Pilot F-22 poprvé ovládal bezpilotní stíhačku z kokpitu. Fury poslouchala na slovo a plnila bojové úkoly sama

Nebylo to dálkové pilotování joystickem. Pilot seděl v kokpitu F-22 Raptor, přes zabezpečený datový spoj odeslal aktualizovaný plán mise a autonomní software Fury instrukce v reálném čase interpretoval a provedl. Dynamické letové manévry, simulované bojové scénáře, vše bez toho, aby člověk řídil jednotlivé osy letu. Americké letectvo tím poprvé ověřilo, že pilotovaná stíhačka páté generace dokáže ve vzduchu fungovat jako velitel autonomního bojového wingmana. Nikoli jako operátor dronu, ale jako rozehrávač, který zadává záměr a nechá stroj, ať si cestu k jeho splnění najde sám.

Od powerpointu k reálnému letu

Program Collaborative Combat Aircraft (CCA) roky existoval hlavně v prezentacích a simulacích. Průlom přišel postupně. V říjnu 2025 společnost Anduril oznámila zahájení letových testů YFQ-44A Fury a už tehdy zdůraznila, že nejde o klasický dálkově pilotovaný dron. Fury od prvního vzletu letěla v semiautonomním režimu, sama řídila let, plyn i návrat na přistání. Člověk byl „nad smyčkou“, ne uvnitř ní.

Pak následovaly měsíce ověřování. V únoru 2026 proběhly testy s inertní výzbrojí zavěšenou pod trupem, aby se potvrdila bezpečnost integrace zbraňových systémů. V červenci 2026 Fury odpálila ostrou střelu AIM-120 na digitální cíl, a rozhodnutí o odpalu zůstalo výhradně na lidském operátorovi. V létě téhož roku absolvovala druhé cvičení s experimentální operační jednotkou, kde létala několik misí denně a držela plánované tempo.

Říjnový test byl logickým vyústěním. Ale zároveň skokem, který žádný předchozí milník nepřipravil úplně.

Proč je „poprvé“ skutečně poprvé

Americké letectvo testuje spolupráci pilotů s autonomními stroji už roky. V červenci 2025 piloti F-16C a F-15E vedli po dvou experimentálních dronech XQ-58A Valkyrie. V listopadu 2025 F-22 poprvé ve vzduchu ovládala náhradní dron MQ-20 Avenger přes tabletové rozhraní a datalink BANSHEE. V květnu 2026 F-35 posílala povely MQ-20 přes satelitní spojení, ale ze země.

Říjnový test se od všech předchozích liší ve třech bodech:

• Platforma: Nešlo o náhradní testovací dron, ale o skutečnou YFQ-44A Fury, stroj navržený pro sériovou výrobu a bojové nasazení.
• Řízení ze vzduchu: Pilot F-22 zadával pokyny za letu, ne z pozemní stanice.
• Aktualizace plánu v reálném čase: Z kokpitu odeslal nový plán mise přes taktický datový spoj a Fury ho okamžitě převzala a vykonala.

F-22 přitom není náhodná volba. Americké letectvo ji označuje jako prioritní pilotovanou platformu pro nasazení autonomních wingmanů. Integrační sady pro řízení CCA se vyvíjejí primárně pro Raptor.

Co Fury umí, a co zatím ne

YFQ-44A není průzkumný dron ani pomalý nosič kamer. Anduril ji popisuje jako bezpilotní stíhačku určenou pro roli vzdušné převahy a součinnost s pilotovanými letouny. Její autonomní software zvládá převzít vyšší taktický záměr a sám ho rozložit do konkrétních manévrů, letových profilů a reakcí na situaci.

Konkrétní scénáře říjnového testu americké letectvo nezveřejnilo, potvrdilo jen „dynamické letové manévry a simulované bojové úkoly“. Víme ale, že Fury už prošla celou sekvencí od semiautonomního letu přes nesení výzbroje až po živý odpal řízené střely. A víme, že americké letectvo trvá na jedné zásadní pojistce: rozhodnutí o použití zbraně zůstává výhradně na člověku. Fury sama o palbě nerozhoduje.

Plán je ambiciózní. Americké letectvo hovoří o 500 bojově připravených semiautonomních systémech do roku 2032 a celkové flotile tisíce kusů. Anduril staví továrnu Arsenal-1 v Ohiu a sází na komerčně dostupné subsystémy a širokou dodavatelskou základnu. Veřejně ale chybí výrobní tempo, roční objednávky i statistiky sériové produkce. Cíl je spíš ambicí než jistotou.

Co to mění v taktice, a co to znamená pro spojence

Klasický vzdušný boj stojí na výkonu jednoho pilota v jednom stroji. CCA tento model převrací. Pilot F-22 se mění ve velitele distribuované sítě, zadává záměr, určuje priority, drží autoritu nad zbraněmi. Fury a případně další autonomní wingmani nesou senzory, zbraně nebo plní riskantní manévry před pilotovaným letounem. Víc dosahu, víc povědomí o situaci, víc přežitelnosti, a hlavně rozložení rizika mimo kokpit s člověkem.

Technologie míří i za hranice USA. V dubnu 2026 americké letectvo formalizovalo s Nizozemskem partnerství na vývoji prototypů CCA a otevřené architektuře pro interoperabilitu spojenců. Pro Českou republiku žádný konkrétní program veřejně doložen není, ale precedent existuje. Cesta by vedla přes americké exportní rozhodnutí a napojení na vhodnou pilotovanou platformu.

Podle nás říjnový test dokazuje, že CCA přestal být powerpointovým konceptem. Fury létá, střílí, poslouchá a jedná. Ale mezi demonstrací a ostrou bojovou misí leží ještě roky testování, integrace do větších cvičení a budování důvěry v systém, který si část taktiky řeší sám. Nejbližší velký krok má přijít v prosinci 2026, kdy se CCA poprvé zapojí do rozsáhlého cvičení s více typy letounů. Teprve tam se ukáže, jestli rozehrávač skutečně zvládne řídit celý tým.