Rusko vyrábí přes 200 raket měsíčně a zásoby neklesají. Sankce selhaly, Ukrajina přiznává, že deficit neexistuje

Válka na Ukrajině trvá už přes čtyři roky a po celou tu dobu zaznívá z Kyjeva i ze západních hlavních měst totéž ujištění: sankce ruskou válečnou mašinérii zadusí, zásoby raket se tenčí, Kreml brzy narazí na strop. Jenže čísla, která dnes zveřejňuje samotná ukrajinská vojenská rozvědka HUR, říkají pravý opak. Zástupce šéfa HUR Vadym Skibickyj opakovaně potvrzuje, že Rusko drží vysokou výrobu klíčových typů střel, obnovuje arzenály a co vyrobí, okamžitě používá. Formulace rozvědky z léta 2026, kterou přinesla Ukrajinská pravda s odkazem na přímou odpověď HUR, je nemilosrdně stručná: „Deficit raket u nepřítele není.“

Kolik raket Rusko skutečně vyrábí

Podle údajů HUR zveřejněných serverem RBC-Ukraine v červnu 2025 Rusko měsíčně vyrobí až 195 střel různých typů. Rozpis je konkrétní: až 60 balistických střel Iskander-M (9M723, dolet do 500 km), až 20 křižujících střel Iskander-K, až 60 střel vzduch-země Ch-101 (dolet 2 500 až 2 800 km, podzvuková rychlost kolem 700 až 970 km/h), až 30 námořních Kalibrů 3M-14 (dolet 1 500 až 2 500 km), až 10 protilodních Ch-32 a až 15 hypersonických Kinžalů. Širší analytický přepočet Air War Monitoru, který vydává Konrad-Adenauer-Stiftung, porovnává výrobu se skutečnou spotřebou a dochází k rozmezí 200 až 250 dlouhodosahových střel měsíčně s plánovaným cílem asi 3 000 kusů za celý rok 2025.

Pro srovnání: britský think-tank RUSI uvádí, že na začátku roku 2023 Rusko vyrábělo pouhých šest balistických Iskanderů 9M723 měsíčně. Nárůst je tedy řádový, a právě proto zásoby neklesají, ale rostou. Tentýž Air War Monitor odhaduje, že operační zásoba ruských dlouhodosahových střel vzrostla z přibližně 900 kusů na začátku roku 2024 na 1 470 v listopadu 2024 a na 2 760 v červnu 2025. Rusko prostě vyrábí víc, než stíhá vystřelit.

Kam rakety dopadají

Rostoucí zásoby nejsou abstraktní číslo. Proměňují se v konkrétní destrukci, která zasahuje civilní cíle po celé Ukrajině. Jeden z nejotřesnějších příkladů přineslo léto 2024, kdy střela Ch-101 zasáhla kyjevskou dětskou nemocnici Ochmatdyt, přímo toxikologické oddělení, kde se v tu chvíli léčilo 627 malých pacientů. Mise OSN potvrdila, že šlo o přímý zásah střelou, nikoli o padající trosky, jak se snažila tvrdit ruská strana.

Další případ zdokumentovala OSN v dubnu 2025: balistická střela explodovala nad dětským hřištěm v Kryvém Rihu a zabila 19 civilistů včetně devíti dětí. Tyto údery nejsou výjimkou, jsou součástí koordinované taktiky. Skibickyj v rozhovoru pro Suspilne popsal mechanismus útoku: nejprve přilétají desítky jednosměrných dronů typu Geran-2 (íránský Šáhid-136 vyráběný v Rusku pod licencí, dolet kolem 2 500 km, rychlost asi 185 km/h), které vyčerpávají a zahlcují protivzdušnou obranu. Teprve poté přicházejí křižující nebo balistické střely s vyšším ničivým účinkem. Pro rok 2025 HUR uváděla ruský plán na výrobu 79 tisíc jednosměrných dronů, z toho 40 tisíc právě Geranů-2.

Ukrajinská protivzdušná obrana přitom dosahuje podle Air War Monitoru zhruba 88% úspěšnosti proti křižujícím střelám, ale jen kolem 44 % proti balistickým. Každá druhá balistická raketa tedy pronikne k cíli.

Proč sankce nefungují tak, jak měly

Západní sankce měly Rusku odříznout přístup ke klíčovým komponentům: integrovaným obvodům, RF modulům, kondenzátorům, bateriím, měničům i CNC obráběcím strojům. Studie Kyjevské ekonomické školy (KSE) identifikovala v ruské výzbroji 1 057 zahraničních součástek. Problém není v tom, že by sankce vůbec nic nezasáhly, počáteční šok ruský dovoz skutečně omezil. Problém je v tom, co přišlo potom.

Vznikly rozsáhlé obcházecí sítě. Americké ministerstvo financí v říjnu 2024 popsalo prostřednické řetězce v sedmnácti jurisdikcích: firmy v Hongkongu, Číně, Indii, Turecku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu i Spojených arabských emirátech nakupovaly čipy a další citlivé položky, zakrývaly konečného odběratele a posílaly zásilky přímo subjektům napojeným na ruský vojensko-průmyslový komplex. Stovky takových zásilek. Analytická organizace CSD Europe navíc tvrdí, že v letech 2023 až 2024 nejméně dvanáct českých výrobců vyvezlo do Ruska obráběcí a potenciálně dvojúčelové stroje, často přes Estonsko, Srbsko nebo Turecko. Česká vláda v červenci 2025 uvedla, že podezření prověřuje se zpravodajskými službami, ale toleranci k obcházení sankcí odmítla.

Zásadní brzdou je i mechanismus přijímání sankcí v EU, který vyžaduje jednomyslnost všech členských států, což celý proces zpomaluje. Ještě v červenci 2026 musela Rada EU v jednadvacátém sankčním balíku přidávat nové zásahy na třetizemní banky, kryptoplatformy a firmy obcházející exportní restrikce. Díry se zacelují, ale pomaleji, než se otevírají nové.

Útočná výroba versus obranná výroba: nerovný závod

Skutečné varování nespočívá jen v počtu ruských raket. Spočívá v tom, že Rusko navyšuje útočnou kapacitu rychleji, než Západ stíhá vyrábět prostředky na jejich ničení. Air War Monitor odhaduje ruskou roční výrobu balistických střel Iskander-M a Kinžal na 840 až 1 040 kusů. Proti tomu stojí kapacita Lockheed Martin na výrobu interceptorů PAC-3 MSE, která má po kontraktu z listopadu 2024 dosáhnout 650 kusů ročně. Evropské země NATO mohou podle téhož monitoru počítat s nejvýše 400 až 500 interceptory Patriot ročně a s asi 100 střelami Aster schopnými řešit balistickou hrozbu. Evropský výrobce MBDA sice hlásí zrychlení výroby Asterů a společné objednávky téměř tisíce kusů pro Francii, Itálii a Británii, ale jde o víceletý objem rozložený do několika let.

Dolet ruských střel přitom dávno přesahuje ukrajinské hranice. Ch-101 s doletem přes 2 500 kilometrů dosáhne z ruského vzdušného prostoru kamkoli do střední Evropy. Iskandery rozmístěné v Kaliningradu ohrožují Polsko, Pobaltí i Švédsko. Pro Česko to znamená, že bezpečnostní rovnice se netýká jen Ukrajiny, týká se celého kontinentu.

Co by muselo přijít, aby se rovnice změnila

Analytici Air War Monitoru i RUSI se shodují na čtyřech krocích: tvrdší postih prostředníků ve třetích zemích a jejich financování, důslednější kontrola koncových uživatelů u citlivých položek, cílení na dodavatele strojního vybavení a polovodičových technologií a především masivní navýšení výroby interceptorů. Monitor KAS jde ještě dál: doporučuje strategický posun od čistě obranné logiky k logice odvetné kapacity, protože samotné sestřelování raket závod s ruskou výrobou vyhrát nemůže.

Nad ruskými továrnami se zatím nekouří z nedostatku materiálu. Kouří se nad ukrajinskými městy, nemocnicemi a dětskými hřišti. A každý měsíc, kdy obcházecí sítě fungují nerušeně, přibude do ruských skladů dalších dvě stě střel připravených k odpálení.