Lehký turecko-italský tank provádí ostré zkoušky. TULPAR má eso v rukávu a 120mm kanon, ale pálí jako hlavní bitevní tank

Společné oznámení tureckého Otokaru a italského Leonarda potvrdilo, co obranný průmysl čekal od premiéry stroje na výstavě WDS v Rijádu v roce 2024: pásová platforma TULPAR s italskou věží HITFACT MkII přestala být výstavním exponátem a stala se otestovaným zbraňovým systémem. Střelecká kampaň zahrnovala palbu ze statických pozic i za jízdy a ověřovala celý řetězec, od řízení palby přes stabilizaci zaměřovačů až po chování podvozku při výstřelu z hladkohlavňového kanónu ráže 120/45 mm. Právě ten je jádrem příběhu: lehký tank, který na papíře i na střelnici nabízí palebnou sílu hlavního bojového tanku, aniž by armádu zatížil šedesátitunovým kolosem.

Co přesně zkoušky ověřily

Než padl první ostrý výstřel, museli inženýři obou firem projít kompletní integrací podvozku a věže, sladit mechanická, elektrická, elektronická a softwarová rozhraní, provést bezpečnostní inspekce a validovat celý systém. Teprve poté přišla na řadu živá munice. Podle EDR Magazine střelby hodnotily výkon zbraňového systému, přesnost řízení palby a stabilizaci za pohybu, tedy přesně to, co odlišuje funkční bojový stroj od statického demonstrátoru.

Důležitý je kontext: TULPAR je první veřejně zdokumentovaný případ, kdy věž HITFACT MkII zamířila na pásový nosič. Dosud byla její hlavní referencí kolová platforma Centauro II italské armády. Přechod na pásy mění dynamiku zpětného rázu, rozložení hmotnosti i chování při střelbě za jízdy. Že to funguje, teď potvrdily ostré zkoušky.

Palebná síla jako u MBT, ale ne ochrana

Tvrzení, že TULPAR „pálí jako hlavní bojový tank“, stojí na tvrdých číslech. Kanón 120/45 mm je hladkohlavňová zbraň s nízkým zpětným rázem, kompatibilní se standardní municí NATO. Věž HITFACT MkII nabízí plně digitální systém řízení palby, stabilizované zaměřovače pro velitele i střelce a možnost automatického nabíječe. Balistický výkon odpovídá tomu, co známe z Leopardu 2 nebo Abramsu.

Jenže palebná síla je jen polovina rovnice. Demonstrátor z Rijádu vážil přes 34 tun, přičemž platforma TULPAR škáluje od 28 do 45 tun podle konfigurace pancéřování. Pro srovnání:

Rozdíl v hmotnosti je propastný a přímo se promítá do pancéřové ochrany. TULPAR nabízí balistickou a protiminovou odolnost ve střední až vysoké třídě, nikoli vícevrstvý kompozitní pancíř těžkého MBT. Kdo čeká náhradu za Leopard v přímém tankovém souboji, bude zklamán. Kdo hledá 120mm kanón na platformě, která přejede most s nosností 35 tun, má odpověď.

Eso v rukávu: naváděná munice Vulcano 120

Samotná ráže 120 mm dnes není unikátní, americký lehký tank M10 Booker ji má také. Co TULPAR odlišuje, je budoucí kompatibilita s naváděnou municí Vulcano 120 od Leonarda a německého Diehl Defence. Tato podkaliberní střela s navigací GNSS a semiaktivním laserovým navedením má umožnit zásahy mimo přímou viditelnost na vzdálenost odhadovanou na 10 až 30 kilometrů s metrickou přesností.

Pro lehký tank je to zásadní posun. Místo aby musel hledat přímou palebnou linii k cíli, a vystavovat se tak protitankové palbě, mohl by zasahovat cíle za terénními překážkami při elevaci kanónu kolem 15°. Pozdější verze počítá i s infračerveným vyhledávačem pro autonomní navedení v koncové fázi letu.

Zásadní upřesnění: Vulcano 120 je vývojový program. Leonardo prezentoval harmonogram zhruba 40 měsíců od začátku roku 2025, což orientačně znamená dostupnost kolem poloviny roku 2028. Nejde tedy o munici, kterou by TULPAR střílel dnes, ale o schopnost, která definuje jeho budoucí roli.

Kdo ho bude chtít a proč právě Brazílie

Vedení Otokaru na veletrhu IDEF 2025 zmínilo zájem nejméně tří zákazníků na dvou kontinentech. Jako přirozené trhy označil EDR Magazine Blízký východ a Asii. Nejviditelnějším kandidátem je ale Brazílie.

Důvod je logický: brazilská armáda už provozuje kolový Centauro II se stejnou věží HITFACT MkII a přes státní podnik IMBEL rozjela transfer technologií včetně výroby 120mm cvičné munice. TULPAR by do tohoto ekosystému zapadl jako pásový doplněk, sdílená munice, sdílená logistika zaměřovačů a řízení palby, minimální náklady na nový výcvik. Na jaře 2026 navštívila brazilská armádní delegace přímo závod Otokaru. Oficiální shortlist brazilského programu VBC CC ale zveřejněn nebyl, takže TULPAR zůstává vážným uchazečem, nikoli potvrzeným vítězem.

Co to znamená pro českou armádu a budoucnost tanků

Česká republika jde opačným směrem. Armáda ČR převzala tanky Leopard 2A4, směřuje k verzi 2A8 a zavádí 246 bojových vozidel pěchoty CV90 pro 7. mechanizovanou brigádu. Koncept lehkého tanku s 120mm kanónem v české doktríně zatím nemá místo, AČR buduje klasickou těžkou brigádu, ne expedičně orientované síly závislé na lehčích platformách.

TULPAR nicméně ukazuje trend, který se týká celé aliance. Armády stále častěji hledají most mezi klasickým BVP a plnohodnotným MBT, vozidlo, které projede tam, kam šedesátitunový tank nemůže, a přitom nabídne stejnou ráži. Americký M10 Booker, italský Centauro II a teď turecko-italský TULPAR potvrzují, že tato kategorie roste.

Éra těžkých tanků tím nekončí. Leopardy a Abramsy si drží nezastupitelnou výhodu v ochraně a přežitelnosti v přímém střetu. TULPAR ale dokazuje, že 120mm kanón už nemusí být výsadou šedesátitunových obrů, a pro řadu armád světa je právě tohle důležitější než nejsilnější pancíř.