FCAS je mrtvý, Francie spouští plán B. Urychluje modernizaci Rafale F5, radar uvidí úplně všechno

Éric Trappier, šéf Dassault Aviation, to před francouzským parlamentem řekl bez diplomatických obálek: jeho firma spolu s Thalesem a Safranem má kompetence postavit bojový letoun na národní úrovni. Nebyla to hrozba do budoucna, byl to popis toho, co se už děje. Studie standardu F5 byly veřejně oznámeny 8. října 2024, realizační fáze má odstartovat v roce 2026, první hotový stroj se očekává v roce 2033. Francie nečeká, až se rozhádaný trojspolek s Německem a Španělskem dohodne na budoucnosti. Staví si vlastní most.

Proč je FCAS „mrtvý“ a co to vlastně znamená

Označení „mrtvý“ neznamená, že někdo podepsal úmrtní list celého programu. Znamená to, že původní podoba pilotovaného jádra budoucího systému, takzvaného NGF v rámci širšího NGWS, je fakticky rozbitá. Spory o řízení projektu, rozdělení průmyslové práce, exportní podmínky a odlišné operační požadavky tří zemí vedly podle francouzských parlamentních rozpočtových zpráv až k tomu, že Dassault zvažoval odchod z programu a vývoj suverénního letounu.

Samotný FCAS přitom není jen stíhačka. Podle oficiální francouzské odpovědi jde o „systém systémů“, který zahrnuje budoucí pilotovaný letoun, doprovodné bojové drony, komunikační sítě i stávající platformy jako právě Rafale. Airbus dnes otevřeně mluví o „nové průmyslové architektuře“ a o národních týmech „Team Gen 6″. Německo si staví vlastní průmyslovou strukturu, Španělsko totéž. Kooperativní fáze 1B má formálně doběhnout do konce roku 2026, ale společný pilotovaný stíhač šesté generace v původní podobě je v klinické smrti.

Jádro problému? Francie trvá na jaderné roli letounu a jeho navalizaci pro letadlové lodě. Německo řeší interoperabilitu s americkými systémy. A průmyslové dělení práce podle principu „každý dostane svůj díl“ stojí proti francouzskému požadavku na princip „best athlete“, tedy že práci dostane ten, kdo ji umí nejlépe.

Co přesně je Rafale F5 a proč nejde o kosmetiku

Rafale F5 není pouhý softwarový update. Je to hluboká přestavba celé platformy, která má z letounu čtvrté generace plus vytvořit stroj schopný operovat v prostředí, kde protivník nasazuje moderní vícevrstvou protivzdušnou obranu.

Klíčové pilíře modernizace:

• Motor M88 T-Rex od Safranu zvedá tah z dnešních 7,5 tuny na 9 tun na motor, tedy nárůst o 20 %. Pro srovnání: Eurofighter Typhoon disponuje tahem přibližně 9,2 tuny (90 kN) na motor EJ200, americký F/A-18E/F Super Hornet jen asi 7,7 tuny. Rafale F5 by se tak motorově dostal na úroveň Typhoonu a výrazně nad Super Hornet. Vyšší tah není samoúčelný; senátní rozpočtová zpráva výslovně uvádí, že jedním z důvodů je hmotnost budoucí hypersonické jaderné střely ASN4G.
• Radar RBE2-XG od Thalesu přechází na technologii GaN (nitrid galia), která přináší výrazně vyšší vysílací výkon a lepší odolnost proti elektronickému rušení. Podle výroční zprávy Thalesu má první sestavený radar vzniknout v roce 2027, první let proběhne v roce 2028 a plný funkční obsah bude hotový v roce 2031.
• Stealth UCAS, bezpilotní bojový letoun s nízkou radarovou odrazivostí, který má Rafale F5 doplňovat v takzvaném kolaborativním boji. Dassault oznámil start tohoto programu současně se studiemi F5 v říjnu 2024. Dron má sloužit jako průzkumný a úderný multiplikátor, nikoli jako náhrada pilota.
• Vylepšený systém SPECTRA pro elektronický boj a pasivní senzor FSO pro infračervenou detekci doplňují celkový obraz situačního povědomí.

V praxi „radar uvidí úplně všechno“ samozřejmě neznamená doslovnou vševědoucnost. Znamená to ale kvalitativní skok v detekci na delší vzdálenosti, schopnost sledovat více cílů současně, výrazně lepší práci v elektromagneticky zarušeném prostředí a těsnější propojení s pasivními senzory i s doprovodným dronem. Thales sám mluví o „bezkonkurenční úrovni detekce“. Bez přístupu k utajovaným parametrům nelze uvést konkrétní kilometry dosahu, ale architektura GaN radaru v kombinaci s celým senzorovým balíkem posouvá Rafale do kategorie, kde má šanci přežít i v prostoru bráněném systémy typu S-400 nebo S-500.

Jak si F5 stojí vedle konkurence a proč Rusko nemůže spát klidně

Srovnání s americkým F-35 Lightning II je nevyhnutelné, ale je třeba ho brát s rezervou. Radar AN/APG-81 na F-35 je zavedený multifunkční systém s aktivním elektronickým řízením paprsku, schopný i elektronického útoku. Jenže výhoda F-35 nespočívá jen v radaru, je to celý stealth drak, distribuovaný aperturní systém DAS, elektrooptický zaměřovací systém EOTS a především bezprecedentní fúze dat ze všech senzorů. Rafale F5 s novým radarem může zmenšit elektronickou mezeru, ale z Rafale neudělá letoun páté generace se sníženou odrazivostí. To ani není cíl.

Oproti ruskému Su-57 Felon je srovnání ještě komplikovanější. Veřejně ověřitelné parametry ruského radaru N036 Bělka nejsou v otevřených zdrojích dostatečně transparentní a ruské oficiální materiály mají silný propagandistický nádech. Bezpečnější je proto srovnávat architekturu a roli: Su-57 existuje v řádu jednotek kusů a jeho sériová výroba zaostává za plány, zatímco Rafale létá v osmi exportních zemích s více než 530 objednanými kusy.

Pro Rusko je znepokojivější než samotný radar celý ekosystém, který kolem F5 vzniká. Kombinace lepšího elektronického boje, stealth dronu, střel dlouhého dosahu a datového propojení zvyšuje schopnost NATO pronikat do hustě bráněného vzdušného prostoru. A Francie tuto schopnost už reálně nasazuje na východním křídle Aliance; tři Rafale byly nasazeny v Polsku poté, co ruské drony pronikly do polského vzdušného prostoru.

Britsko-italsko-japonský program GCAP (dříve Tempest) míří na zavedení od roku 2035 jako čistě nový stroj šesté generace. Rafale F5 s prvním kusem v roce 2033 dorazí dříve a s menším technologickým rizikem. Francie sází na jistější mezikrok, zatímco trojice GCAP podstupuje dražší, ale ambicióznější skok do neznáma.

Co to znamená pro Česko a pro NATO

Česká republika má vlastní cestu už rozhodnutou; ministerstvo obrany počítá s pořízením 24 letounů F-35A Lightning II s plnými operačními schopnostmi do roku 2035, přičemž do té doby mají sloužit pronajímané Gripeny. Kolaps původní podoby FCAS českou debatu přímo neovlivní.

Nepřímo ale ano. Každé kvalitativní posílení francouzských vzdušných sil na východním křídle NATO se počítá, zejména v období, kdy Česko vlastní stíhačky páté generace ještě nemá. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že moderní protivzdušná obrana, elektronický boj a schopnost hloubkových úderů nejsou akademické koncepty, ale denní realita. Právě proto Trappier před parlamentem spojoval F5 s potřebou lépe čelit moderní PVO a vést údery proti chráněným cílům.

Jaderný rozměr: ASN4G jako skrytý motor celého programu

Za celým příběhem F5 se skrývá ještě jedna vrstva, o které se mluví méně: francouzská jaderná věrohodnost. Hypersonická střela ASN4G má nahradit současnou ASMPA-R jako vzdušnou složku francouzského jaderného odstrašení. Její zavedení se očekává kolem roku 2035 a právě její hmotnost je jedním z hlavních důvodů, proč Safran vyvíjí silnější motor T-Rex. Rafale F5 tak není jen exportní upgrade nebo taktická modernizace. Je to přímo součást obnovy francouzské schopnosti doručit jadernou hlavici kamkoli, kam bude potřeba.

Francie neutíká od budoucího letectva. Kupuje si čas na vlastních podmínkách a pojišťuje se proti tomu, aby příští francouzský bojový letoun vznikal podle cizí průmyslové logiky. Pokud se NGF jednou přece jen vrátí k životu, Paříž u jednacího stolu zasedne s funkčním motorem, radarem i dronem v rukou. A to je vyjednávací pozice, kterou si žádný partner nemůže dovolit ignorovat.