Putin letos už počtvrté zvětšil stálou armádu, ale už nemá koho verbovat. Kreml utahuje šrouby záložníkům

Když Vladimir Putin 28. září podepsal dekret zvyšující autorizovaný stav ruských ozbrojených sil na 2 441 630 pozic, šlo o čtvrtou takovou úpravu od začátku roku 2026. Číslo samo o sobě vypadá impozantně. Jenže za ním se skrývá příběh, který vypovídá víc o problémech Kremlu než o jeho síle. Rusko nedokáže naplnit ani stávající stavy dostatečně rychle, a tak místo jednoho velkého kroku přidává po tisících, a zároveň buduje infrastrukturu, která má záložníkům znemožnit zmizet ze zorného pole státu.

Čtyři dekrety, čtyři kroky nahoru

Posloupnost letošních navýšení ukazuje spíš nervózní ladění než promyšlený skok. Březnový dekret ze 4. března posunul vojenskou složku o 2 640 míst. Červnový z 12. června přidal dalších 7 360. Červencový z 27. července byl největší: 25 000 nových vojenských pozic plus 2 000 civilních, přičemž Meduza výslovně spojila toto navýšení se vznikem vojenských stavebních jednotek, tedy nikoli s frontovou pěchotou. A konečně zářijový dekret z 28. září přihodil dalších 15 500 míst.

Celkový součet za rok 2026: plus 52 500 autorizovaných pozic, z toho 50 500 vojenských. Vojenská složka tak narostla z 1 500 000 na 1 550 500. Jenže autorizovaný strop není totéž co vycvičený voják s puškou v ruce. Je to číslo, které říká, kolik lidí smí armáda mít. Kolik jich skutečně má, a kolik z nich je bojeschopných, je otázka, na kterou Kreml odpovídat nechce.

Nábor neakceleruje, ztráty neklesají

Právě tady se láme klíčový argument. Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské Bezpečnostní rady, v červenci 2026 uvedl, že za první pololetí roku podepsalo kontrakt s armádou asi 200 000 lidí. Za celý rok 2025 to bylo přibližně 417 000. Prostý přepočet naznačuje, že rok 2026 míří zhruba ke stejnému číslu, žádné zrychlení, navzdory čtyřem navýšením stropů a pokračující válce na Ukrajině.

Pool ochotných dobrovolníků se zkrátka nerozšiřuje tempem, které by odpovídalo rostoucím nárokům. Kreml nabízí stále vyšší nástupní bonusy, některé regiony vyplácejí přes dva miliony rublů, v přepočtu kolem půl milionu korun. Přesto fronta nových kontraktníků neroste. A mezitím Ukrajina tvrdí, že ruské ztráty pokračují v tisících měsíčně.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 23. srpna veřejně varoval, že Kyjev očekává po zářijových volbách do Státní dumy ruský nábor dalších 300 000 lidí. Medveděv to označil za „lživou provokaci“. Otevřený dekret o nové mobilizaci k poslednímu zářijovému dni neexistuje. Ale to neznamená, že se Kreml nepřipravuje, jen to dělá jinak.

Digitální smyčka kolem záložníků

Místo slova „mobilizace“, které v Rusku nese těžkou zátěž od podzimu 2022, Kreml buduje něco, co by se dalo nazvat mobilizační infrastrukturou bez mobilizačního dekretu. A právě tady se utahují šrouby.

• Matriční data pro armádu. Ministerstvo obrany a Rosgvardija získaly právo elektronicky žádat údaje z Jednotného státního registru aktů občanského stavu (EGR ZAGS). Stát tak může propojit vojenskou evidenci s informacemi o sňatcích, rozvodech, úmrtích i příbuzenských vazbách.
• Reálné adresy místo papírového trvalého bydliště. Podle organizace Škola branců vojenský registr v některých případech už obsahuje skutečnou adresu záložníka, ačkoli ji dotyčný vojenské správě nikdy nenahlásil. Stát si ji jednoduše stáhl z jiných databází.
• Zákaz výjezdu bez fyzického doručení. Jakmile je předvolání vloženo do veřejného registru, může zákaz vycestování z Ruska začít běžet okamžitě, ne až od chvíle, kdy člověk převezme papír. Prostor „ještě rychle odjet, než mi něco přijde“ se dramaticky zmenšil.
• Prokurátorský dohled. Generální prokuratura v červnu 2026 vydala zvláštní příkaz o dozoru nad plněním předpisů ve vojenské evidenci a odvodu. Vyhýbání se registraci se tak stává snáze postižitelným.

Každý z těchto nástrojů sám o sobě nevypadá jako mobilizace. Dohromady ale vytvářejí systém, ve kterém stát ví, kde záložník bydlí, s kým žije, a může mu zabránit v odjezdu ze země, to vše bez jediného slova o mobilizaci v zákoně.

Papírová armáda versus reálná bojová síla

Důležité je nepodlehnout iluzi, že 2,4 milionu autorizovaných pozic znamená 2,4 milionu vojáků připravených k boji. Značná část stropů zahrnuje civilní zaměstnance ministerstva obrany, logistiku, administrativu. Červencové navýšení šlo explicitně na stavební jednotky, lidi, kteří budou kopat zákopy, stavět opevnění a udržovat infrastrukturu. To je znak institucionalizace dlouhé války, nikoli příprava na bleskový průlom.

Ruské ministerstvo obrany samo dříve tvrdilo, že navyšování má probíhat postupně přes kontraktní službu, nikoli jednorázovým povoláním. Čtyři korekce za sedm měsíců ale vypadají spíš jako průběžné dotahování a hledání personálu pro různé složky než jako realizace jednoho koherentního plánu. Je to známka vleklé personální války o každého dalšího člověka.

Co to znamená pro Česko a NATO

NATO na summitu v Ankaře v červenci 2026 označilo Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro bezpečnost spojenců a oznámilo nové akvizice za přes 50 miliard dolarů. Aliance zřídila devátou mnohonárodní battlegroup ve Finsku a pro rok 2026 přislíbila 70 miliard eur na podporu Ukrajiny. Česká obranná strategie drží formulaci, že riziko přímého vojenského ohrožení České republiky zůstává nízké, ale pravděpodobnost napadení některého státu NATO je nejvyšší od konce studené války. Praha v dubnu 2026 předvolala ruského velvyslance kvůli výhrůžkám českým firmám, reakce na Rusko tedy není jen doktrinální, ale i diplomaticky tvrdší.

Samotných posledních 15 500 míst rovnováhu sil nemění. Ale systém, který Kreml kolem své armády staví (dekrety po tisících, digitální evidence, zákazy výjezdu, prokurátorský dozor) ukazuje stát, který se připravuje na to, aby mohl přitvrdit kdykoli. I kdyby se tomu nikdy formálně neřeklo mobilizace.