráždivé body“

Sergej Rjabkov, ruský náměstek ministra zahraničí, 20. září oznámil další kolo rusko-amerických kontaktů „v nejbližších týdnech“. Zní to jako diplomatická rutina. Jenže jeho vlastní slova prozrazují víc, než by si Kreml přál: tempo jednání je podle něj „nižší než žádoucí a nižší než očekávané“. Když to spojíte s čerstvými americkými sankcemi, ukrajinskými údery na ruské rafinerie a ekonomickými problémy, které už nahlas pojmenovávají i lidé z ruské státní bankovní sféry, obraz je jasný. Moskva nejedná z pozice síly. Jedná, protože musí.

Co jsou ty „dráždivé body“ a proč o nich Rusko mluví právě teď

Pojem „dráždivé body“, v ruské diplomatické hantýrce „irritanty“, Rjabkov definoval už v prosincovém rozhovoru pro Interfax. Konkrétně jde o:

• provoz ambasád a konzulátů,
• vízové záležitosti a humanitární případy,
• pohyb diplomatického personálu,
• platby a bankovní služby pro mise,
• zabavený ruský diplomatický majetek v USA,
• obnovení přímých letů.

Rjabkov výslovně říká, že do tohoto balíku nespadají tvrdé bezpečnostní a jaderné otázky. Na papíře tedy jde o technickou agendu. Jenže načasování mluví jinak. Moskva oznámení přichystala na týden, kdy se v New Yorku na Valném shromáždění OSN soustřeďují ministři a lídři, kdy Lavrov avizoval schůzku s americkým protějškem Markem Rubiem a kdy Zelenskyj potvrdil osobní jednání s Trumpem. Kreml si přes technický formát udržuje přímý kanál do Trumpovy administrativy a snaží se ho politicky vytěžit.

Tlak, který Moskvu žene k jednacímu stolu

Formulace „Rusové cítí, že prohrávají“ není citací z kremelského prohlášení. Je to závěr, který se dá vyvodit z několika souběžných tlaků.

Sankce. Donald Trump 18. září podepsal zákon H.R. 5334 cílící na ruskou a íránskou ekonomiku. Nový sankční rámec přišel dva dny před Rjabkovým oznámením a Moskva to nemohla ignorovat.

Paliva. Ukrajinské údery na ruské rafinerie způsobily v řadě regionů nedostatek benzínu. Kreml to sám přiznal, když 14. září uvítal Trumpovu výzvu Kyjevu, aby zastavil útoky na palivovou infrastrukturu. Samotné přiznání problému je výmluvné.

Ekonomika. Andrej Klepač, ekonom státní rozvojové banky VEB.RF, podle agentury AP otevřeně řekl, že Rusko nemůže „vyhrát válku opotřebením“. Když takovou větu pronese člověk ze státní instituce, nejde o opozičního aktivistu, jde o signál, že i uvnitř systému roste nervozita.

Bojiště. Analytici z ISW v hodnocení z 19. září zpochybnili část ruských tvrzení o postupu na frontě. Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, je už třetím rokem zadržována menší ukrajinskou armádou, jež rozdíly stírá inovacemi a západní technikou. Žádný rozhodující průlom se nekoná.

Dohromady to skládá obraz, v němž Moskva nejedná z pohodlí, ale z kombinace tlaků, které se snaží převést do vyjednávací iniciativy.

Kdo s kým jedná a kde je Ukrajina

Dosavadní dvě kola „irritantů“ proběhla v Istanbulu. Za Rusko je vedl Alexandr Darčijev, za USA Sonata Coulterová. Dubnové kolo nebylo jen zdvořilostní: delegace si vyměnily diplomatické nóty, dohodly závazky k bankovním službám pro mise a začaly chystat plán ohledně zabavených ruských nemovitostí. To je důležitý rozdíl proti pouhému „mluvení o dialogu“.

Současná fáze je ale politicky nabitější. Paralelně běží hned několik kanálů:

• Lavrov–Rubio: Lavrov 15. září oznámil plánovanou schůzku v New Yorku, kde chce s Rubiem mluvit o tom, „jak Washington vidí situaci na Ukrajině“. Mluvčí ruského ministerstva Zacharovová ale ještě 19. září říkala, že se možnost setkání teprve „dopracovává“. Schůzka je pravděpodobná, ne definitivně potvrzená.
• Witkoff a Kushner v Kyjevě: Trumpovi vyslanci 7. září jednali přímo se Zelenským. Na stole byla deeskalace, energetická bezpečnost, bezpečnostní i ekonomické garance a otázka území, kterou Kyjev dál váže na úroveň lídrů.
• Zelenskyj–Trump: 20. září kancelář ukrajinského prezidenta potvrdila telefonát obou prezidentů a dohodu na osobní schůzce v New Yorku.

Ukrajina u jednání hlas má. A trvá na tom, aby klíčové otázky řešili lídři, ne technické delegace.

Co z toho plyne pro Evropu a Česko

Samotná schůzka Ruska a USA české závazky automaticky nemění. Bez formálního rozhodnutí v rámci EU nebo NATO nejde o přepis české politiky. Zelenskyj ale 17. září s Ursulou von der Leyenovou řešil financování ukrajinské obrany, a pokud by Washington část břemene přesunul na evropské spojence, tlak na státy včetně Česka by vzrostl.

Podle nás Moskva tímto oznámením především testuje, co je Trumpova administrativa ochotná reálně pustit ze sankčního a ukrajinského rámce. Hotový mírový formát nemá. Nemá ani pozici, z níž by mohla diktovat podmínky. Má kanál a naději, že ho dokáže politicky zúročit dřív, než se ekonomické a vojenské tlaky prohloubí natolik, že i ten kanál ztratí smysl.