„Nemožné nahradit“: Ukrajina označila prioritní cíle úderů ruské armády. Nahradit je nelze a na alternativy nemá

Když v září 2024 dopadly ruské úderné drony na pozice u Šyrokého a Dalnyku v Oděské oblasti, nešlo o běžný útok na frontovou techniku. Podle sekundárních zdrojů, které pracují s ruskými záběry, byly zasaženy dvě radiolokační stanice: modernizovaná P-19MA a jedna z nejcennějších ukrajinských senzorových platforem, 79K6 Pelikán. Ukrajinská armáda tyto konkrétní zásahy veřejně nepotvrdila. Potvrdila ale něco podstatnějšího: že útoky na radiotechnické jednotky probíhají od prvního dne války a v poslední době se jejich intenzita zvyšuje.

Oči, bez kterých střely létají naslepo

Protivzdušná obrana nefunguje jako jeden systém, je to síť, ve které každý prvek hraje jinou roli. Odpalovací rampy a střely jsou pěsti. Radary jsou oči. A právě oči Rusko systematicky vyřazuje.

Radar 79K6 Pelikán, jak popisuje ArmijaInform, dokáže detekovat cíle na vzdálenost až 400 kilometrů, od íránských dronů Šáhed přes střely s plochou dráhou letu až po balistické rakety. Jeho klíčová funkce ale není jen vidět. Je to schopnost předat cílová data dalším prostředkům PVO v reálném čase. Bez tohoto předání musí obsluha odpalovačů reagovat později, s horším obrazem situace a menší šancí na úspěšný zásah.

P-19MA je modernizovaná verze sovětského radaru, která zůstává součástí výcviku i inventáře ukrajinských radiotechnických vojsk. Není to špičková technologie, ale v síti plní roli, kterou nelze jednoduše obejít: pokrývá pásmo, ve kterém jiné senzory nemusí být k dispozici.

Sborník XXI. vědecké konference Charkovské univerzity vzdušných sil z roku 2025 to říká bez příkras: stávající park radarů „není plně určen“ k plnění úkolů detekce bezpilotních prostředků. A právě drony jsou dnes hlavní hrozbou v masovém měřítku.

Proč „nahradit nelze“ není nadsázka

Formulace o nemožnosti náhrady neznamená, že žádná alternativa neexistuje. Znamená, že žádná není dostupná rychle, levně a ve válečném tempu. Problém je trojí:

• Technologický: Každý radar je integrovaný do sítě PVO, nejde jen o hardware, ale o spojení, obsluhu, kalibraci a ochranu. Vyměnit zničený senzor není jako vyměnit pneumatiku.
• Finanční: Pelikán stojí podle ukrajinských zdrojů minimálně o polovinu méně než americký AN/TPS-77, jehož starší kontrakt vycházel na téměř 350 milionů korun za kus. Nizozemský radar GM200 MM/C se v kontraktu z roku 2019 pohyboval v rozmezí 275–700 milionů korun za jednotku. Německý TRML-4D je v podobné cenové hladině. Západní náhrada je zkrátka dražší.
• Výrobní: Dodací cykly se počítají na roky. První kusy GM200 z objednávky 2019 byly předány až v roce 2024. Dodávky TRML-4D po kontraktu z roku 2024 začínají teprve letos. Válka ale nečeká na výrobní linky.

Střely docházejí, radary ubývají

Ztráta radarů by byla zvládnutelná, kdyby Ukrajina měla dostatek interceptorů, tedy střel, které dokážou sestřelit cíl i s horším předstihem varování. Jenže nemá.

Reuters v květnu 2026 citoval mluvčího ukrajinského letectva Jurije Ihnata, že některé odpalovače jsou „zpola prázdné“ a země zůstává plně závislá na zahraničních dodávkách. AP v srpnu 2026 přidala tvrdé číslo: v první polovině roku 2026 dostala Ukrajina jen třetinu protileteckých střel oproti stejnému období roku 2025. Balistické rakety se kvůli tomu dostávají přes obranu častěji.

Ukrajina reaguje hledáním levnějších vrstev. Prezident Zelenskyj už v červnu 2025 mluvil o vývoji interceptorových dronů, které by lovily Šáhedy za zlomek ceny klasické protiletadlové střely. Česká republika přispívá pasivním systémem VERA-NG, Nizozemsko přes NATO dodává rušičky dronů. Pomoc existuje, ale v tempu, které neumožňuje okamžitě zalepit každou ztrátu.

Vzorec, ne náhoda

Ruské útoky na radary nejsou oportunistické. Ukrajinské odborné materiály dokumentují, že od začátku invaze byly známé, často stacionární pozice radiotechnických jednotek opakovaně napadány, včetně úderů drony Lancet. Materiály z roku 2025 výslovně uvádějí, že Rusko „nedávno zvýšilo“ intenzitu útoků úderných dronů přímo na radarové stanice.

Logika je brutálně jednoduchá. Zničit radar za desítky milionů korun dronem za statisíce je z ruského pohledu mimořádně výhodný obchod. A každý vyřazený senzor neznamená okamžitý kolaps ukrajinské PVO, ale znamená, že část dronů a raket pronikne hlouběji do týlu, že detekce přijde později a že zbylé prostředky musí pracovat pod větším tlakem s menšími zásobami.

Problém přitom dávno není jen ukrajinský. AP v srpnu 2026 popsala kritický nedostatek střel Patriot v celé Evropě a přímo srovnala riziko pro NATO se situací na Ukrajině. Každý interceptor, který chybí Kyjevu, chybí i v evropských zásobách.

Ukrajinská PVO zatím drží. Ale drží s tenčícími se zásobami, ubývajícími senzory a spojenci, kteří pomáhají pomaleji, než Rusko ničí.