Stíhací křídlo, které nepřetržitě hlídá oblohu nad čtvrtinou americké populace, se po osmnácti letech rozloučilo s F-15C Eagle a přesedlalo na stroj páté generace.
Když v říjnu 2025 odletěla z massachusettské základny Barnes poslední trojice F-15C Eagle, nešlo o překvapení ani o důsledek jediné havárie. Bylo to tečkou za dlouhým procesem, v němž americké ministerstvo letectva (Department of the Air Force, DAF) rozhodlo, že další provoz stárnoucích strojů čtvrté generace v roli domácí vzdušné obrany nedává ekonomický ani strategický smysl. Pro 104th Fighter Wing Massachusetts Air National Guard to znamenalo jedinou cestu vpřed: převzít víceúčelový stealth letoun F-35A Lightning II a změnit nejen hangáry, ale celý způsob, jakým chrání severovýchod Spojených států.
Proč je právě tato jednotka „klíčová“
Označení není reklamní fráze. Křídlo 104th Fighter Wing sídlí na Barnes Air National Guard Base ve Westfieldu v Massachusetts a od února 2010 drží takzvanou Aerospace Control Alert, nepřetržitou ozbrojenou pohotovost 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Její odpovědnost pokrývá vzdušný prostor nad severovýchodními státy USA, tedy oblast, kde žije přibližně čtvrtina americké populace a kde se vytváří více než třetina hrubého domácího produktu země. Prakticky to znamená, že kdykoli se nad Bostonem, New Yorkem nebo Washingtonem objeví neidentifikovaný letoun, právě piloti z Barnes startují jako první.
Tato role přetrvává bez ohledu na typ letounu v hangáru. Jednotka ji plnila s F-15C Eagle a plní ji i nyní, v přechodném období na F-35A. Kontinuita mise je klíčová, americké letectvo si nemohlo dovolit nechat severovýchod bez stálé hotovosti ani na den.
Proč Eagle musel odejít
F-15C Eagle vstoupil do služby v sedmdesátých letech minulého století. Půl století. Za tu dobu si vybudoval pověst jednoho z nejúspěšnějších stíhačů v historii, s bilancí přesahující sto vzdušných vítězství a nulovou ztrátou v boji vzduch-vzduch. Jenže legendární pověst nezaplatí údržbu stárnoucího draku.
DAF při výběru nových platforem pro gardové základny výslovně uvedlo, že další držení F-15C/D není ekonomicky proveditelné za hranicí této dekády. Životní náklady rostly, dostupnost náhradních dílů klesala a celá flotila F-15C se v americkém letectvu postupně stahovala. Podle oficiálního článku USAF se flotila připravovala na konec po padesáti letech bdělé služby; některé stroje putovaly do arizonského „boneyardu“ v Davis-Monthan, jiné byly předány Izraeli, převedeny k NASA nebo se staly muzejními exponáty.
Barnes nebyl jedinou základnou, která řešila náhradu. Jiné gardové jednotky, například na Fresno ANGB v Kalifornii nebo na NAS JRB New Orleans, dostaly modernizovaný F-15EX Eagle II, tedy nový drak ve staré rodině. Barnes však DAF v dubnu 2023 vybral pro osmnáct kusů F-35A. Rozhodnutí padlo na základě polohy, infrastruktury, podpory místní komunity, nákladů a schopnosti plnit alertovou misi. Jinými slovy: letectvo nehledalo „nový F-15 pro stejnou práci“, ale platformu, která zachová pohotovost a současně přidá zcela novou dimenzi.
Od interceptoru k síťovému uzlu
Tady leží jádro celé změny. F-15C byl klasický stíhač vzdušné nadvlády, rychlý, výkonný, s maximální rychlostí přes Mach 2,5 (přibližně 3 000 km/h), praktickým dostupem kolem 18 000 metrů a radarem APG-63/70 optimalizovaným na vzdušné cíle. Jeho úkolem bylo vzlétnout, najít nepřítele a sestřelit ho. Dělal to brilantně.
F-35A Lightning II je úplně jiný koncept. Jednomotorový stealth letoun páté generace od Lockheed Martin s maximální rychlostí kolem Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h) a bojovým doletem přibližně 1 100 kilometrů na první pohled nevypadá jako důstojný nástupce. Nemá dva motory, není tak rychlý a v čisté kinetické manévrovatelnosti se s Eaglem neměří. Jenže americké letectvo dnes nepotřebuje jen rychlého interceptora. Potřebuje létající senzorový uzel.
F-35A sbírá, slučuje a distribuuje data z vlastních i externích senzorů do jednoho obrazu bojiště; pilot vidí kompletní situaci, ne jen to, co mu ukazuje vlastní radar. Stroj je prakticky neviditelný pro většinu současných protivzdušných systémů díky nízké odrazové ploše. A je víceúčelový: zvládne vzdušný boj, úder na pozemní cíle i průzkum. Pro hotovostní misi nad severovýchodem USA to znamená, že pilot startující z Barnes nebude jen stíhač, ale zároveň oči a uši pro celou obrannou síť.
Původně měl F-15C nahradit F-22 Raptor, technologicky nejpokročilejší stíhač vzdušné nadvlády na světě. Kongres však v rozpočtovém roce 2010 schválil ukončení výroby na pouhých 187 kusech, zlomku původně plánovaného počtu. Důvody? Cena, změna strategických priorit po studené válce a roky protipovstaleckých operací, které přesměrovaly rozpočty jinam. F-35A tak dnes supluje roli, pro niž byl Raptor příliš drahý a příliš vzácný.
Co to znamená pro NATO a Česko
Přechod americké Národní gardy na F-35 není jen vnitřní záležitost Pentagonu. Program F-35 je největší zbrojní projekt v historii; podle oficiálních údajů Lockheed Martin k březnu 2026 operuje na desítkách základen v řadě spojeneckých zemí. NATO ve své aktuální politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany staví na interoperabilitě, rychlosti reakce a propojení senzorů se zbraněmi. Každý další F-35 v alianci tuto síť posiluje.
Pro Českou republiku je to bezprostředně relevantní. Ministerstvo obrany ve své ročence za rok 2023 popisuje nákup 24 kusů F-35A a současně nutnost udržet pronajímané JAS-39C/D Gripen v provozu do roku 2035, než nové stroje dosáhnou plné operační způsobilosti. Česko tak prochází obdobnou transformací jako Barnes, od osvědčeného, ale generačně staršího stroje k platformě, která mění pravidla hry. Rozdíl je v měřítku a časovém horizontu, ale logika je totožná: starý způsob obrany oblohy přestává stačit.
Rozloučení a nový začátek
Poslední trojice F-15C odletěla z Barnes v říjnu 2025 do Davis-Monthan v Arizoně. Úplně poslední neletový drak, stroj s označením 85-0125, byl rozebrán a v lednu 2026 převezen do základny Robins AFB, kde slouží pro výcvik oprav bojových poškození. Osmnáctiletá éra Eaglu v Barnes skončila tiše, ale definitivně.
První F-35A dorazily do Barnes v polovině června 2026 a 13. září 2026 je jednotka slavnostně přivítala při oficiálním ceremoniálu. Plná operační připravenost s novým typem zatím veřejně vyhlášena nebyla; přechod probíhá v etapách, výcvik pilotů i pozemního personálu pokračuje. Alertová mise ale nikdy nepřestala existovat.
Eagle odešel, protože musel. Ne proto, že by ztratil svou legendu, ale proto, že padesát let služby je padesát let služby, a obloha nad třetinou amerického HDP si žádá víc než nostalgii.
Čím může nebo nemůže F-35 nahradit F-15?
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 3596
Výzbroj
|
PŘEČTENÍ: 5148
