Rusové jsou rádi, že Ukrajinci nemohou vyrobit více střel Flamingo. Měly jich létat stovky ročně, ale chybí motory

Když v srpnu 2025 prezident Zelenskyj oznámil testy a výrobní plány pro těžkou střelu FP-5 Flamingo od firmy Fire Point, čísla zněla ambiciózně: jeden kus denně hned, sedm kusů denně do října. Masová výroba měla běžet na přelomu let 2025 a 2026. O necelý rok později, v červenci 2026, raketový analytik Fabian Hoffmann ve své expertní analýze napočítal z otevřených zdrojů deset potvrzených bojových nasazení. Deset. Mezi ambicí a realitou zeje propast, a pro Rusko je každý den, kdy se ta propast nezavírá, den, kdy jeho zbrojní podniky, sklady a vojenská infrastruktura v hlubokém týlu zůstávají v relativním bezpečí.

Zbraň, která má bolet

Flamingo není běžný dron. Fire Point ji oficiálně popisuje jako pozemně odpalovanou střelu s plochou dráhou letu, schopnou nést bojovou hlavici o hmotnosti 1 150 až 1 200 kilogramů na vzdálenost až 3 000 kilometrů. Pro srovnání: americký Tomahawk, zlatý standard západních střel s plochou dráhou letu, nese podle CSIS Missile Threat zhruba 454 kilogramů na vzdálenost 1 250 až 2 500 kilometrů v závislosti na verzi. Na papíře je Flamingo těžší kladivo s delším dosahem.

Střela startuje z mobilního pozemního odpalovacího zařízení pomocí přídavného boosteru, poté letí na proudovém motoru v nízké výšce. Navigace kombinuje inerciální systém s GPS a speciální anténou odolnou proti rušení. Trasa se plánuje tak, aby střela co nejdéle unikala ruským radarům. Právě kombinace těžké hlavice a hlubokého doletu z ní dělá zbraň určenou proti velkým, tvrdým cílům: raketovým továrnám, energetickým uzlům, vojenským skladům stovky kilometrů za frontovou linií.

Hoffmann ve svých analýzách sleduje, že potvrzené údery Flaminga směřovaly právě na ruskou raketovou výrobní základnu. Méně Flamingů tedy znamená méně salv na továrny, které Rusku chrlí střely pro útoky na ukrajinská města.

Motor jako Achillova pata

Klíč k celému problému leží v pohonné jednotce. Jak v lednu 2026 popsala Ukrajinska Pravda, Fire Point pro první série Flaminga zvolil použité sovětské proudové motory AI-25TL, řešení levné a rychle dostupné, ale ze své podstaty omezené počtem vhodných kusů na trhu. Když se zásoby starých motorů začaly tenčit, výroba narazila na strop.

V dubnu 2026 to firma přiznala otevřeně. Reuters citoval Fire Point s tím, že výroba čelí úzkým hrdlům, mezi nimiž motory figurovaly na prvním místě. Firma slíbila vlastní motor do sériové výroby v říjnu 2026. Paralelně začala budovat závod v Dánsku, kde by citlivé části výroby probíhaly mimo dosah ruských raket.

Šéfka Fire Pointu Iryna Terechová v srpnu 2026 pro The War Zone upřesnila, že kapacita sedmi kusů denně byla vybudována, ale nikdy plně využita. Skutečné tempo výroby neodpovídalo původním číslům, brzdily ho nejen motory, ale i financování a kontrakty. Rozdíl mezi vybudovanou kapacitou a reálným výstupem je přitom zásadní. Kapacita je budova, stroje, linka. Výstup je hotová střela, která letí.

Rusko zatím vyrábí v jiné lize

Zatímco Fire Point bojuje s desítkami kusů, ruský zbrojní průmysl jede na plné obrátky. Data ukrajinské rozvědky zveřejněná Ukrajinskou Pravdou v srpnu 2026 hovoří o více než 200 řízených a balistických střelách měsíčně. Jen v červenci 2026 mělo z ruských továren vyjít 87 střel Ch-101 a 65 raket Iskander-M.

Proti tomu stojí Hoffmannův závěr: veřejně dostupná data nepodporují ani tvrzení Fire Pointu o třech Flamingech denně, natož původní cíl sedmi. Deset potvrzených bojových použití za téměř rok je řádově jiné číslo než stovky ruských střel měsíčně. Ukrajina samozřejmě disponuje i dalšími zbraněmi: drony, raketami Neptune, západními systémy. Flamingo ale měl být tím, co zasáhne velké a tvrdé cíle, na které lehčí drony nestačí.

Proč Západ prostě nedodá Tomahawky? V říjnu 2025 to Trump odmítl přímo: „Ne. Ne.“ a „vlastně ne.“ Americké zásoby jsou po íránské válce v roce 2026 navíc vyčerpané a jejich obnova potrvá roky. NATO jako celek o dodávkách nerozhoduje, je to na jednotlivých státech. Ukrajina tak zůstává odkázaná na vlastní vývoj.

Česká stopa a západní peníze

Program Flamingo neběží ve vzduchoprázdnu. Fire Point čerpá financování z Británie a Německa, staví výrobní zázemí v Dánsku a spolupracuje s evropskými firmami. A je tu i česká stopa: třebíčská PBS GROUP v červenci 2026 oznámila licencovanou výrobu svých proudových motorů přímo na Ukrajině. Firma uvádí, že její motory přispívají k ukrajinské obraně a používají se v bezpilotních systémech včetně střel s plochou dráhou letu. Přímou vazbu na Flamingo z veřejných zdrojů potvrdit nelze, PBS sama zdůrazňuje přísnou kontrolu exportu českými úřady. České know-how v oblasti malých proudových motorů ale do ukrajinského obranného ekosystému prokazatelně vstupuje.

Fire Point navíc funguje pod přímým ruským tlakem. Firma potvrdila, že její provozy byly zasaženy ruskými útoky dvakrát. Proto drží desítky skrytých výrobních míst a u klíčových linek udržuje duplikáty zařízení jako zálohu. Každý vyrobený Flamingo je podle Terechové odpálen do dvou dnů od dokončení, neskladuje se, rovnou letí. To ukazuje, že nejde o budování arzenálu, ale o průběžný válečný produkt vyráběný na objednávku.

Mezi prototypem a průmyslem

Terechová sama v červenci 2026 řekla větu, která celý problém shrnuje: zbraň změní pravidla hry jen tehdy, pokud umí výsledek opakovat předvídatelně. Flamingo zatím předvídatelně opakovat neumí. Otázka tedy nezní, jestli střela funguje, ta funguje. Otázka zní, jestli se z efektního prototypového programu stane opakovatelná průmyslová kapacita, která bude ruský týl zatěžovat každý týden.

Ve veřejném prostoru se objevuje termín říjen 2026 pro sériovou výrobu vlastního motoru. Pokud se to podaří, Flamingo může začít létat v počtech, které Rusko přinutí přesunout víc prostředků na obranu vlastního zázemí. Pokud ne, zůstane zbraní, která občas udeří, ale nezmění rovnici. A právě v tom „občas“ leží důvod, proč může být Rusko zatím relativně klidné.