Kde a jak může vzniknout ruské „datové centrum apokalypsy“. Kreml ho chce schovat do lomů na Sibiři

Dne 14. října 2026 vystoupil Valerij Jermakov z Rostelekomu a do ruské veřejné debaty vpustil termín, který zní jako z hollywoodského scénáře: „datové centrum sudného dne“. Jenže nešlo o rétorické cvičení. Pár dní předtím Yandex oficiálně přiznal vážné poškození svého datového centra v Sasovu, výpadky v Kaluze a úplné zastavení provozu ve Vladimiru. Sberbank potvrdila útok na své centrum v Saratovské oblasti. Ukrajinské údery na ruskou digitální páteř přestaly být hypotetickou hrozbou a Moskva začala nahlas přemýšlet, kam schovat to, co zbývá.

Série úderů, která změnila debatu

Ještě na začátku října 2026 se ruská diskuse o ochraně datových center pohybovala v rovině obecných doporučení. Pak přišla vlna zásahů. Yandex ve svém oficiálním prohlášení z 9. října přiznal, že centrum v Sasovu bylo „vážně poškozeno“, část infrastruktury v Kaluze vypadla a provoz ve Vladimiru musel být zcela zastaven. Sberbank sice tvrdila, že její bankovní služby běží standardně, ale samotný útok na datové centrum v Saratovské oblasti potvrdila.

Zranitelnost má jednoduchou příčinu: velká část ruských digitálních kapacit je soustředěná do omezeného počtu velkých uzlů. Stačí zasáhnout tři nebo čtyři z nich a výpadek pocítí miliony uživatelů, od bankovnictví přes cloud až po logistiku e-commerce. Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov 14. října potvrdil, že vedení země problém ochrany datových center aktivně řeší a vláda je v dialogu s byznysem. Z abstraktní debaty se přes noc stal politický imperativ.

Dům o šestnácti patrech, směrem dolů

Konkrétní obrysy dostala myšlenka o den později. Na Ruském energetickém týdnu v Moskvě vystoupil Ilja Serďuk a popsal variantu, která zní jako inženýrská sci-fi: vzít vytěžené uhelné lomy v Kuzbassu (Kemerovská oblast na jihozápadě Sibiře) a spustit do nich datové centrum. „Představte si jámu hlubokou sto, dvě stě, až tři sta metrů,“ řekl podle RBC. „Dům o deseti, dvanácti, šestnácti patrech, ne nahoru, ale dolů.“

Logika návrhu stojí na čtyřech pilířích:

• Hotový výkop. Odpracované lomy už existují, není třeba razit nové podzemní prostory.
• Nižší stavební náklady. Oproti hlubinné stavbě na zelené louce odpadá nejdražší fáze, vyhloubení.
• Fyzická ochrana. Stovky metrů horniny nad serverovnou jsou účinnější štít než jakákoli nadzemní betonová skořápka.
• Chlazení podzemní vodou. Přirozený zdroj chladu, který v povrchových centrech vyžaduje energeticky náročné klimatizace.

K tomu přibývá regionální motivace. Kuzbass je uhelný region, který hledá nový ekonomický příběh. Tisková služba oblasti po Serďukově vystoupení popsala projekt „Dolina dat“, kombinaci uhelné elektrárny s datovým centrem napojenou na federální podporu. Nejde tedy jen o válečnou improvizaci, ale o pokus spojit obranu s průmyslovou rekonverzí.

Tři logiky, které se střetávají

Celý koncept je ve skutečnosti průsečíkem tří odlišných potřeb, které se ne vždy snášejí.

Vojenská odolnost žádá hloubku, izolaci a fyzickou nezničitelnost. Lom hluboký 300 metrů toto splňuje lépe než cokoliv, co Rusko v digitální infrastruktuře dosud provozuje. Pro srovnání: firma RUVDS už dnes provozuje datové centrum v bývalém sovětském protiatomovém bunkru v Koroljově u Moskvy, s hermetickými dveřmi, oddělenými moduly a parametry podle standardu TIER III. Jenže jde o řádově menší kapacitu, ne o záložní uzel pro celou zemi.

Latence je problém, o kterém se v ruské debatě mluví méně. Přímá vzdálenost z Kemerova do Moskvy činí téměř 3 000 kilometrů. Čistě fyzikální minimum zpáteční doby signálu v optickém vláknu vychází zhruba na 29 milisekund, a to bez oklik reálných tras a síťové režie, které číslo snadno zdvojnásobí. Microsoft i Google ve svých dokumentacích upozorňují, že vysoká latence degraduje synchronní databázové operace. Centrum v Kuzbassu by tedy mohlo sloužit jako záloha, archiv nebo výpočetní farma pro umělou inteligenci, ale pro bankovní transakce v reálném čase nebo vyhledávání s odezvou v milisekundách by bylo příliš daleko.

Energetika je paradoxně nejsilnější argument. Rusko řeší chronický nedostatek výkonu pro datová centra a energeticky přebytkové regiony jako Kuzbass nabízejí to, co Moskva a Petrohrad nemohou: levnou elektřinu bez boje o kapacitu v přetížené síti.

Inženýrská rizika, o kterých se nemluví

Serďukův návrh zní elegantně, ale vytěžený uhelný lom není prázdná krabice čekající na servery. Rizika jsou minimálně trojí.

Zaprvé voda. Americká geologická služba USGS dokumentuje, že vytěžené důlní prostory jsou mimořádně citlivé na průnik podzemních vod. Zaplavení lomu není výjimka, ale pravděpodobný scénář, pokud se aktivně nečerpá.

Zadruhé stabilita. Strmé svahy lomů z oslabených a rozpraskaných hornin mají sklon k sesuvům, které zhoršuje déšť a změny pórových tlaků. Postavit šestnáctipatrovou budovu na dně takové jámy vyžaduje rozsáhlé zajištění stěn.

Zatřetí prostředí pro hardware. Standardy ASHRAE výslovně varují, že částicové a plynné kontaminanty v datových centrech způsobují korozi a selhání komponent. Uhelný prach v bývalém lomu není kosmetický detail, je to zásadní inženýrský problém, který vyžaduje hermetické oddělení serverových hal od okolního prostředí.

Západ to řeší jinak

Západní model ochrany digitální infrastruktury nestojí na jednom hlubokém trezoru, ale na distribuci. AWS provozuje v každém regionu několik takzvaných zón dostupnosti, fyzicky oddělených lokalit s vlastním napájením a síťovou konektivitou, propojených nízkolatenční optikou. Aplikace běží současně ve více zónách, takže výpadek jedné neznamená výpadek služby.

Ruský plán je zatím spíše „tvrdé fyzické ukrytí“ než promyšlená architektura distribuované redundance. Jeden obří podzemní uzel sice přežije nálet, ale pokud k němu vede jediná optická trasa a jediné napájecí vedení, stává se jiným typem zranitelnosti. NATO ve svých materiálech ke kyberobraně zdůrazňuje odolnost kritické infrastruktury jako systému, ne jako jednotlivé pevnosti.

Kuzbass zatím nemá vybraný lom, investora, rozpočet ani harmonogram. Má politické krytí, energetickou logiku a tři sta metrů hlubokou díru v zemi. Jestli to stačí na „datové centrum apokalypsy“, ukáže až střet ambicí s geologií, fyzikou a penězi.