1 690 dní války a Rusko nemá z čeho brát: 12 400 tanků, 25 500 obrněnců a přes 1,55 milionu lidí. Ztráty jsou neúprosné

Ráno 10. října, tedy 1 689. den od začátku plnohodnotné ruské invaze, aktualizoval Generální štáb v Kyjevě svůj průběžný součet. Personální ztráty Ruska dosáhly přibližně 1 550 910 osob, zničených nebo vyřazených tanků je 12 406, bojových obrněných vozidel 25 515 a dělostřeleckých systémů téměř 51 000. Jsou to čísla jedné bojující strany a nelze je brát jako auditní účetnictví. Ale trend, který za nimi stojí, potvrzují i nezávislé zdroje, a ten trend je pro ruskou armádu tvrdý.

Co přesně ta čísla znamenají

Nejprve je potřeba rozklíčovat, co se pod jednotlivými položkami skrývá. Číslo 1 550 910 osob neznamená tolik padlých. Ukrajinské ministerstvo obrany ve svém souhrnu ke čtvrtému výročí invaze výslovně uvádí, že jde o „zabité a raněné“, tedy kumulované bojové personální ztráty zahrnující mrtvé i raněné. Denní bulletin je dál nerozděluje.

Nezávislou spodní kontrolu nabízí projekt Mediazona ve spolupráci s BBC, který k 9. říjnu 2026 evidoval jmény potvrzených 276 000 ruských mrtvých. Sám zdůrazňuje, že jde o neúplný seznam, počítá jen případy, kde se podařilo ověřit identitu. Ukrajinský součet 1,55 milionu tedy nelze číst jako počet padlých, ale jako širší metriku opotřebení ruské armády v lidech.

U techniky funguje podobná logika. Projekt Oryx k 9. říjnu vizuálně potvrdil 4 452 zničených ruských tanků a přes 14 000 obrněných vozidel, výhradně na základě foto a video důkazů. Sám uvádí, že skutečné ztráty jsou vyšší. Ukrajinský součet 12 406 tanků je tedy výrazně nad tímto tvrdým minimem, ale řád velikosti opotřebení potvrzují obě strany rovnice.

Tempo, které se nezpomaluje

Zajímavější než absolutní čísla je dynamika. Spočítali jsme průměrné denní ztráty z oficiálních ukrajinských hlášení za poslední tři měsíce:

Personální ztráty v říjnu akcelerovaly; průměr přes 1 670 osob denně je nejvyšší z posledních tří měsíců. Tankové ztráty naopak mírně klesly, což může odrážet jak taktické změny na frontě, tak prostý fakt, že Rusko nasazuje méně tanků na útočné operace a víc spoléhá na pěchotu a drony. Podle veřejně dostupného shrnutí ISW ze září 2026 Rusko nabíralo zhruba 1 000 až 1 200 nových vojáků denně, zatímco ukrajinské odhady uváděly průměrné denní ztráty kolem 1 374 osob od začátku července. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 tvrdilo, že Rusko pátý měsíc po sobě ztrácí více lidí, než zvládá nahradit.

Proč „nemá z čeho brát“ neznamená kolaps

Formulace „nemá z čeho brát“ nepopisuje okamžitý rozpad, ale strukturální problém obnovy. Před válkou mělo Rusko v aktivní službě asi 3 143 tanků a dalších zhruba 8 000 ve skladech, odhaduje londýnský IISS. Do listopadu 2024 přišlo podle téhož zdroje o 4 042 tanků, tedy více, než kolik jich mělo v aktivním parku. Díru zalepilo vytažením přibližně 3 540 kusů ze skladů. Nově vyrobených tanků bylo jen kolem 210.

Analytici z RUSI upozornili, že už v roce 2024 tvořily repasované kusy ze sovětských zásob asi 80 % veškeré doplňované obrněné techniky. Carnegie Endowment ve studii Dary Massicotové popsalo, že ruská obnova naráží na limity továren, pracovní síly i strojního vybavení. Novovýroba nestačí držet ani kvalitu, ani tempo. Rusko tak válčí stále víc se starší technikou, jejíž elektronika, pancéřování i optika zaostávají za moderními standardy.

A přesto Rusko stále válku vede. CSIS v analýze z léta 2026 výslovně konstatovalo, že navzdory obrovským ztrátám má Moskva hluboký lidský potenciál a válečnou ekonomiku, která ještě nezkolabovala. Ruská armáda na hlavních osách postupuje tempem 50 až 90 metrů denně. V dubnu a květnu 2026 dokonce čistě územně ztratila víc, než získala. Je to opotřebovací válka v nejčistší podobě, extrémně pomalá, extrémně drahá a bez viditelného zlomu.

Česko v rovnici

Česká republika se na ukrajinské palebné síle podílí přímo. Muniční iniciativa, kterou v lednu 2026 projednávala Bezpečnostní rada státu, pokračuje. Podle tehdejšího ministra zahraničí Jana Lipavského Česko v roce 2024 doručilo kolem 1,5 milionu kusů velkorážné munice. Dříve dodalo i tanky, bojová vozidla pěchoty, houfnice, raketomety a vrtulníky. Přiřadit konkrétní zničený ruský kus konkrétní české dávce nelze, ale každý granát, který dopadne na ruskou pozici, zvyšuje cenu, kterou Moskva za pokračování války platí.

Z evropského pohledu vysoké ruské ztráty krátkodobě vážou ruské zdroje na Ukrajině. Dlouhodobě ale bezpečnostní riziko nemažou. IISS upozorňuje, že i po válce by Rusko při pokračující obnově mohlo znovu postavit významný park pozemní techniky a že jeho letectvo a námořnictvo zůstávají pro Evropu z velké části zachované.

Válka, která se kupuje po metrech

Každý další kilometr, který ruská armáda na Ukrajině získá, stojí víc než ten předchozí. Víc lidí, víc starých tanků vytažených ze skladů, víc peněz na nábor vojáků, kterým Moskva musí nabízet stále vyšší odměny. Carnegie i CSIS se shodují: ruský model války je nákladný a dlouhodobě problematický, ale ne v bezprostředním stavu zhroucení. Tvrdé „datum zlomu“ neexistuje. Existuje ale křivka, která jde pro Rusko stále strmějším směrem nahoru, a každý den přidává na její sklon.

1 690. den války stojí Rusko před prostou aritmetikou: ztráty rostou rychleji než schopnost je nahrazovat. To není kolaps. Je to účet, který jednou bude splatný.