Stíhač RAF Josef Balejka a jeho čtyřlístek

„Moje jediné a největší přání bylo stát se letcem“

Narodil se ve Valašských Klouboukách. Vyrůstal ve skromných poměrech a přesto pojal neskromné přání dobývat nebe. Proto se po vyučení vydal až do vzdáleného Užhorodu, kde mohl podstoupit letecký výcvik. Dny trávil střídavě za kniplem letadla a volantem traktoru. Poté, co tu dokončil výcvik, rozhodl se přihlásit do vojenského letectva. Jako válečný pilot to však nemohl dokázat nad Československem. Republika byla vydána okupantům v březnu 1939. „Nemohl jsem se dívat na to, jak tady Němci pochodovali a že republika byla opět ztracena. Tak jsem si to naplánoval, že uteču do Polska.“ Balejka se tu s nemnohými rozhodl zůstat. Když se v září 1939 rozhořela válka, stalo se jejich letiště Deblin cílem. „Vedle letiště byla škola. Němci dokonce bombardovali i tu školu. Zahynula tam spousta malých dětí. Pomáhali jsme sbírat jejich tělíčka. Tenkrát jsme začali strašně nenávidět Němce.“, vzpomínal Balejka.

Létali na průzkumné lety, aby Němcům oplatili ty způsobované hrůzy, shazovali na ně z kabin letadel i granáty. Polsko bylo po měsíci udoláno německou-sovětskou přesilou. Čtyřlístek Čechů se chtěl za každou cenu vyhnout v zajetí a pokračovat dál v boji. Společně se dostali do Rumunska. S pomocí české zpěvačky, na kterou náhodou natrefili v bukurešťském podniku, se dostali na loď, která je přivezla do Francie. Společně sloužili u jednotky určené na ochranu Paříže.

Za krále a za vlast

Po pádu Francie se odebrali se svými francouzskými kolegy do Británie, která osamocená vzdorovala Němcům. Kosarze odveleli k 302. peruti, zbylí tři se zařadili k 303. polské stíhací perutě. Právě ta se do dějin zapsala jako nejúspěšnější jednotka za letecké bitvy o Británii. Velký díl na tom nesl Josef František, který měl za čtyři týdny na svém kontě 17 sestřelených letadel. Josef František havaroval 8. října 1940, Kosarz padl v souboji s německým stíhačem 15. října 1940. Když byl nad Boulogne 20. srpna 1941 sestřelen Pavlovič, Balejku to zdrtilo. „Pro mě to byla hrozná rána. My jsme byli takoví kamarádi a najednou jsem zůstal sám. Začal jsem pít. Všichni mi říkali: „Josef, nepij, nebo tě sestřelí. Ožeň se.“ Oženil se, ale přesto se cítil mezi Poláky sám. Brzo si sáhla smrt i na něj.

Při jedné z útočných akcí nad okupovaným kontinentem na něj zaútočil chumel devíti stíhaček. Pokusil se jim uniknout střemhlav z výšky osmi kilometrů. Musel jít za limit svého letadla, aby dokázal dotírající Němce setřást. „Začal jsem krvácet z nosu a uší, věděl jsem, že je to konec mého života, že moji tři kamarádi František, Kosař a Pavlovič mě volají.“, líčil krizový moment. Stroj se mu podařilo dotáhnout na nejbližší letiště. Spitfire pak přijeli zkoumat konstruktéři z továrny, protože takové přetížení podle tabulek ani nemělo vydržet. „To byla taková hrozná rychlost, že když jsem přistál, křídla vypadala jako harmonika.“, líčil. V onom obrovském přetížení Balejkovi popraskaly i cévy v očích. Kvůli zdravotním následkům už také nesměl létat ve výškách. Po zotavení působil tedy jako letecký instruktor.

Přes moře a oceány domů

Když Balejka nemohl lítat ve výškách ve stíhačkách při vysokém přetížení, přeskolil se na létání ve vícemotorových bombardérech. S tím se mu splnilo i přání sloužit mezi „svými.“ Dostal se k 311. československé peruti. 

Ta konala v malých výškách protiponorkové hlídky téměř za každého počasí. Služba byla náročná a pilotovat osamocený velký letoun daleko od základy bylo nebezpečné. Balejkovi však zůstala křídla a to pro něj bylo tím rozhodujícím. Se svou posádkou se účastnil i krytí invazního loďstva při vylodění v Normandii. 

Balejkovi se však podařilo odlétat svůj turnus a válku přes veškerá nebezpečenství přežít. Předsevzal si, že zajede za rodiči kamarádů z „Čtyřlístku,“ aby jim vyprávěl o službě jejich synů a o jejich osudu. Doma se dozvěděl, že jeho maminka byla vězněná ve Svatobořicích. Dozvěděl se i o gestapákovi Adlerovi, který ji tam dostal. Balejka se se svými britskými doklady dostal do americké okupační zóny. Gestapáka vypátral a dovezl do Československa. Kromě jiných zločinů se gestapák účastnil i vypálení Javoříčka. Tímhle Balejkova válka skončila. 

V nové i staré vlasti

Po vítězství komunistů ve volbách 1946 pochopil, že v Československu nemůže zůstat a vrátil se zpátky do Anglie. Zpočátku pracoval jako řidič, v lednu 1948 získal britské občanství. Stal se dopravním pilotem a působil u letecké společnosti British Guaiana Airways v Jižní Americe. Z Balejky se také stal vcelku úspěšný vynálezce. Podal kolem sedmdesáti patentů. Jeho láska k vlasti, i k motorům se dokonala projevovala v tom, že v Anglii vlastnil tři vozy Škoda. 

Když se však dožil pádu železné opony a sametové revoluce v Československu, rozhodl se pro návrat domů do Valašských Klobouk. V aeuroklubu znovu začal létat. Křídla mu nedovedli vzít Němci, komunisté a ani stáří. Skonal 7. 7. v roce 2004 vzácný rozhovor s ním je uložen v archivu Paměti národa.

i

Jejich příběhy nesmějí být zapomenuty

Příběh Josefa Balejky je jedním z tisíců svědectví, která uchovává archiv Paměti národa. Aby se na odvahu válečných veteránů a dalších hrdinů nezapomnělo, pořádá Paměť národa každoročně v listopadu sbírku ke Dni válečných veteránů. Výtěžek pomáhá nejen zaznamenávat a vyprávět jejich příběhy, ale také prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa přímo podporovat ty, kteří naši pomoc potřebují dnes.

Připněte si vlčí mák a podpořte sbírku na některém ze sbírkových míst po celé republice nebo online na denveteranu.cz.

iZdroj obrázku: Paměť národa