Německo nacvičilo bleskový přesun vojsk na východní křídlo NATO. Zapojili se i civilisté, Rusko má o čem přemýšlet

Když se řekne vojenské cvičení, většina lidí si představí tanky na polygonu a vojáky v maskáčích. Série cvičení Red Storm, kterou Bundeswehr od roku 2024 opakovaně rozehrává přímo v živém Hamburku, vypadá jinak. Kolony projíždějí městem v noci, vrtulníky krouží nad přístavem, operační centrum koordinuje desítky civilních i vojenských složek a celý systém se testuje na jedinou otázku: zvládne Německo během hodin otevřít koridor pro spojenecké síly mířící k pobaltským hranicím? Odpověď na ni zajímá nejen Berlín a Brusel, ale nutně i Moskvu.

Od nábřeží k celému městu: jak série Red Storm rostla

Všechno začalo v říjnu 2024 cvičením Red Storm Alpha. Tehdy šlo hlavně o zabezpečení přístavní infrastruktury, kontrolní stanoviště, kontrolu nábřeží, ochranu klíčových bodů za běžného provozu. Bundeswehr si ověřoval, jestli dokáže v reálném přístavním prostředí zajistit bezpečnost, aniž by paralyzoval obchodní provoz.

O rok později, v září 2025, přišel Red Storm Bravo. A ten už byl o něčem jiném. Scénář počítal s krizí na východním křídle NATO. Spojenecké jednotky a technika dorazily do hamburského přístavu po moři a odtud pokračovaly po silnici a železnici směrem na východ. Cvičily se noční kolony přes město, vrtulníkové doprovody, uzávěry tras, reakce na simulovanou lodní havárii, hromadné ošetření raněných i obrana proti dronům. Vše probíhalo v režimu „jako za ostré situace“, s minimálním zásahem do denního provozu, ale s maximální zátěží na koordinaci.

Třetí díl, Red Storm Charlie, je naplánován na 24.–26. září 2026 a má být dosud nejkomplexnější. Poprvé se počítá s kolonami přijíždějícími i z jiných spolkových zemí, širším okruhem civilních partnerů a intenzivnějším mezizemským rozměrem. Velitel cvičení Kurt Leonards v rozhovoru pro Port of Hamburg Magazine popsal, že firmy už nepřicházejí jen plnit úkoly, přinášejí vlastní bezpečnostní postupy a aktivně se podílejí na plánování.

Proč bez civilistů přesun nefunguje

Německo celou logiku cvičení označuje jako „celospolečenský úkol“. A není to fráze. Seznam zapojených subjektů se čte jako telefonní seznam půlky Hamburku: přístavní správa HPA, terminálový operátor HHLA, Airbus, hamburská policie, hasiči, Technická pomocná služba THW, nemocnice, letiště, a dokonce i pracovní úřad Agentur für Arbeit, který zkoušel, jak by v krizi rychle sháněl pracovní sílu pro klíčové provozy.

Důvod je prostý. Vojenský konvoj neprojede městem sám od sebe. Někdo musí:

• zajistit průjezdnost tras a dopravní uzávěry,
• poskytnout palivové a servisní zázemí,
• zabezpečit přístavní terminály proti sabotáži,
• koordinovat letový provoz nad městem,
• připravit nemocniční kapacity pro případné zraněné,
• a v neposlední řadě udržet běžný městský život alespoň v základním chodu.

Pro obyvatele Hamburku to znamenalo zvýšený hluk vrtulníků, vojenské i civilní pohyby vozidel v různých částech města a lokální dopravní omezení. Město i Bundeswehr předem žádaly o toleranci. Cvičení ve čtvrtek probíhalo až zhruba do půlnoci.

Hamburský senát přitom přístav otevřeně řadí vedle Rotterdamu a Antverp jako strategický kotevní bod pro případné vojenské operace NATO v severní Evropě. Necvičí se na polygonu, ale v živém městě, protože právě tak by to vypadalo doopravdy.

Německo jako přepojovací uzel Evropy

Bundeswehr pro roli Německa v aliančním systému používá výraz „Drehscheibe“, tedy otočna, přepojovací uzel. A čísla, která za tím stojí, jsou impozantní. Podle oficiálních údajů Bundeswehru může přes německé území v aliančním případě během 180 dnů proudit až 800 tisíc vojáků NATO i s technikou. To není abstraktní plán, je to kapacita, kterou je třeba umět reálně obsloužit.

Celý systém stojí na takzvané podpoře hostitelské země: Německo přijímá, zásobuje, chrání a přesouvá spojenecké síly dál na východ. Zajišťuje palivo, ubytování, trasy, opravy, zdravotní péči i civilní služby. Koordinaci řídí utajovaný Operační plán Německa (OPLAN Deutschland), dokument o více než tisíci stranách, který propojuje vojenské prvky obrany s civilními podpůrnými službami. Konkrétní povinnosti jednotlivých firem veřejné nejsou, ale jejich zapojení do cvičení Red Storm ukazuje, že nejde o papírový plán.

V logistickém řetězci NATO má každý stát svou roli. Nizozemsko a Belgie fungují jako vstupní přístavní brány pro síly z USA, Kanady a Británie. Polsko je přední hostitelská země pro přesun dál na severovýchod. Německo je uprostřed, a právě proto je nejdůležitějším článkem celého řetězce. Pokud selže německá propustnost, zpomalí se celá aliační reakce.

Co to znamená pro Česko

Česká republika v tomto systému není pouhým divákem. Obranná strategie ČR z roku 2023 výslovně počítá s rolí země jako tranzitního i hostitelského státu pro spojenecké síly. Armáda buduje schopnosti pro přijetí, soustředění a odeslání aliančních jednotek, přesně ten typ logistiky, který Německo cvičí v Hamburku.

Česko a Německo v oblasti podpory hostitelské země přímo spolupracují. Agentura logistiky AČR zajišťuje podporu spojencům a koordinuje vojenské přepravy. Cvičení Odolné Česko 2025 testovalo téměř 400 modelových situací včetně podpory sil přesouvajících se přes české území. A ministerstvo obrany zmiňuje i možné kontrakty pro české firmy, ve stavebnictví, zdravotnictví či IT.

Přímá trasa „Hamburk–Česko–východ“ pro sérii Red Storm veřejně oznámena nebyla. Ale že část středoevropských přesunů může vést přes české území, je logický předpoklad, který české strategické dokumenty potvrzují.

Proč by Moskva měla zpozornět

Přímou reakci Ruska na sérii Red Storm se nepodařilo dohledat. Ale podstatné není, co Moskva říká, podstatné je, co musí kalkulovat.

NATO od roku 2022 systematicky posiluje východní křídlo. Zavedlo nové regionální obranné plány, přešlo na NATO Force Model s důrazem na rychle dostupné posily a rozšířilo bojové uskupení v pobaltských státech a Polsku. Německo v roce 2025 inaugurovalo trvalou mnohonárodní brigádu v Litvě. A teď opakovaně cvičí, jak během hodin otevřít logistický koridor z přístavu na východ, ne na papíře, ale v reálném městě s reálnými firmami, policisty a hasiči.

Pro ruské vojenské plánovače to mění rovnici. Jedna věc je politická deklarace solidarity. Druhá věc je prakticky ověřená schopnost přesunout stovky tisíc vojáků s technikou přes fungující zázemí. Německo už necvičí abstraktní obranu. Cvičí konkrétní průchodnost přístavu, tras, zásobování a ochrany pro síly NATO mířící tam, kde by je Rusko nejméně chtělo vidět.

Série Red Storm je teprve ve třetím díle a každý je ambicióznější než předchozí. Pokud tempo vydrží, Hamburk se do konce dekády promění v jednu z nejprocvičenějších vojenských logistických bran v Evropě, a to je přesně ten druh připravenosti, který dělá odstrašení věrohodným.