Čína dobývá Ázerbájdžán: J-10C mu dají převahu nad ruskými Su-30SM i Su-35 v Íránu a Arménii

Když prezident Ilham Alijev na konci září 2026 procházel halami obranné výstavy ADEX v Baku, nešlo jen o protokolární prohlídku. Výstava hostila 277 firem z třiceti zemí, čtrnáct národních pavilonů a delegace od Washingtonu přes Moskvu až po Teherán. Jenže právě čínský pavilon přitahoval pozornost analytiků nejvíc. Ázerbájdžán totiž už není postsovětský stát, který čeká na ruské dodávky. Je to země, která si za poslední dva roky vybudovala vlastní letecký ekosystém, a Peking v něm hraje stále větší roli.

Od JF-17 k J-10CE: jak Baku staví nové letectvo

Základem příběhu není jedna maketa na výstavě, ale řetězec kroků, které Ázerbájdžán podnikl od roku 2024. Dne 25. září 2024 byl prezidentu Alijevovi oficiálně představen víceúčelový bojový letoun JF-17C Block III, lehký stroj čínsko-pákistánské výroby, který byl tehdy označen za již zařazený do výzbroje. V červenci 2026 ázerbájdžánské ministerstvo obrany zveřejnilo záběry z výcvikových letů s těmito stroji. JF-17C tedy není jen slavnostně převzatý exponát. Létá, cvičí, slouží.

A právě tady vstupuje na scénu J-10CE, exportní verze čínského jednomotorového víceúčelového bojového letounu generace 4,5. Stroj o maximální rychlosti kolem 2,2 Machu (přibližně 2 700 km/h), s bojovým doletem přibližně 550 kilometrů a hmotností prázdného letounu kolem 9,8 tuny. Klíčová je avionika: radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), střely PL-15 pro boj za hranicí vizuálního kontaktu s odhadovaným dostřelem přes 150 kilometrů a manévrovací střely PL-10 pro blízký vzdušný souboj. Veřejné oficiální potvrzení kontraktu na J-10CE pro Baku zatím chybí, část zahraničních zdrojů o něm hovoří, ale ázerbájdžánská strana jej dosud neoznámila. Logika celého kroku je nicméně zřejmá: J-10CE by do ázerbájdžánského letectva přidal vyšší vrstvu nad JF-17C, a to v rámci téhož čínsko-pákistánského průmyslového a logistického okruhu. Vznikl by klasický model „low-high mix“: JF-17 pro počet a běžné mise, J-10CE pro nejnáročnější vzdušné souboje a odstrašení.

Politický rámec tomu odpovídá. Dne 23. dubna 2025 podepsaly Baku a Peking společné prohlášení o navázání komplexního strategického partnerství. Čína tedy nejen prodává letouny, ale buduje dlouhodobou vazbu zahrnující výcvik, servis, výzbroj a politickou oporu.

Proti komu: arménské Su-30SM a íránské Su-35

Dva konkrétní referenční protivníci si zaslouží pečlivý rozbor.

Arménie provozuje čtyři kusy Su-30SM, těžkého dvouměstného víceúčelového bojového letounu ruské výroby s radarem BARS (PESA, tedy s pasivním elektronickým řízením paprsku), maximální rychlostí 2,0 Machu (přibližně 2 450 km/h) a bojovým doletem kolem 1 500 kilometrů. Arménské ministerstvo obrany samo v březnu 2022 potvrdilo, že všechny čtyři stroje byly na domácí základně. Čtyři kusy. To je celá arménská flotila pro vzdušný boj. Proti ní by Ázerbájdžán s JF-17C a případnými J-10CE disponoval nejen početní, ale i kvalitativní převahou: modernější AESA radar proti staršímu PESA, střely PL-15 s větším dostřelem než arménské R-77, a hlavně schopnost síťového boje, kde jeden stroj sdílí data s celou formací.

Írán je jiná kategorie. Teherán v lednu 2025 poprvé oficiálně potvrdil nákup ruských Su-35S, jednomístných těžkých víceúčelových bojových letounů s radarem Irbis-E (PESA, ale s mimořádným výkonem a dosahem), maximální rychlostí 2,25 Machu (přibližně 2 750 km/h) a supermanévrovatelností díky vektorování tahu. Su-35S je na papíře výkonnější platforma než J-10CE, těžší, s větším doletem a větší zásobou paliva. Jenže veřejně průhledný je zatím hlavně samotný nákup. Počet objednaných strojů, jejich konfigurace ani stav dodávek Teherán nezveřejnil. Převahu J-10CE nad íránským Su-35 proto nelze rámovat jako absolutní. Spíš jde o situační výhodu: ve scénáři prvního dálkového zásahu (takzvaný „first-shot BVR“), kde rozhoduje kvalita radaru, dosah střely a taktické propojení, by AESA radar J-10CE a střela PL-15 mohly dát ázerbájdžánskému pilotovi rozhodující náskok ještě předtím, než se Su-35 dostane do svého optimálního pásma.

Bojově ověřený příběh: květen 2025 a cvičení v Kataru

Pro Baku není J-10CE jen katalogový produkt. Má za sebou něco, co většina konkurenčních typů v regionu nemá, čerstvý bojový záznam.

V květnu 2025 vypukl krátký, ale intenzivní vzdušný střet mezi Pákistánem a Indií. Agentura Reuters s odvoláním na amerického činitele s vysokou mírou jistoty uvedla, že Pákistán v boji nasadil právě J-10. Následná rekonstrukce agentury popsala, jak kombinace J-10 a střely PL-15 vedla ke zničení nejméně jednoho indického Rafale, francouzského stroje generace 4,5, který patří ke špičce západní produkce. Indickou stranu podle rekonstrukce překvapil zejména dostřel čínské střely.

K tomu přibývá cvičení Zilzal-II v Kataru z roku 2024, kde se pákistánské J-10C utkaly v simulovaných soubojích s katarskými Eurofightery Typhoon, stroji s radarem Captor-E (AESA) a střelami Meteor s dostřelem přes 100 kilometrů. Podle Aviation Week k tomuto cvičení skutečně došlo. Čínská státní televize CCTV následně oznámila skóre 9:0 ve prospěch J-10CE. Toto tvrzení je ovšem nutné brát s rezervou: nezávislé potvrzení od katarské strany, výrobce Eurofighteru ani jiné třetí strany neexistuje. Jde o čínské státní tvrzení, které Peking využívá jako exportní argument, a právě na výstavách jako ADEX takový příběh funguje.

Co Čína získává a co ztrácí Rusko

Skutečná změna není v jednom typu letounu. Je v tom, že Ázerbájdžán poprvé v historii systematicky staví stíhací letectvo mimo ruskou osu. Rusko v regionu neztrácí všechno, zůstává přes arménské Su-30SM, íránský program Su-35 i vlastní přítomnost na ADEX. Ale přichází o to nejcennější: výsadní postavení jediného dodavatele bojových letounů na Kavkaze.

Pro Moskvu, která je od února 2022 zatížená válkou na Ukrajině trvající už přes čtyři roky, je ztráta kavkazského leteckého trhu bolestivá nejen ekonomicky, ale i strategicky. Baku diverzifikuje, a dělá to vědomě. Načasování souvisí s tím, že ruský obranný průmysl má plné ruce práce s vlastními potřebami a dodací lhůty se prodlužují.

Čína naopak získává referenčního uživatele stíhací techniky v geopoliticky citlivém prostoru mezi Černým a Kaspickým mořem. Pokud Ázerbájdžán skutečně přejde i na J-10CE, Peking bude mít na Kavkaze dlouhodobé servisní vazby, přítomnost svých senzorů a zbraní a silný exportní argument pro další zákazníky. Reuters po květnu 2025 zmiňuje, že bojový úspěch J-10 exportně pomohl a že například Indonésie začala nákup zvažovat.

Co to znamená pro rovnováhu na Kavkaze

Pro Arménii se čtyřmi Su-30SM je matematika krutá. Ázerbájdžán už dnes provozuje JF-17C Block III a případný J-10CE by kvalitativní propast ještě prohloubil. Nejde o to, že by jeden typ letounu sám vyhrál válku; druhou karabašskou válku v roce 2020 rozhodly hlavně drony a dělostřelectvo. Ale mění se kalkulace rizika. Baku by mělo širší a modernější vzdušnou vrstvu než Jerevan, a to v situaci, kdy Arménie nemá jasného dodavatele, který by jí nabídl rychlou odpověď.

Pro NATO je čínský stíhací ekosystém na jižním Kavkaze signál, že čínský obranný export už nevstupuje jen do Afriky nebo jihovýchodní Asie, ale i do euroasijského uzlu, kudy vedou klíčové energetické a dopravní koridory. Baku nekupuje jen letouny. Kupuje celý nový svět.