Zelenskyj nabízí Putinovi dohodu, je to na něm: Pokud přestane útočit na energetiku Ukrajiny, zastaví ničení ruských rafinerií

Volodymyr Zelenskyj to řekl 11. října v rozhovoru pro ABC News a zopakoval na svém telegramovém kanálu. Nejde o jednostranný ústupek ani o široký mírový plán. Je to úzce vymezená výměna: vy přestanete ničit naši elektrickou síť, my přestaneme ničit vaše rafinerie. Dnes, hned, okamžitě, pokud Putin kývne. Načasování přitom není náhodné. Dva dny předtím Washington uvolnil sankce na ruskou naftu a Donald Trump veřejně tlačil Kyjev, aby s údery na rafinerie přestal. Zelenskyj americký tlak nepřijal jako příkaz. Přeformuloval ho do podmínky, kterou musí splnit Kreml.

Co přesně Zelenskyj nabízí

Reciproční energetické příměří v nejužším možném smyslu. Ukrajina zastaví kampaň hlubokých úderů na ruské ropné rafinerie a dieselovou infrastrukturu. Výměnou za to Rusko přestane útočit na ukrajinskou energetickou soustavu: elektrárny, rozvodny, tepelné zdroje, další kritickou infrastrukturu. Zelenskyj k tomu podle Reuters dodal dvě klíčové podmínky: musí jít o vzájemnost a musí existovat „reálné garance“. Bez nich žádná stopka nebude.

Proč je rozhodnutí „na Putinovi“? Protože Zelenskyj výslovně říká, že takový krok je možný už dnes, ale že to Putin nechce. Veřejný souhlas Kremlu s touto konkrétní formulí k 11. říjnu chybí. Moskva dosud z útoků na ukrajinskou energetiku spíš těžila, systematické bombardování elektráren a rozvoden je součástí ruské válečné strategie od zimy 2022.

Proč právě teď: Trumpova nafta a americký tlak

Spouštěčem celé situace je americký obrat z 9. října 2026. Trump oznámil takzvanou dieselovou dohodu s Putinem a ještě téhož dne americký úřad OFAC vydal General License 135, která povoluje prodej, dodání i dovoz ruské nafty, včetně dovozu přímo do Spojených států, až do 7. dubna 2027. Nešlo jen o politické gesto. Byl to konkrétní právní krok, který otevřel ruské naftě cestu na americký trh.

Oficiální zdůvodnění Bílého domu znělo pragmaticky: omezená globální nabídka nafty, vysoké ceny, potřeba ulevit farmářům a dopravcům. Politický kontext je ovšem jiný, krok přišel těsně před listopadovými midterms a ceny nafty jsou v USA citlivé téma.

Podle serveru Axios Washington opakovaně tlačil na Kyjev, aby přestal zasahovat ruské rafinerie, protože útoky zdražují naftu na světových trzích. Zelenskyj na to reagoval protinávrhem: ano, přestaneme, ale jen oboustranně. Tím přepsal americký požadavek z jednostranného příkazu do reciproční podmínky a přenesl odpovědnost na Moskvu. Diplomaticky elegantní tah, který zároveň chrání ukrajinský vyjednávací prostor.

Jak moc ukrajinské údery bolí Rusko

Kampaň hlubokých úderů na ruské rafinerie není symbolická. Podle AP s odkazem na data Mezinárodní energetické agentury byly některé z 32 ruských rafinerií zasaženy až patnáctkrát. V posledních měsících připadal v průměru jeden zásah rafinerie na tři dny a produkce nafty klesla přibližně o 30 %. Putin sám připustil škodu kolem jednoho procenta ruského HDP.

Důsledky jsou hmatatelné i na ruském domácím trhu. Rusko od července drželo zákaz vývozu nafty, protože mělo problém pokrýt vlastní poptávku. Teprve po Trumpově dohodě a americké licenci začala Moskva mluvit o předčasném uvolnění restrikcí. Ukrajina tvrdí, že vyřadila 51 % ruské rafinační kapacity, toto číslo ale není nezávisle ověřené a je třeba ho brát jako ukrajinský odhad, nikoli potvrzený fakt. I tak je zřejmé, že rafinerie jsou pro Kyjev jedním z nejúčinnějších nástrojů ekonomického tlaku na Kreml.

Ještě 3. října Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina údery na rafinerie zesílí jako odpověď na ruskou kampaň proti energetice. O osm dní později doplnil podmínku, za níž by je zastavila. Pokud Putin nabídku odmítne, pokračování, a možná i eskalace útoků, je pravděpodobnější než pauza.

Co by to znamenalo pro Evropu a Česko

Případné uklidnění útoků na obou stranách by šlo přes trh s naftou a pohonnými hmotami, nikoli přímo přes cenu elektřiny. Evropská komise 29. září konstatovala, že zásobování EU je zatím stabilní, ale ceny nafty a leteckého paliva zůstávají vysoké kvůli napjatému trhu. Experti citovaní AP k americko-ruské dieselové dohodě odhadují, že cenový efekt může být malý.

Pro Česko je to především otázka dostupnosti rafinérských produktů a kapacit. Česká vláda 5. října zdůraznila zajištění dodávek „hmoty“, dlouhodobé kontrakty a obavu z úbytku rafinérských kapacit v Evropě. Samostatnou reakci Prahy přímo na Zelenského nabídku z 11. října se nám nepodařilo dohledat; česká linie zůstává obecně zaměřená na energetickou odolnost.

Příměří, nebo diplomatická hra?

Trump 11. října oznámil údajné okamžité „energetické příměří“. Detaily ale nezveřejnil a okamžité souběžné potvrzení stejných podmínek z Moskvy i Kyjeva chybělo. Bezpečně doložitelné je pouze to, že na stole leží sektorová nabídka, ne širší ověřené příměří.

Zelenského krok není úplně bez precedentu. V září mluvil o zrcadlové zdrženlivosti a uvedl, že Ukrajina jeden den na ruskou energetiku neútočila. O Velikonocích nabízel sváteční pauzu. Rusko podle Kyjeva pokaždé odpovědělo pokračováním útoků. Říjnová formulace je konkrétnější a tvrději svázaná s rafineriemi, protože reaguje přímo na spor o ruskou naftu.

Aby taková dohoda fungovala, musela by obsahovat minimálně vnější verifikaci porušení, jasně vymezené chráněné objekty a roli USA nebo evropských partnerů jako garanta. Bez toho zůstane slibem na papíře. Kreml zatím mlčí, a právě to mlčení je nejhlasitější odpovědí na otázku, kdo má zájem na pokračování energetické války.