To Kreml nerozchodí, ztratila už 86 % kapacity. Ukrajinci znovu zasáhli jednu z největších ruských rafinerií v Permu

Když gubernátor Permského kraje Dmitrij Machonin 25. září 2026 potvrdil masivní dronový útok na průmyslový objekt ve svém regionu, přiznal tím něco, co Kreml už měsíce nedokáže vyřešit. Rafinerie LUKOIL-Permnefteorgsintez, závod, který v roce 2024 zpracoval asi 12,6 milionu tun ropy, se stala opakovaným terčem ukrajinských dálkových úderů. Machonin zmínil nasazení protivzdušné obrany i mobilních palebných skupin. Přesto drony pronikly. Přesto rafinerie hořela. A přesto se Rusko tváří, že má situaci pod kontrolou.

Co znamená ztráta 86 % kapacity

Číslo zní dramaticky, ale je třeba ho přesně rozklíčovat. Nejde o 86 % celé rafinerie, jde o 86 % její primární rafinační kapacity, tedy schopnosti vůbec přijmout a rozdělit surovou ropu na základní frakce. Bez tohoto kroku ropa do dalších výrobních stupňů nevstoupí.

Analytická skupina Dnipro Osint po srpnových zásazích ze satelitních snímků vyčíslila, že mimo provoz jsou tři klíčové jednotky atmosférické destilace:

• AVT-5 – kapacita 4,53 milionu tun ročně
• AVT-4 – kapacita 4,94 milionu tun ročně
• AVT-1 – kapacita 1,83 milionu tun ročně

Dohromady 11,30 milionu tun ročně. Při celkové kapacitě závodu kolem 13 milionů tun je to právě oněch zhruba 86 %. Poškozeny byly destilační kolony i blok ELOU, tedy elektrostatické odsolování ropy, vstupní brána celého procesu. Bez těchto uzlů je rafinerie v podstatě mrtvá budova plná trubek.

Pět měsíců pod palbou

Zářijový útok nebyl první ani druhý. Chronologie ukazuje systematickou kampaň:

• 30. dubna 2026 – Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) oznámila zásah klíčového zařízení primární rafinace. Cíl vzdálený přes 1 500 kilometrů od ukrajinských hranic.
• 7. května 2026 – Podle Reuters rafinerie zcela zastavila zpracování ropy.
• 21. srpna 2026 – Další dronový úder, Reuters opět potvrdil odstavení provozu.
• 25. září 2026 – Gubernátor Machonin přiznává nový masivní útok na průmyslový objekt v regionu.

Mezi jednotlivými údery se Rusko pokaždé pokusilo provoz obnovit. Právě proto se rafinerie stala znovu terčem; Ukrajina čeká, až se opravy dostanou do fáze, kdy má smysl udeřit znovu. Rozsah nových škod po zářijovém zásahu se teprve vyhodnocuje, ale samotný vzorec je výmluvný: opravit, znovu zasáhnout, opravit, znovu zasáhnout. Strukturálně drahý kolotoč, ze kterého se Kreml nedostává.

Proč to Rusko nedokáže zastavit

Machonin sám potvrdil, že protivzdušná obrana i mobilní palebné skupiny byly aktivní. Problém ale není v tom, že by Rusko nemělo žádnou obranu, problém je v její netěsnosti. Rafinerie je rozlehlý, statický cíl. Stačí, aby pronikla část útočného balíku, a škoda je na světě.

Ukrajina přitom svou schopnost zasahovat cíle v hloubce ruského týlu systematicky rozšiřuje. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že v roce 2026 už prokazatelně dosahuje na cíle vzdálené až 1 750 kilometrů od hranice. Perm s odstupem zhruba 1 500 kilometrů tak neleží na hranici ukrajinských možností, leží pohodlně uvnitř nich.

Podle Reuters byl v prvních osmi měsících roku 2026 v Rusku úspěšně zasažen průměrně jeden rafinérský cíl každé tři dny. Hluboký týl přestal být bezpečný.

Systémový dopad: benzín, nafta, export

Permská rafinerie není okrajový závod. Reuters ji řadí jako sedmou největší v Rusku. V roce 2024 vyrobila asi 2 miliony tun benzínu a 5,3 milionu tun nafty. A není sama; podle zářijové analýzy Reuters polovina ze šesti největších ruských dieselových rafinerií omezila nebo zastavila provoz po dronových úderech. Tyto závody dohromady tvoří asi polovinu ruské produkce nafty.

Dopady na ruský vnitřní trh jsou už hmatatelné:

• Na konci srpna spadla domácí výroba benzínu na zhruba 70 % domácí spotřeby.
• V ruských regionech se vrátily nedostatky paliv u čerpacích stanic.
• Kreml musel opakovaně omezit export benzínu a nafty, aby udržel zásobování domácího trhu.

Ukrajinské ministerstvo obrany tuto strategii otevřeně pojmenovává: cílem je omezovat ropné a plynárenské příjmy, z nichž Rusko financuje válku. Nejde o symbolické plameny na obzoru, ale o tlak na rozpočtovou páteř státu, který vede válku za biliony rublů.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Přímý dopad na české pumpy je dnes tlumený; EU zakázala dovoz ruské ropy po moři v prosinci 2022 a embargo na rafinované produkty platí od února 2023. Rusko vypadlo z hlavních dodavatelů ropných produktů do Evropy.

Nepřímý kanál ale funguje. Mezinárodní energetická agentura v srpnové zprávě popsala rekordně napjaté marže u nafty, benzínu i leteckého paliva kvůli globálním výpadkům rafinační kapacity. Když vypadne zpracování v Rusku, chybějící objemy tlačí nahoru velkoobchodní ceny i jinde. Pro Česko to znamená spíš pozvolný přenos přes evropský dieselový trh než přímý šok z ruského výpadku. Česko je navíc členem mezinárodní dronové koalice a přispívá do jejího fondu; dálkové údery na ruskou infrastrukturu tedy sleduje i z pozice partnera, který tuto schopnost pomáhá budovat.

Permská rafinerie stojí jako důkaz, že ukrajinská strategie hloubkových úderů funguje, ne jako jeden velký výbuch, ale jako soustavný tlak, který Rusko nedokáže ani odrazit, ani opravit dost rychle na to, aby škody dohnalo.