Zelenskyj válku ukončit nechce a nikdy nechtěl, obviňuje Trump, který podporuje Putina, aby vydělal peníze

V neděli 18. října 2026 v 16:36 východoamerického času se na Trumpově síti Truth Social objevil příspěvek, který přepisuje dosavadní rétoriku Bílého domu o Ukrajině. Americký prezident v něm napsal, že Zelenskyj „nechce ukončit tuto válku a pravděpodobně nikdy nechtěl“. Obvinil ho, že pokračuje v útocích na ruské rafinerie, že žije z evropských a Bidenových peněz a že před dvěma lety odmítl údajně výhodnější mírovou dohodu. Konkrétní podmínky té „lepší dohody“ ale Trump neuvedl, ani v tomto příspěvku, ani jinde. Načasování útoku přitom není náhodné. Pouhé dva dny předtím Bílý dům vydal exekutivní příkaz, kterým formálně zavedl a současně pozastavil část nových sankcí proti Rusku s odůvodněním „národních zájmů USA“.

Co přesně Trump Zelenskému vyčítá

Trumpův příspěvek stojí na třech pilířích. Zaprvé: Zelenskyj má podle něj finanční motivaci válku protahovat, protože do Ukrajiny proudí peníze z Evropy i z éry Bidenovy administrativy. Zadruhé: ukrajinské údery na ruskou energetickou infrastrukturu, zejména dieselové rafinerie, prý poškozují světové i americké trhy s palivy. Zatřetí: Zelenskyj údajně nevyužil šanci na výhodnější mír někdy kolem roku 2024.

Jenže právě tady se Trumpova argumentace hroutí pod vlastní vahou. V září 2024, při společném vystoupení se Zelenským na Fox News, říkal Trump doslova opak, že „oba chtějí, aby to skončilo“ a že Zelenskyj chce válku ukončit co nejrychleji. Obrat o sto osmdesát stupňů za dva roky není rétorický detail. Je to zásadní přestavba politické linie.

A co říká druhá strana? Zelenskyj v září 2026 na oficiálním webu ukrajinského prezidenta deklaroval ochotu k omezenému příměří ve vzdušných úderech během jednání. Slovo „mír“ označil za prioritu. Kyjev tedy veřejně nabízí deeskalační kroky, zatímco Washington zpochybňuje jeho ochotu jednat.

Dieselový deal a uvolnění tlaku na Moskvu

Druhá polovina příběhu je ještě výmluvnější. 9. října 2026 Trump oznámil dohodu s Ruskem o dovozu dieselu, ostrý obrat v americké politice, který přišel jen týdny před kongresovými volbami. Cíl byl průhledný: srazit ceny paliv pro americké farmáře, řidiče kamionů a rančery, jak sám Trump opakovaně zdůrazňoval.

Bipartijní skupina senátorů vedená Jeanne Shaheenovou reagovala okamžitě. V oficiálním prohlášení označili deal za „dárek nepříteli“ a zdroj příjmů pro Kreml. Senátoři Schumer, Warrenová a Blumenthal mluvili o „zradě Ukrajiny“ a spoluvině na Putinově válce. Kritika přitom nepřicházela jen od demokratů, i republikánští zákonodárci vyjádřili znepokojení.

Přímý osobní finanční výdělek Trumpa z tohoto konkrétního kroku veřejně doložen není. Doložené jsou ale nepřímé a politicko-ekonomické motivy: nižší ceny paliv před volbami, snaha obnovit pracovní vztah s Moskvou a podle agentury Reuters i zájem Trumpova okruhu o potenciálně lukrativní dohodu o ukrajinských nerostných surovinách. Když kritici mluví o tom, že Trump „podporuje Putina, aby vydělal peníze“, míří právě sem, na průsečík domácí cenové politiky, transakčního dealmakerství a geopolitických ústupků.

Trumpova rétorika a kremelská linie

FactCheck.org už v únoru 2025 zdokumentoval řadu nepravdivých nebo zavádějících Trumpových tvrzení o Ukrajině, od toho, kdo válku začal, přes výši americké pomoci až po otázku ukrajinských voleb. Narativ o tom, že Zelenskyj je nelegitimní vůdce, kopíruje kremelskou propagandistickou linku. Přitom AP výslovně potvrzuje, že ukrajinská ústava umožňuje prezidentovi setrvat ve funkci za válečného stavu až do inaugurace nástupce.

Podle nás je podstatné vidět Trumpův útok na Zelenského nikoli jako izolovaný výbuch frustrace, ale jako součást širšího kurzu. Pozastavení sankcí, dieselový deal, veřejné zpochybňování ukrajinské vyjednávací pozice: každý z těchto kroků jednotlivě vypadá jako pragmatická politika. Dohromady ale vytvářejí vzorec, který je pro Moskvu objektivně výhodný.

Evropa jde opačným směrem

Zatímco Washington uvolňuje tlak, Evropská unie v červenci 2026 přijala 21. sankční balík proti Rusku, který cílí na energetiku, finanční služby i kryptoměny. Evropská parlamentní výzkumná služba zároveň uvádí, že evropská vojenská pomoc Ukrajině v roce 2025 převýšila americkou a do poloviny roku 2026 měla vyšší alokace než USA. To je důležitý korektiv proti Trumpovu opakovanému tvrzení, že Evropa přispívá méně.

Pro Česko to znamená konkrétní věci. Premiér po červencovém summitu NATO v Ankaře oznámil navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun s cílem poprvé dosáhnout dvou procent HDP. Česká muniční iniciativa pro Ukrajinu pokračuje, byť podmíněná financováním od dalších států. Vojáky na Ukrajinu Praha posílat nehodlá. Ale tlak, aby Evropané nesli větší díl zátěže, roste s každým Trumpovým krokem směrem k Moskvě.

Co to znamená pro Ukrajinu

Diplomaticky je Trumpův útok oslabením: americký prezident veřejně zpochybňuje legitimitu a motivaci svého formálního spojence před celým světem, včetně Moskvy. Materiálně ale nejde o okamžitý kolaps: evropská pomoc výpadek z americké strany částečně kompenzuje. Evropské instituce nicméně samy přiznávají, že Ukrajina stojí na dvou nohách, americké a evropské. Dlouhodobé odpadnutí jedné z nich by bylo strategicky devastující.

Trump tvrdí, že nechce Rusko „odehnat od vyjednávacího stolu“. Ve skutečnosti ale přepisuje vyjednávací rovnováhu, oslabuje pozici Kyjeva a posiluje pozici Moskvy. A dělá to ve chvíli, kdy Rusko zůstává agresorem, který napadl sousední zemi a porušil mezinárodní právo. To není cesta k férovému míru. To je cesta k míru za podmínek agresora.