Ruský reportér přiznává, že konec války není v dohledu. Ukrajina se nevzdává a agresivně se brání na všech úsecích

Sladkov patří k těm proruským komentátorům, kteří se neštítí říct nahlas to, co se Kremlu nehodí do krámu. Na svém telegramovém kanálu Sladkov+ zveřejnil hodnocení situace na takzvaném slovjanskoém směru a shrnul ho do tří bodů: Rusko stále nemá celý Donbas, ukrajinské síly „neutíkají, ale agresivně odporují“ a nezaostávají v počtu ani efektivitě bezpilotních prostředků. Žádný z těchto faktorů podle něj nenaznačuje, že by se válka chýlila ke konci. A co je podstatné, toto neříká ukrajinský analytik ani západní think tank. Říká to člověk, který roky doprovází ruské jednotky na frontě.

Tři důvody, proč Sladkov nevidí konec

Sladkovova argumentace je pozoruhodná právě tím, čím ji podkládá. Neodvolává se na diplomatická jednání ani na postoj Washingtonu. Staví výhradně na tom, co vidí na bojišti.

Za prvé: Donbas, který Moskva formálně anektovala už v září 2022, stále není pod ruskou kontrolou. Klíčová města Slovjansk a Kramatorsk zůstávají v ukrajinských rukou a tvoří páteř obranného pásu, který analytici označují jako „pevnostní pás“. Za druhé: ukrajinské jednotky nejenže drží pozice, ale podnikají protiútoky; severně od Lymanu a v prostoru Svjatohirsku dokázaly podle analýzy polského Centra pro východní studia (OSW) ze září zmenšit hrozbu obklíčení Slovjansku. Za třetí: drony. Právě bezpilotní prostředky Sladkov označuje za faktor, ve kterém Ukrajina nejen drží krok, ale který zásadně brzdí ruské průlomy.

Když proruský válečný zpravodaj staví svůj pesimismus na ukrajinské dronové efektivitě, je to signál, který stojí za pozornost.

Dobropillja: dvě verze reality

Den před Sladkovovým postem, 16. října, hlásil náčelník ruského generálního štábu Gerasimov prezidentu Putinovi dobytí Dobropillji. Označil ji za „jeden z hlavních uzlů obrany protivníka“. Zprávu převzal Interfax a ruská média ji prezentovala jako významný průlom.

Jenže 17. října přišla ukrajinská odpověď. Generální štáb v Kyjevě ruské tvrzení odmítl a uvedl, že město zůstává pod ukrajinskou kontrolou. Reuters, který zprávu přetiskl, dodal, že tvrzení nedokázal nezávisle ověřit.

Tady je klíčový filtr: ruské velení má motivaci hlásit úspěchy nahoru po řetězci, Gerasimov referuje Putinovi, ten potřebuje výsledky. Ukrajinská strana má motivaci opačnou. Nezávislé potvrzení neexistuje. Dobropillja tak zůstává sporným bodem, nikoli hotovým faktem. A právě do tohoto kontextu zapadá Sladkovovo hodnocení: i kdyby Rusko město skutečně ovládlo, k pevnostnímu pásu Slovjansk–Kramatorsk–Družkivka zbývají desítky kilometrů tvrdě bráněného terénu.

Drony jako rovnítko mezi armádami

Sladkovova zmínka o bezpilotních prostředcích není rétorika. Čísla z ukrajinského ministerstva obrany ukazují systémovou výrobní základnu: od začátku roku 2026 Ukrajina kodifikovala 650 nových typů bezpilotních systémů, z toho 32 středního dosahu pro údery do operačního týlu a devět kategorií hlubokých úderných dronů. Celkem 95 % pořizovaných dronů je ukrajinské výroby. Přes armádní tržiště DOT-Chain bylo za necelých pět měsíců doručeno 485 tisíc kusů UAV a související techniky.

Projekt Drone Line, zavedený jako součást nové bojové doktríny, operuje v pásmu 10 až 15 kilometrů od frontové linie a jeho jednotky podle ministerstva zasahují každý čtvrtý cíl na bojišti. V praxi to znamená, že jakýkoli ruský pokus o průlom naráží na hustou síť dronových operátorů, kteří dokážou ničit techniku, logistiku i pěchotu dřív, než se přiblíží k ukrajinským pozicím.

Právě tohle Sladkov nazývá „dronovou paritou“. A právě proto nevidí konec.

Kreml říká jedno, bojiště ukazuje druhé

Kontrast mezi Sladkovovým hodnocením a oficiální kremelskou linkou je markantní. Putin ještě 1. září 2026 tvrdil, že Rusko na bojišti vyhrává a že se protivník „zhroutí“. Mluvčí Kremlu Peskov 12. října odmítl ukrajinský návrh 60denního příměří s tím, že Moskva chce „dlouhodobý mír“, tedy řešení za ruských podmínek, nikoli pauzu v bojích.

Ani politická rovina tedy nenaznačuje rychlý konec. NATO na červencovém summitu v Ankaře schválilo pro rok 2026 vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 70 miliard eur a potvrdilo obdobný závazek i pro rok 2027. Česko přešlo na víceletý režim: vláda schválila program pomoci na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun a pokračuje v koordinaci muniční iniciativy. Bezpečnostní strategie ČR označuje ruskou válku proti Ukrajině za konec éry poválečné stability v Evropě.

Sladkov ve svém postu mimochodem odmítl i představu, že útlum ukrajinské aktivity u Voroněžské oblasti je zásluhou Trumpa. „Není to dárek od strýčka Trumpa,“ napsal. Podle něj jde o technická nebo kapacitní omezení, nikoli o politický ústupek Washingtonu, a to i přesto, že Trump v září veřejně vyzval Kyjev, aby přestal útočit na ruské rafinerie.

Co to znamená pro další měsíce

Sladkovovo „přiznání“ není projevem defétismu. Je to mobilizační sdělení pro ruské publikum: nepodceňujte protivníka, nečekejte rychlý konec, připravte se na dlouhou válku. Ale právě proto je tak výmluvné. Když i člověk, který léta doprovází ruskou armádu, veřejně říká, že Ukrajina drží obranu, podniká protiútoky a vyrábí statisíce dronů, obraz opotřebovací války bez jasného horizontu konce se stává těžko zpochybnitelným.

Reuters v září psal o očekávání nejintenzivnějších bojů roku právě na podzim 2026. Bojiště kolem Slovjansku, Kramatorsku a Dobropillji zůstává místem, kde se rozhoduje o tom, zda Rusko dokáže prolomit ukrajinský obranný pás, nebo zda se válka protáhne o další roky. Sladkov svou odpověď už dal.