Rusové oslavují slova generála NATO o pádu Donbasu a dosažení hlavního cíle na Ukrajině. Akorát že vůbec

Kolem 19. září 2026 se na ruskými médii oblíbených kanálech začal šířit výrok, který zněl jako přiznání porážky přímo z velitelství NATO: bývalý předseda Vojenského výboru Aliance Harald Kujat údajně potvrdil, že Rusko dosahuje svého hlavního cíle, plné kontroly nad Donbasem, a že Ukrajina ztrácí přístup k Černému moři. Titulky v prokremelských médiích se předháněly v oslavách. Jenže stačí rozebrat tři věci (kdo to řekl, kde to řekl a co se skutečně děje na frontě) a celá konstrukce se rozpadne.

Kdo je Harald Kujat a proč nemluví za NATO

Harald Kujat, generál německých vzdušných sil ve výslužbě, skutečně zastával jednu z nejvyšších vojenských funkcí v Alianci. Předsedou Vojenského výboru NATO byl v letech 2002–2005. Od té doby uplynulo jednadvacet let. Nemá žádný mandát mluvit za Alianci, nemá přístup k aktuálním zpravodajským podkladům a jeho názor je přesně tím, čím je, soukromým názorem penzisty.

A právě to je pro ruskou propagandu klíčové. Titul „bývalý předseda Vojenského výboru NATO“ se v titulku snadno zkrátí na „generál NATO“. Čtenář, který nezkoumá kontext, získá dojem, že Aliance sama přiznala ruské vítězství. Přitom sporný výrok nezazněl na žádném aliančním fóru ani na tiskové konferenci. Kujat ho pronesl v rozhovoru na soukromém kanálu Flavia von Witzlebena, německého youtubera a podcastera. Epizoda se objevila kolem 19.–21. září 2026 a odtud ji převzala srbská Politika, ruské agregátory a prokremelské účty na sociálních sítích.

Kujat přitom není žádný nováček v kontroverzích. Už v roce 2023 jeho tvrzení o válce na Ukrajině veřejně rozebíral a zpochybňoval jiný bývalý generál NATO, Erhard Bühler, v podcastu německé stanice MDR. A v roce 2026 švýcarská tisková rada podržela deník NZZ v tom, že Kujata lze v titulku označit jako „Putin-Versteher“, tedy člověka, který chápe Putinovu pozici. Nejde o ojedinělý výrok, ale o dlouhodobý vzorec.

Co Kujat skutečně tvrdil, a co z toho nesedí

Podle dohledaného shrnutí rozhovoru Kujat řekl, že „Rusko se přibližuje svému hlavnímu cíli, úplnému ustavení kontroly nad Luhanskou a Doněckou oblastí“. Dodal, že Luhansk je téměř celý pod ruskou kontrolou a ukrajinský prostor v Doněcké oblasti se zmenšuje. Zmínil také tlak na ukrajinské černomořské komunikace.

Část z toho je pravda. Rusko na Donbasu skutečně drží iniciativu a ukrajinská obrana je pod tlakem. Ale „přibližuje se“ a „dosáhlo“ jsou dvě zásadně odlišné věci, a právě ten rozdíl propagandistická vlna smazala.

Podívejme se na fakta:

• Donbas nepadl. Analýza Institutu pro studium války (ISW) ze 17. září 2026, tedy dva dny před Kujatovým rozhovorem, popisuje pokračující ruský cíl dobýt celý doněcký „pevnostní pás“. Současně ale uvádí, že ukrajinská operace Vivaldi u Lymanu zhatila severní kleště ruského obkličovacího plánu. Fronta je dynamická, ne zhroucená.
• Tempo postupu je minimální. Data z mapovacího projektu visua.no ukazují průměrný ruský postup v Doněcké oblasti kolem 4,7 metru denně. To není bleskový průlom. To je opotřebovací válka v nejsurovější podobě.
• Kosťantynivka není dobytá. ČT24 už v červenci informovala o ruské infiltraci do tohoto pevnostního města, ale analytik Jan Šír upozornil, že infiltrační taktika malých skupin těžko povede k operačně významnému průlomu. Moskva město prohlásila za dobyté; realita je směs šedé zóny, lokálních protiakcí a tvrdých bojů.

Černé moře: koridor funguje, Ukrajina není odstřižená

Druhá část Kujatova narativu, tlak na ukrajinské černomořské spojení, je ještě vzdálenější realitě než tvrzení o Donbasu. Ukrajina provozuje zvláštní námořní koridor, kterým vyváží obilí a další komodity. A tento koridor v polovině září 2026 stále fungoval.

Potvrzuje to Mezinárodní námořní organizace (IMO) ve zprávě ze 14. září 2026. Stejný den ukrajinská vláda zveřejnila informace o poradě v Oděse, kde se řešil právě provoz koridoru a stabilita logistiky. Ano, ruské útoky provoz citelně komplikují, část logistiky se přesouvá na železnici a dunajské přístavy. Ale „komplikují“ neznamená „zlikvidovaly“. Ukrajina od moře odstřižená není.

Jak funguje propagandistická alchymie

Síla celé operace neleží v tom, co Kujat řekl. Leží v tom, co z toho Moskva vyrobila. Schéma je osvědčené a opakuje se:

• Najít osobu s vysokým západním titulem. Čím starší funkce, tím lépe; nikdo nekontroluje datum.
• Do titulku dát instituci, ne časový odstup. „Generál NATO“ zní jinak než „penzionovaný generál, který odešel z funkce před jednadvaceti lety“.
• Proměnit soukromý názor ve zdání potvrzení z druhé strany. Individuální odhad se stane „přiznáním Aliance“.

Česká analytická obec přitom vidí situaci střízlivěji. Analýza CEVRO z července 2026 mluví o pomalém a nákladném ruském tlaku bez operačního průlomu. Shoda s Kujatem existuje v tom, že situace je pro Ukrajinu těžká. Zásadní neshoda je v závěru: čeští analytici nevidí kolaps, vidí opotřebovací válku, kde Rusko platí za každý metr obrovskou cenu.

Proč je důležité rozlišovat

Válka na Ukrajině je dostatečně brutální a složitá na to, aby nepotřebovala zkreslení z žádné strany. Rusko na Donbasu skutečně tlačí. Ukrajinská obrana je pod enormním tlakem. To jsou fakta, která nikdo seriózní nepopírá. Ale proměnit pomalý, krvavý a nedokončený postup v „pád Donbasu“ a „dosažení hlavního cíle“, to už není analýza. To je propaganda, která si půjčila cizí uniformu.

Rusové v tomto případě neoslavují průlom na frontě. Oslavují, že se jim podařilo z jednoho penzionovaného generála a jednoho podcastového rozhovoru vyrobit dojem aliančního verdiktu. Čtyři a půl metru denně, to je realita ruského „vítězství“ v Donbasu.