Merz se nenechal zastrašit a odmítl Američanům vydat zmrazená ruská aktiva. Evropa si je pohlídá sama, vzkázal

Friedrich Merz stál ve čtvrtek 15. října 2026 před novináři v Bruselu, pár hodin před zahájením Evropské rady, a řekl větu, která se okamžitě rozletěla po evropských redakcích: „Jde o aktiva zmrazená v Evropě, zůstanou zmrazená v Evropě. To je naše věc a my o ní rozhodujeme.“ Reagoval tím na zprávy Financial Times, podle kterých Washington navrhl převést část ruských státních rezerv do finančního nástroje pod americkým dohledem jako součást širšího mírového balíčku pro Ukrajinu. Merz odmítl. A neudělal to poprvé.

O co přesně jde: 210 miliard eur v evropském trezoru

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 zmrazily západní země rezervy ruské centrální banky v celkové hodnotě přesahující 300 miliard dolarů. Zhruba 210 miliard eur z toho leží v Evropě, přičemž asi 185 miliard drží bruselský depozitář Euroclear. Nejde o peníze na běžném účtu, jsou to cenné papíry, dluhopisy a další finanční instrumenty, které Euroclear spravuje a které generují mimořádné výnosy.

Právě tady je klíčový rozdíl, který se v běžném zpravodajství často ztrácí. EU dosud pracuje se třemi vrstvami:

• Jistina – samotných 210 miliard eur, které zůstávají zmrazené a nikdo je nepoužívá.
• Mimořádné výnosy – úroky a zisky z držení těchto aktiv, které EU přesměrovává na pomoc Ukrajině.
• Úvěrové mechanismy – půjčky pro Ukrajinu navázané na budoucí ruské reparace, schválené Radou EU v říjnu 2024 a rozšířené v prosinci 2025 o dalších 90 miliard eur.

Evropská logika je jasná: jistina se nehýbe, dokud Rusko neukončí válku a nezaplatí škody. Americký návrh tuto logiku obrací naruby.

Co chtěl Washington a proč to Merz odmítl

Podle reportáže Financial Times, kterou převzala agentura Reuters, americká strana navrhla odblokovat část zmrazených rezerv a převést je do washingtonsky řízeného finančního nástroje. Nešlo o fyzické poslání peněz do USA, ale o přesun kontroly, tedy o to, kdo rozhoduje, kam peníze půjdou a za jakých podmínek.

Kořeny tohoto návrhu sahají do podzimu 2025. Wall Street Journal tehdy popsal jednání v Miami, kde se sešli Trumpův vyslanec Keith Witkoff, Jared Kushner a ruský vyjednavač Kirill Dmitrijev. Na stole ležel 28bodový mírový plán a s ním i ekonomická vize: využít zmrazené ruské rezervy pro americky vedenou obnovu Ukrajiny s padesátiprocentním podílem USA na ziscích a pro oddělené americko-ruské investiční projekty. To je zásadně jiná logika než evropské reparace. Místo odškodnění Ukrajiny jde o investiční výnos a vyjednávací páku.

Merz tento přístup odmítá systematicky. Už 23. listopadu 2025 v rozhovoru pro ARD prohlásil, že USA nemohou disponovat aktivy zmrazenými v EU. O deset dní později, 3. prosince 2025, to zopakoval v autorském textu pro Frankfurter Allgemeine Zeitung: Evropa nemůže nechat neevropské státy rozhodovat o finančních zdrojích agresora zmrazených v evropské jurisdikci. Říjnový výrok v Bruselu tedy není náhlý obrat ani improvizace. Je to pokračování linie, kterou Merz buduje téměř rok.

Právní zeď, kterou Washington těžko obejde

Merzova slova mají váhu nejen proto, že je říká kancléř největší evropské ekonomiky. Opírají se o konkrétní právní rámec. V prosinci 2025 přijala Rada EU regulaci 2025/2600, která výslovně zakazuje přímý i nepřímý převod rezerv ruské centrální banky zpět Rusku. Euroclear ve svém květnovém prohlášení z roku 2026 potvrdil, že aktiva zůstávají imobilizovaná.

Bez souhlasu EU tedy Washington aktiva nepřevezme. Může zvyšovat politický tlak přes bezpečnostní garance, přes obchodní dohody, přes otázku, co Evropa potřebuje od Ameriky pro poválečný bezpečnostní rámec. Už v únoru 2025 USA rozeslaly evropským spojencům dotazník, co mohou přispět na bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Francie a Británie zase od Washingtonu žádaly ujištění pro poválečný režim. Páky existují na obou stranách. Ale právní kontrola nad aktivy zůstává v Evropě.

Kreml celou situaci komentoval po svém. Mluvčí Dmitrij Peskov 15. října prohlásil, že Moskva o „hlášeném návrhu“ nemá informace a neví, nakolik jsou mediální zprávy spolehlivé. Typická kremelská strategie: tvářit se, že se nic neděje, zatímco se o ruské peníze hraje na nejvyšší úrovni.

Česko ve hře: opatrný souhlas, žádné ručení

Spor se netýká jen Berlína a Washingtonu. Český premiér Andrej Babiš před říjnovým summitem mluvil o „totálním šoku“ z Trumpova obchodu s Putinem a volal po aktivnější evropské reakci. Zároveň ale Praha drží vlastní linii: v prosinci 2025 Babiš odsouhlasil unijní půjčku pro Ukrajinu, ale zdůraznil, že Česko za ni nebude ručit. Návrh Evropské komise z ledna 2026 tuto podmínku výslovně respektuje, mobilizace unijních rozpočtových zdrojů nemá dopad na finanční závazky Česka, Maďarska ani Slovenska.

Podstatná část ruských rezerv v českých institucích veřejně potvrzena není; klíčový objem drží belgický Euroclear. Česko ale samo zmrazilo ruský státní majetek a je součástí unijního sankčního režimu. Politicky i právně je tedy uvnitř evropského rámce, byť s vlastní rozpočtovou pojistkou.

Kdo drží páku, drží budoucnost

Celý spor se tváří jako technická otázka o správě finančních aktiv. Ve skutečnosti jde o něco většího: kdo bude po válce držet hlavní finanční páku na Moskvu. Pokud aktiva zůstanou pod evropskou kontrolou, Evropa rozhodne o podmínkách reparací, o tempu odmrazování, o tom, co Rusko musí splnit. Pokud by přešla pod americký dohled, tato rozhodovací moc se přesune za Atlantik a s ní i schopnost formovat poválečné uspořádání.

Důležité je, že spor o aktiva neznamená konec transatlantické spolupráce. Už v listopadu 2025 Evropané odmítli části amerického plánu, přesto následovala další jednání a v Ženevě vznikl upravený mírový rámec. Vzorec je stále stejný: tvrdý spor o podmínky, ale pokračující koordinace.

Merz v Bruselu neudělal nic dramatického. Zopakoval to, co říká měsíce a co má oporu v evropském právu, belgické úschově i unijním konsensu. Jenže právě v tom je síla jeho vzkazu, není to gesto, ale pozice. A 210 miliard eur v Euroclearu ji dělá těžko přehlédnutelnou.