Německo schválilo, že koupí všech 8 fregat MEKO A-200 navzdory miliardové žalobě. Rusko ví, že na Baltu ztratí vládu

První ocel se řeže od února, kýl byl položen v květnu a rozpočtový výbor Bundestagu schválil druhou čtveřici lodí 8. října 2026. Německo tím dokončilo rozhodnutí, které ještě před rokem vypadalo jako hazard: zahodit ambiciózní, ale nefunkční program fregat F126 a vsadit na menší, rychleji stavitelnou platformu MEKO A-200 DEU, označovanou jako třída F128. Nejde o symboliku. Jde o nejdražší krizové rozhodnutí německého námořnictva za poslední dekády, a o loď, která má NATO vrátit schopnost lovit ponorky v Baltu a severním Atlantiku dřív, než ji Rusko stihne využít.

Proč Berlín zahodil deset miliard a začal znovu

Program F126 měl být vlajkovou lodí německého námořního zbrojení. Šest víceúčelových fregat o výtlaku 10 000 tun, délce 166 metrů, se 127mm kanónem, kontejnery pro modulární mise a ubytováním pro 198 osob. Stavět je měla nizozemská skupina Damen. Jenže projekt nabíral zpoždění, podle německé vlády nejméně 43 měsíců, a náklady rostly. Původní rámec kolem 10 miliard eur (asi 250 miliard korun) hrozil vyšplhat až na 18,8 miliardy eur, tedy téměř 470 miliard korun. Dne 24. června 2026 Berlín program oficiálně zastavil.

Reakce Damen na sebe nenechala dlouho čekat. Advokát Peter Gauweiler jménem firmy uplatnil vůči Spolkové republice nároky ve výši přibližně 4,7 miliardy eur, v přepočtu asi 117 miliard korun, jako smluvní platební a zprošťovací nároky. Podle Reuters si Damen vyhrazuje i další, dosud nevyčíslené škody. Německá vláda nárok označila za neodůvodněný. Argumentuje tím, že pokračování v projektu by bylo nezodpovědné vůči rozpočtu i aliančním závazkům. Spor míří k dlouhé právní bitvě, ale Berlín se jím odmítl nechat zablokovat.

Co je MEKO A-200 DEU a proč právě tahle loď

Místo šesti velkých víceúčelových fregat Německo pořizuje osm kompaktních protiponorkových lodí. Filozofie je opačná: žádný nový vývoj, žádné přestřelování požadavků. Platforma MEKO A-200 existuje v exportních verzích už řadu let, německá varianta DEU ji přizpůsobuje potřebám Deutsche Marine s důrazem na lov ponorek.

Klíčové parametry podle Bundeswehru:

• Délka: 121 metrů
• Šířka: 16,3 metru
• Výtlak: kolem 4 000 tun
• Rychlost: přes 27,5 uzlu (asi 51 km/h)
• Posádka: 121 osob
• Protiponorková výzbroj: sonar v přídi, vlečný sonar, lehká torpéda MU90 (ráže 324 mm, dostřel přes 10 km, rychlost 50 uzlů)
• Letecká výzbroj: vrtulník Sea Tiger
• Raketová výzbroj: vertikální odpalovací systém (VLS) a odpalovací rampy pro střely proti hladinovým i pozemním cílům (finální konfigurace zatím nebyla plně zveřejněna)

Pro srovnání: britská fregata Type 31 (třída Inspiration) má délku 138 metrů, výtlak 5 700 tun, rychlost 28 uzlů a dosah přes 13 890 km (7 500 námořních mil), ale je koncipovaná jako univerzální „globální“ platforma. Německá MEKO je menší, účelovější a stavěná primárně pro jeden úkol: najít a zneškodnit ponorku.

Cena první čtveřice činí zhruba 6,3 miliardy eur (asi 157 miliard korun), opce na druhou čtveřici pak dalších 5,3 miliardy eur (asi 132 miliard korun). Celkem tedy přibližně 11,6 miliardy eur, kolem 290 miliard korun za osm lodí. Bojový „mozek“ fregat dodá švédský Saab: systém řízení boje 9LV, radary Sea Giraffe 4A a 1X, pasivní senzory a kompozitní nástavby v hodnotě 8,7 miliardy švédských korun. Trup je německý, ale oči a uši mají severský podpis.

Co to znamená pro Balt, a proč by Rusko mělo zpozornět

Baltské moře je dnes jedním z nejhustěji sledovaných námořních prostorů na světě. Od ledna 2025 v něm běží alianční operace Baltic Sentry zaměřená na ochranu podmořské infrastruktury, kabelů, plynovodů, datových tras. V Rostocku sídlí velitelství CTF-Baltic, koordinující fregaty, hlídkové letouny a námořní drony členských států NATO. Na východním křídle Aliance stojí devět mnohonárodních bojových uskupení a Německo samo buduje v Litvě brigádu o síle až 5 000 vojáků s plánovaným termínem do roku 2027.

Ruská přítomnost v Baltu nestojí na velkých fregatách, ale na kombinaci ponorek, raketových korvet a pobřežních systémů kolem Kaliningradu. Korvety třídy Stereguščij (projekt 20380) mají výtlak kolem 2 220 tun, rychlost 27 uzlů, 100mm kanón A-190 a protiponorkový vrtulník Ka-27. Ještě menší korvety třídy Bujan-M (projekt 21631) s výtlakem pouhých 950 tun nesou osmibuněčný vertikální odpalovací systém pro střely Kalibr (dostřel přes 1 500 km) nebo Oniks (dostřel kolem 300 km, rychlost Mach 2,5, tedy přibližně 3 060 km/h). Právě tyto malé, ale silně vyzbrojené jednotky dávají Rusku v uzavřeném Baltu nepříjemnou údernou kapacitu.

Osm německých fregat MEKO A-200 DEU tuto rovnici nemění ze dne na den. Ale mění ji systémově. Každá z nich dokáže samostatně vést protiponorkové hlídky, doprovázet konvoje a chránit námořní trasy, které jsou pro zásobování Pobaltí a severní Evropy kritické. Rusko tím neztrácí schopnost v Baltu fyzicky existovat, ale ztrácí další kus operační volnosti, kterou dosud využívalo. Manévrovací prostor pro ruské ponorky a hladinové jednotky se dál zužuje.

Pojistky proti dalšímu průšvihu

Německé zbrojní programy mají pověst chronických zpožděnců. Berlín si to tentokrát uvědomuje a zavedl několik pojistek. Zaprvé, žádný nový návrh: MEKO A-200 je ověřená platforma, ne prototyp na rýsovacím prkně. Zadruhé, omezení technických změn: bojový systém je sladěný s modernizací starších fregat třídy F123, což snižuje integrační riziko. Zatřetí, zrychlený akviziční režim, v němž se plní jen zákonně nutné požadavky místo dřívějšího přestřelování civilních standardů. A začtvrté, sériová výroba s dlouhodobě rezervovaným dodavatelským řetězcem.

Harmonogram je agresivní: první loď má být předána Bundeswehru v prosinci 2029, ostrá zkouška zbraní na začátku roku 2030, další fregata pak každých devět měsíců. Předběžná smlouva s loděnicí TKMS byla podepsána 3. února 2026, ocelářské práce začaly téhož měsíce. To není papírový plán. Ale není to ani jistota, jakýkoli skluz v dodávkách Saabu nebo problémy s kapacitou loděnic mohou termín posunout.

Co to znamená pro Česko a Alianci

Česká republika nemá námořnictvo a mít nebude. Ale alianční bezpečnost v Baltu se jí týká přímo, přes Pobaltí, přes Polsko, přes severní zásobovací trasy, které by v případě krize musely fungovat. Osm německých protiponorkových fregat posiluje severní křídlo NATO a snižuje tlak na to, aby bezpečnost Pobaltí stála výhradně na pozemních koridorech. Pro Berlín je to zároveň signál, že přechází od deklarací k rozestavěným kapacitám, poprvé za dlouhou dobu v měřítku, které odpovídá velikosti německé ekonomiky.

Sám Bundeswehr přiznává, že MEKO A-200 DEU se z původně zamýšleného přemosťovacího řešení mění v novou páteř německé protiponorkové obrany. Loděnice TKMS druhou čtveřici rámuje jako stabilizaci celého německého námořního průmyslu a jeho dodavatelských řetězců. Na jedné straně miliardová žaloba, na druhé první ocelové sekce ve výrobní hale. Berlín si vybral rychlost před pohodlím, a Balt se tím stal pro ruské námořnictvo o něco těsnějším prostorem.