Rusové se trefují do černého. Ukrajině ničí transformátory a ocelárny, na nichž závisí armáda

Šest balistických raket zasáhlo ocelárnu Zaporižstal v Záporoží. Byl to už pátý útok od srpna téhož roku, celkem na podnik od léta dopadlo 23 balistických střel, osm zaměstnanců zahynulo, jednatřicet utrpělo zranění. Komplex stál od 11. srpna, kdy předchozí úder zastavil celou výrobu. Jenže Zaporižstal nebyla jediný cíl. Podle dobového válečného reportingu figurovaly mezi zasaženými objekty i závod Záporožtransformátor, výrobce výkonových transformátorů pro vysokonapěťovou přenosovou soustavu, a hutní kombinát ArcelorMittal v Kryvém Rihu. Současně potvrdily regionální redakce Suspilne blackout v celé Žytomyrské oblasti a poškození elektrické rozvodny ve Vinnycji, kde zůstaly desítky tisíc odběrných míst bez proudu. Tohle nebyl útok na spotřebu. Byl to útok na schopnost Ukrajiny se opravit.

Ocel, která drží frontu i zázemí

Vazba mezi ocelárnami a frontovou linií není přímá, ale je systémová. Skupina Metinvest, vlastník Zaporižstalu, ve výroční zprávě za rok 2023 uvádí, že pro ukrajinskou armádu vyrábí obranné ocelové kryty, odminovací zařízení, fortifikační prvky a další materiál. Když stojí ocelárna, stojí i tato produkce.

ArcelorMittal Kryvyj Rih, největší integrovaný hutní kombinát v zemi, v roce 2024 vyrobil 1,65 milionu tun oceli, tedy zlomek předválečné kapacity. Ve čtvrtém čtvrtletí už jel jen na jednu vysokou pec. Šéf podniku Mauro Longobardo v rozhovoru pro GMK Center popsal situaci bez příkras: problém není jen bezpečnostní, ale i konkurenční. Ocel z Ukrajiny je dražší, její výroba nestabilní a každý další zásah snižuje ochotu investovat do oprav.

Pro armádu to znamená méně železa na opravy železnic, méně materiálu na fortifikace, méně kapacity na výrobu čehokoli, co vyžaduje kov. A pro středoevropské odběratele, včetně českých firem napojených na Metinvest přes jeho polskou větev, rostoucí riziko výkyvů v ceně a dostupnosti válcované oceli.

Transformátory: úzké hrdlo, které se nedá obejít

Záporožtransformátor na Dniprovském šose v Záporoží je jedním z mála podniků na Ukrajině, které vyrábějí výkonové olejové transformátory a elektrické reaktory pro napěťové hladiny přenosové soustavy. Podle záznamu Záporožské obchodní komory má závod kapacitu 8 000 MVA ročně. Když takový podnik dostane zásah, nejde jen o jednu budovu. Jde o schopnost země opravovat vlastní síť vlastními silami.

A právě v tom spočívá logika, kterou lze nazvat „trefou do černého“. Rusko od jara 2024 systematicky ničilo nejen rozvodny a podstanice, ale i samotné výrobní zdroje elektřiny. Podle zprávy amerického GAO patří velké výkonové transformátory k nejdražším a nejpomaleji vyráběným komponentům energetické infrastruktury, výrobní lhůty se celosvětově prodlužují. Když zasáhnete rozvodnu a současně i továrnu, která vyrábí její klíčové díly, nezpůsobíte jen blackout. Zpomalíte každou budoucí opravu.

Ukrajina přitom nebyla zcela bez náhrad. Energy Community v únoru 2024 oznámila dodání tří výkonových transformátorů vyrobených přímo na Ukrajině prostřednictvím fondu Ukraine Energy Support Fund. Skupina G7+ v červnu 2024 koordinovala dodávky více než sta vysokonapěťových autotransformátorů. Jenže poptávka po náhradách rostla rychleji než nabídka.

Devět vln, devět gigawattů

Říjnový úder nebyl izolovaná epizoda. Byl součástí kampaně, kterou Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině zdokumentovala jako devět koordinovaných vln útoků mezi 22. březnem a 31. srpnem 2024, zasahujících energetickou infrastrukturu ve dvaceti z dvaceti čtyř oblastí pod ukrajinskou kontrolou. Výsledek: zničeno kolem 9 GW výrobní kapacity, do června vyřazeno 73 % tepelných výrobních bloků. Podle citované velké energetické firmy poškodily útoky roku 2024 třikrát více výrobních jednotek než celá zimní kampaň 2022–2023.

Posun oproti předchozím zimám je zásadní. V roce 2022 Rusko cílilo hlavně na přenosovou soustavu, tedy rozvodny, vedení a podstanice. Škody byly vážné, ale relativně rychleji opravitelné. Od jara 2024 se zaměření přesunulo na samotnou výrobu: tepelné elektrárny, kogenerační bloky a právě průmyslové uzly. Tím se dramaticky prodloužila doba obnovy.

Mezinárodní agentura pro energii v září 2024 varovala před akutním deficitem před zimou a odhadovala importní limit z kontinentální Evropy na 1,7 GW. Synchronizace s evropskou sítí držela Ukrajinu nad vodou, ale nemohla nahradit devět ztracených gigawattů.

Co to znamenalo pro lidi

Ve Vinnycji se ráno 17. října zastavila městská hromadná doprava. Kritická infrastruktura, nemocnice a vodárny, přešla na záložní zdroje. Úřady vyzývaly obyvatele, aby sledovali FM rádio pro případ výpadku internetu. V Žytomyrské oblasti šlo nejdřív o obnovu zásobování nemocnic a čerpacích stanic, teprve pak o střídavé připojování domácností. Některým přibyly další hodiny tmy.

Experti citovaní OSN odhadovali, že v zimě 2024–2025 mohou výpadky dosahovat čtyř až osmnácti hodin denně, v závislosti na regionu, počasí a intenzitě dalších útoků. Některá města přitom zažívala dvanáctihodinové blackouty už v létě.

A Rusko mělo čím pokračovat. Britský think-tank RUSI už v únoru 2024 konstatoval, že Moskva výrazně navýšila výrobu raket a doplnila zásoby, mimo jiné u balistických systémů Iskander. Kapacita k udržení stabilního tempa útoků po celý rok 2024 byla podle analytiků dostatečná.

Říjnová noc v Záporoží, Žytomyru a Vinnycji ukázala, že ruská strategie nespočívala v jednom rozhodujícím úderu, ale v soustavném opotřebování. Každý zásah do ocelárny, každá zničená rozvodna, každý poškozený transformátorový závod zvyšoval cenu příští opravy a prodlužoval dobu, než se Ukrajina vrátí na předchozí úroveň. Moskva neútočila jen na proud v zásuvkách. Útočila na schopnost Ukrajiny se znovu postavit na nohy.