Rusko buduje napříč Běloruskem vojenskou komunikační síť směrem k NATO. Ať nezkouší tvrdit, že není agresorem

Na říjnovém Warsaw Security Forum předstoupili zástupci běloruské exilové organizace BELPOL a podzemní Komunity železničářů Běloruska (CRWB) s analytickou zprávou, která popisuje něco, co nelze odbýt jako běžnou modernizaci telekomunikací. Napříč Běloruskem podle nich vzniká bezpečný vojenský radioreléový systém ministerstva obrany, a jeho trasy nevedou z Minsku do oblastních center, jak by odpovídalo logice vnitrostátního velení. Vedou z ruské hranice k západním a jižním hranicím země. Směrem k NATO. Směrem k Ukrajině.

Síť, která nemá logiku obrany

Běžná státní komunikační infrastruktura má tvar pavučiny: centrum vysílá do regionů, regiony odpovídají. Tady je architektura jiná. Podle prezentace na varšavském fóru jde o pevnou páteřní linku typu bod-bod, postavenou na směrových anténách instalovaných na věžích mobilního operátora MTS. Jedna z popsaných tras vede podél silnice M-10 z Homelu na východě až do Brestu na západě, prakticky celou jižní částí Běloruska.

Klíčový detail: centrum celého systému podle BELPOL neleží na běloruském území. Leží v Rusku. To není infrastruktura, kterou si suverénní stát buduje pro vlastní obranu. To je infrastruktura, kterou si buduje okupant pro řízení operací přes cizí území.

Další vrstva systematické militarizace

Radioreléová síť není izolovaný projekt. Zapadá do vzorce, který BELPOL a CRWB dokumentují už delší dobu. Běloruská železnice prochází militarizací: vojáci jsou trvale přítomni v dopravním řídicím centru v Minsku, aktivují se záložní velitelská centra a vznikají uzavřená místa pro vykládku vojenských vlaků mimo veřejná nádraží. Civilní infrastruktura se systematicky přeměňuje na vojenskou.

A nejde jen o logistiku. Ukrajina v únoru 2026 uvalila sankce na Lukašenka mimo jiné kvůli síti retranslátorů, které Rusko v druhé polovině roku 2025 nasadilo na běloruském území pro řízení útočných dronů Šáhid mířících na sever Ukrajiny. Ukrajinský ministr Fedorov později uvedl, že tato konkrétní síť byla odstraněna. Nově popsaný radioreléový systém je ale něco jiného: není to taktický nástroj pro drony, ale operační komunikační páteř pro velení a spojení celých jednotek. Trvalejší. Robustnější. Nebezpečnější.

Co na to říká NATO, a co Česko

NATO na svých oficiálních stránkách k Bělorusku uvádí jednoznačně: Bělorusko umožňuje ruskou agresi tím, že poskytuje své území a infrastrukturu. Analytici z Chatham House popisují proces, který nazývají desuverenizací: Lukašenko podle nich obchoduje nezávislost své země za udržení osobní moci. Nová komunikační síť tento obraz potvrzuje s chirurgickou přesností.

Pro Českou republiku je to téma, které se může zdát vzdálené, ale není. Česká obranná strategie konstatuje, že pravděpodobnost vojenského napadení některého státu NATO je nejvyšší od konce studené války. Bezpečnostní strategie zdůrazňuje obranyschopnost východního křídla a ČR počítá s významnou tranzitní rolí při jeho obraně. Každá nová vrstva ruské vojenské infrastruktury v Bělorusku zkracuje varovnou dobu pro celou Alianci, a tím i pro nás. České ministerstvo zahraničí ostatně stále drží cestovní varování pro Bělorusko, které výslovně zmiňuje „vojenskou invazi Ruské federace a Běloruska na Ukrajinu“.

Co z toho plyne a co dělat

Samotná existence radioreléové sítě není rozkazem k útoku. Není to důkaz, že ruské tanky vyrazí zítra ráno přes Brest na Varšavu. Ale je to důkaz přípravy, důkaz, že Rusko si systematicky buduje velitelsko-spojovací infrastrukturu optimalizovanou pro průchod a řízení sil směrem ven z Běloruska, k hranicím NATO a Ukrajiny.

BELPOL a CRWB ve své zprávě doporučují konkrétní kroky:

• Rozšířit sankce na běloruský obranný průmysl a podniky plnící ruské vojenské zakázky.
• Omezit dodávky komponentů pro komunikační systémy, signální zpravodajství a elektronický boj.
• Pokračovat v posilování odstrašení a obrany východního křídla NATO.

Stát, který tvrdí, že není agresorem, si nebuduje vojenskou komunikační páteř z území jiného státu ke hranicím svých sousedů. Stát, který tvrdí, že je neutrální, nenechává velitelské centrum takové sítě na cizím území. Rusko a Bělorusko mohou říkat, co chtějí. Infrastruktura mluví za ně.