Palba do svých: Ruský Su-35 sestřelil vlastní vrtulník Mi-8, spletl si ho s dronem. Celá posádka na místě zahynula

Anninský rajon, zhruba osmdesát kilometrů od Voroněže. Pole, trosky vrtulníku, tři mrtví: pilot, šturman a palubní střelec. Lokální média zprávu o pádu zveřejnila ještě téhož večera. O příčině mlčela. Během následujících hodin se ale na telegramových kanálech začala šířit verze, která dává celému incidentu úplně jiný rozměr: Mi-8 prý nezasáhla ukrajinská zbraň ani technická závada. Sestřelil ho vlastní stíhací letoun Su-35, jehož pilot si vrtulník spletl s dronem.

Noc šesti set dronů

Aby bylo jasné, v jakém chaosu se incident odehrál: gubernátor Voroněžské oblasti Alexandr Gusev té noci hlásil 62 zničených dronů jen nad svým regionem. Ruské ministerstvo obrany pak uvedlo, že za celou noc bylo nad územím Ruska neutralizováno 646 bezpilotních prostředků. Šlo o jednu z nejmasivnějších dronových nocí od začátku války.

V takovém prostředí se vzdušný prostor mění v přetížený, nepřehledný a extrémně stresový operační prostor. Rozhodnutí o palbě padají v řádu sekund. A právě v těchto sekundách se podle dostupných informací odehrála fatální záměna.

Co říkají zdroje, a co mlčí ministerstvo

Verzi o sestřelení vlastním Su-35 jako první zveřejnily telegramové kanály, odkud ji převzala investigativní redakce ASTRA i zahraniční média včetně Kyiv Independent. Deník Kommersant s odkazem na server Mash potvrdil místo pádu, počet obětí a složení posádky, ale o příčině napsal totéž co ostatní: oficiální informace chybí.

Ruské ministerstvo obrany verzi o palbě do vlastních veřejně nepotvrdilo ani nevyvrátilo. Mlčení samo o sobě nic nedokazuje, ale dává smysl: přiznat, že vlastní stíhačka zabila vlastní posádku nad vlastním územím při obraně proti dronům, je reputačně devastující. Zvlášť v armádě, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě.

Voroněžská oblast přitom není žádná periferie ruského letectva. Podle ukrajinského generálního štábu sídlí na tamní základně Borisoglebsk letouny Su-34, Su-35S a Su-30SM. Přítomnost Su-35 v regionu tedy není spekulace, je to potvrzená realita.

Proč technika nezabrání omylu

Moderní armády používají k rozlišení vlastních a nepřátelských prostředků kooperativní systémy identifikace, známé pod zkratkou IFF (Identification Friend or Foe). Princip je jednoduchý: interrogátor na jednom stroji vyšle šifrovaný dotaz, transpondér na druhém odpoví. Pokud odpověď přijde správná, systém cíl označí jako vlastní.

Jenže IFF není magický štít. Funguje jen tehdy, když:

• jsou transpondéry zapnuté a správně nakonfigurované,
• jsou systémy vzájemně kompatibilní a integrované,
• operátor správně vyhodnotí odpověď v kontextu celkového vzdušného obrazu,
• existují jasně vymezené koridory a pravidla pro pohyb vlastních prostředků.

Stačí, aby jeden článek řetězce selhal, a pilot vidí na radaru jen neidentifikovaný cíl uprostřed stovek dronů. NATO i americké obranné materiály výslovně popisují prevenci fratricidy jako komplexní disciplínu, která riziko snižuje, ale nikdy zcela neodstraňuje. Zpráva amerického vládního kontrolního úřadu GAO připomíná, že během operace Pouštní bouře tvořila palba do vlastních řad asi 24 % amerických ztrát na životech.

A nejde jen o historii. V prosinci 2024 americká loď USS Gettysburg zaměnila vlastní stíhačku F/A-18 za hrozbu při obraně proti raketám a dronům húsíů v Rudém moři. Pod tlakem saturace vzdušného prostoru se mýlí i technologicky nejpokročilejší síly.

Systémový problém, ne náhoda

Incident z Voroněžské oblasti není první známkou problémů s identifikací v ruském letectvu. Již v roce 2023 telegramový kanál Dossier of a Spy spojoval sérii ztrát ruských strojů s vyřazením radaru Podlet, který plnil mimo jiné funkce identifikace „svůj–cizí“. Vzorec se opakuje: když vypadne jedna vrstva systému, celý řetězec se hroutí.

Síla tohoto příběhu nespočívá v tom, že by ruské letectvo jako celek přestalo fungovat. Spočívá v tom, co odhaluje o koordinaci obrany ruského týlu. Armáda, která čelí pravidelným masivním dronovým náletům, musí zvládnout nejen ničit stovky bezpilotních prostředků za noc, ale zároveň bezchybně rozlišovat vlastní stroje od nepřátelských. A právě tady, v tom „zároveň“, vzniká prostor pro tragické selhání.

Pokud ruské velení incident interně uzná jako palbu do vlastních, logickým důsledkem bude zpřísnění pravidel střelby, pevnější vymezení koridorů a důraz na pozitivní identifikaci před každým výstřelem. To ale zároveň znamená pomalejší reakce, delší rozhodovací cykly a menší pružnost, tedy přesně to, co si obránce při odrážení stovek dronů nemůže dovolit.

Tři muži, pilot, šturman a palubní střelec, zemřeli v poli osmdesát kilometrů od Voroněže. Ne nepřátelskou palbou. Podle všeho vlastní.