Ukrajinci ženou ruské okupanty pryč. U Velké Novosilky prolomili linie a postoupili o 15 kilometrů

Boje na soutoku řek Vovča a Mokré Jaly trvají měsíce, ale teprve poslední týdny přinesly výsledky, které mění charakter celého sektoru. Ukrajinské jednotky přešly přes Mokré Jaly, dostaly se k severním okrajům vesnice Perebudova a rozvázaly boje o Komar. Nejde o jediný dramatický průlom na jedné ose, spíš o souběžný tlak na několika směrech, který ruský obranný polštář v prostoru skupiny vojsk „Vostok“ ztenčil na kritických místech na necelých pět kilometrů. A právě tohle dělá z lokálního úspěchu potenciální operační problém.

Kdo drží ruské pozice a proč ustupuje

Na tomto úseku fronty stojí proti Ukrajincům ruská 29. vševojsková armáda, konkrétně 36. samostatná motostřelecká brigáda a 430. motostřelecký pluk. Na styku s 36. vševojskovou armádou pak operuje 37. samostatná motostřelecká brigáda, 5. samostatná tanková brigáda a části 120. divize námořní pěchoty. Jsou to jednotky, které měly držet prostor mezi řekami Vovča a Mokré Jaly, a právě ten se jim zmenšuje pod rukama.

Ukrajinský vojenský analytik Kostjantyn Mašovec k 23. září 2026 uvádí, že maximální hloubka ruského prostoru západně od Mokrých Jalů u Fedorivky činí už jen 4,7 kilometru. Před měsíci to bylo výrazně víc. Ukrajinské desantní vojsko (DŠV) přičítá úspěch kombinaci dlouhodobého plánování, koncentrace sil na vybraném směru a systematického ničení ruské logistiky, protivzdušné obrany i dronových uzlů.

Co přesně znamená „15 kilometrů“

Číslo v titulku si zaslouží upřesnění, protože informační válka na obou stranách pracuje s mapami kreativně. Patnáct kilometrů je vzdálenost Komaru od Velké Novosilky. Ukrajinské síly se k prostoru Komaru přiblížily: na ose Myrne–Komar postoupily na západním břehu o 1 až 1,5 kilometru, u Perebudovy stojí přední pozice asi 600 metrů od vsi za Mokrými Jaly. Na sousední ose Maliivka–Burlatske Mašovec zaznamenává 7,5 až 8 kilometrů od začátku srpna.

Nejde tedy o jediný patnáctikilometrový skok jedné útočné formace za den. Jde o to, že boje se přisunuly do prostoru, odkud lze začít ohrožovat severní přístup k Velké Novosilce. A to je podstatnější než jakékoliv číslo na mapě.

Důležitý je i detail, který přiznalo samotné DŠV: některé vlajky ve zveřejněných videích byly z bezpečnostních důvodů vztyčeny v bezpečné vzdálenosti od reálných pozic jednotek. Conflict Intelligence Team upozorňuje, že náhlé přebarvení map po měsících pozičních bojů může přehánět dojem kolapsu fronty. Vstup ukrajinských sil přímo do Komaru zůstává nepotvrzený: jeden ruský zdroj mluví o pokusech o proniknutí, jiný tvrdí, že byly odraženy.

Proč je důležitější silnice než vlajka ve vsi

Klíč k pochopení celé operace neleží v symbolickém dobytí konkrétní vesnice. Leží v silnici Huljaipole–Velká Novosilka. Tato komunikace je severní zásobovací větví ruské skupiny „Vostok“. Pokud se k ní Ukrajinci přiblíží na dostřel (a stačí dalších pět až deset kilometrů), dostanou ji pod těsnou palebnou kontrolu. V tu chvíli se z dnešního lokálního postupu stane operační problém pro celé křídlo ruského uskupení.

Mašovec výslovně říká, že Ukrajina nemusí Velkou Novosilku hned dobývat. Stačí dostat komunikace k ní pod kontrolu a zásobování se zhroutí samo. OSW nicméně varuje, že dosavadní zisky zatím neprolomily celé ruské uskupení a zlomovější by situace byla teprve při trvalém ohrožení zásobovacích cest.

Jak se to srovnává s velkými průlomy minulosti

Pro zasazení do kontextu: charkovská protiofenziva v září 2022 znamenala přes 50 osvobozených lokalit, asi 3 000 čtverečních kilometrů a průnik do hloubky až 70 kilometrů za pět dní. U Chersonu v listopadu 2022 hlásil generál Zalužnyj 7 kilometrů za den a 12 osvobozených sídel. Současná operace u Velké Novosilky je řádově menší: DŠV od 29. ledna 2026 hlásí celkem 745 čtverečních kilometrů a 26 sídel za osm měsíců.

Není to kolaps ruské obrany. Je to její pomalé, metodické rozkládání. A právě v tom je odlišnost od roku 2022: Ukrajina tentokrát nevsadila na rychlý manévr, ale na systematické ničení logistiky, dronovou převahu a trpělivý tlak na vybraném úseku, kde ruská obrana nebyla prioritně saturovaná rezervami. Slabší armáda si vybírá místo a čas a nutí silnějšího protivníka reagovat.

Český rozměr: munice, která se počítá

Přímé přiřazení konkrétního posunu u Perebudovy české munici z veřejných zdrojů doložit nelze. Systémový dopad ale ano: k 26. květnu 2026 bylo přes českou muniční iniciativu dodáno asi 500 tisíc kusů velkorážové munice, pro celý rok je nasmlouváno zhruba milion kusů. Prezident Pavel ji označoval až za polovinu veškerých dodávek velkorážní munice pro Ukrajinu. Podle průzkumu Kantar pro ČT z února 2026 podporuje pokračování iniciativy 62 procent Čechů. Každý lokální ukrajinský úspěch, i ten u Komaru, je argumentem, že tato podpora má měřitelný vojenský efekt.

Ruský obranný polštář u Mokrých Jalů se tenčí na jednotky kilometrů a silnice, po které proudí zásoby pro celé křídlo „Vostoku“, je blíž ukrajinskému dostřelu než kdykoliv předtím. Jestli se z toho stane operační průlom, nebo jen další kapitola pozičního tlaku, rozhodne příštích pět až deset kilometrů.