„Ukrajinská města přešla do režimu přežití,“ varuje rakouský plukovník Reisner před kolapsem energetiky

Když kyjevský starosta Vitalij Kličko 16. ledna 2026 popisoval situaci v metropoli, mluvil o historicky bezprecedentním stavu. Polovina města bez dodávek tepla, proud směrovaný přednostně do nemocnic, čerpacích stanic pitné vody a dalších kritických služeb. Běžné domácnosti čekaly na nouzové zapínání v blocích. Přesně tohle má na mysli rakouský plukovník Markus Reisner, když říká, že ukrajinská města přešla do režimu přežití, ne metaforicky, ale doslova. Reisner, plukovník generálního štábu rakouského Bundesheeru a vedoucí Institutu pro základní důstojnické vzdělávání na Tereziánské vojenské akademii, patří mezi nejcitovanější evropské vojenské analytiky války na Ukrajině. A jeho varování před kolapsem energetiky stojí na tvrdých číslech.

Systém na hraně: 17,6 gigawattu proti potřebným osmnácti

Před ruskou invazí disponovala Ukrajina přibližně 38 gigawatty řiditelné výroby elektřiny. Po třech letech systematických útoků klesla tato kapacita až na 12 gigawattů. Před topnou sezonou 2025/2026 se díky opravám a decentralizaci podařilo obnovit výkon na zhruba 17,6 GW, jenže zimní poptávka při chladnějším scénáři přesahuje 18 GW.

Rezerva je tedy prakticky nulová. Každý další úspěšný úder na elektrárnu nebo rozvodnu znamená, že někde ve městě zhasne světlo, zastaví se čerpadlo vody nebo vypadne kotelna.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své předsezónní analýze z října 2025 varovala před rizikem „obrovských narušení a široké destabilizace“ při dalším rozšíření útoků. Klíčové přitom je, že doložených téměř 80 % zničení se vztahuje primárně k tepelné výrobě elektřiny, tedy k tomu, co v zimě drží města obyvatelná. Asi dvě třetiny hydrokapacity jsou rovněž poškozeny. Nejde o jednorázový blackout celé země. Jde o stav, kdy systém balancuje na hraně a každá další salva ho může překlopit.

Trojúhelník teroru: jak Rusko přetěžuje obranu

Reisner ve svých veřejných vystoupeních popisuje ruskou taktiku jako „trojúhelník teroru“, kombinaci dronů, střel s plochou dráhou letu a balistických raket. Každá vrstva plní jinou roli. Levné drony Šáhid nutí Ukrajinu spotřebovávat čas, munici i pozornost operátorů. Střely s plochou dráhou letu komplikují obranu manévrováním a nízkou výškou letu. A balistické rakety vyžadují špičkové systémy typu Patriot, jejichž střely jsou drahé a dodávky omezené.

Výsledek: protivzdušná obrana dosahuje podle Reisnera 75–80% úspěšnosti proti dronům, ale výrazně horších výsledků proti raketám. A právě ty nesou nejtěžší hlavice na nejkritičtější cíle.

Čísla to potvrzují. Jen v září 2025 Rusko nasadilo téměř 6 900 dronů, výrazně více než za stejné období roku 2024. Útok ze 7. na 8. září 2025 byl největším vzdušným úderem od začátku plnohodnotné invaze. A 10. října další masivní salva poškodila několik tepelných elektráren a nechala 800 000 lidí bez proudu.

Prezident Zelenskyj po rekordním útoku 3. února 2026 na schůzce s generálním tajemníkem NATO Ruttem znovu urgentně žádal střely pro Patriot. Rusko totiž mířilo na infrastrukturu a energetiku právě v nejchladnějších dnech zimy.

Válka proti obyvatelnosti měst

Reisner v lednovém rozhovoru pro ntv.de pojmenoval jádro ruské strategie bez obalu: Moskva se nesnaží o operační průlom na frontě, protože ten se jí nedaří. Místo toho zvyšuje cenu běžného života ve velkých městech natolik, aby oslabila civilní výdrž a vytvořila tlak na vedení státu.

Je to opotřebovací kampaň proti zázemí, ne proti armádě. A zatím funguje, alespoň co se týká každodenního utrpení. Kličko v Kyjevě vyzýval obyvatele, kteří mohou, aby dočasně odjeli tam, kde mají alternativní zdroje tepla a proudu. Reisner sám v lednu 2026 říkal, že velká vlna útěku na Západ zatím nenastala, protože lidé hledají individuální řešení. Ale dodal: pokud tlak vydrží, mohou být časem nuceni odejít.

Ukrajinskou síť dosud drží při životě i propojení s evropskou soustavou. V roce 2024 země dovezla rekordních 4 436 GWh elektřiny a od prosince 2024 měla v zimě pevnou importní kapacitu 2,1 GW. Bez tohoto ventilu by riziko rozsáhlých výpadků bylo výrazně vyšší. IEA navíc upozorňuje na plynový rozměr krize: po útocích na začátku roku 2025 přišla Ukrajina o 40 % těžby plynu.

Česko posílá generátory, ale potřeba je systémová

Česká republika patří mezi země, které na energetickou krizi reagují konkrétně. V únoru 2026 české ministerstvo zahraničí oznámilo přepravu 55 dieselových generátorů v hodnotě 10 milionů korun pro Dnipro a tamní veřejné budovy. Přes nástroje EU Ukraine Facility a českou rozvojovou agenturu mají na Ukrajinu směřovat 4 miliardy korun na dlouhodobou obnovu kritické infrastruktury a modernizaci nemocnic.

Zároveň platí, že Česko už patří mezi hlavní hostitelské země; UNHCR k 31. květnu 2026 evidoval v ČR přes 388 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Pokud by dlouhé zimní výpadky znovu zasáhly velká města, riziko další vlny je reálné. MZV v únoru 2026 uvádělo přibližně 1,7 milionu lidí na Ukrajině bez tepla a 1,4 milionu bez elektřiny.

Co může zabránit kolapsu

IEA ve svých doporučeních formuluje šest kroků: posílit fyzickou ochranu rozvoden a transformátorů, odstranit logistická úzká hrdla u náhradních dílů, budovat zásoby vybavení, dál decentralizovat výrobu, udržet dovozní propojení s Evropou a zajistit záložní vytápění. Reisner k tomu přidává jedinou prioritu, kterou opakuje při každém vystoupení, více protivzdušné obrany a především více střel.

Společné ministerské prohlášení k programu IEA–Ukraine z 19. února 2026 potvrdilo, že útoky na kritickou energetickou infrastrukturu v průběhu roku 2025 zesílily a v zimě 2025/2026 dál rostly rozsahem i intenzitou. Reisner sám říká, že tento vývoj byl zcela předvídatelný; IEA na něj upozorňovala už v září 2024 a znovu v říjnu 2025. Změny nastaly: opravy, decentralizace, bateriová úložiště, vyšší importní kapacita. Ale nestačily vymazat rozsah zničení ani tempo nových úderů.

Ukrajinská města nezkolabovala. Ale žijí v režimu, kde každý mrazivý den bez salvy je úleva, a každá další salva přibližuje hranici, za kterou město přestává být městem a stává se místem, odkud se lidé snaží odejít.