Hrdina Ukrajiny navedl svůj Su-25 na ruský konvoj jako kamikadze. I zasažený PVO způsobil okupantům ztráty

Bylo krátce po úsvitu prvního dne plnohodnotné ruské invaze. Na jihu Ukrajiny, v prostoru u Chaplynky, se po silnicích sunuly mechanizované kolony s ženijní a pontonovou technikou, prostředky, které měly Rusům otevřít cestu přes Dněpr. Velitel letecké perutě 299. brigády taktického letectva Oleksandr Žybrov seděl v kokpitu obrněného bitevníku Su-25 s trupovým číslem Blue 19. Vzlétl mezi prvními. Co následovalo, se stalo jedním z nejsilnějších příběhů prvních hodin války, příběhem, jehož oficiální tečka přišla až o čtyři roky později.

Dva průlety, jeden hořící letoun

Su-25 je podzvukový bitevník navržený přesně pro tento typ úkolu: nízký let, rychlý zásah, přímá podpora pozemních sil. Žybrov při prvním náletu zasáhl kolonu a zničil její významnou část. Jenže pak uviděl, co za ní stojí, velké množství pontonové a ženijní techniky určené k budování přechodů přes řeku. Okamžitě se rozhodl pro druhý průlet.

Při něm jeho stroj zasáhla ruská protivzdušná obrana. Pilot vedlejšího letounu později popsal záblesk po pravé straně a okamžitě plameny. Su-25 se stal prakticky neovladatelným. A právě v tu chvíli přišlo rozhodnutí, které spolubojovníci zpětně popisují jako vědomé přijetí jisté smrti: Žybrov nasměroval hořící stroj do zbytku kolony. Teprve pak se pokusil o katapultáž. Výška patnáct až dvacet metrů ale nestačila. Padák se nestihl otevřít.

„Jako kamikadze“ – co to skutečně znamená

Slovo kamikadze evokuje předem plánovanou sebevražednou misi. Tady šlo o něco jiného. Žybrov vzlétl na standardní bojový úkol. Neměl v plánu se nevrátit. Rozhodnutí navést letoun do cíle padlo až ve chvíli, kdy stroj hořel a šance na bezpečný návrat se blížila nule. Přesnější je mluvit o „kamikadze momentu“, zlomku vteřiny, kdy pilot zvolil mezi pasivním pádem a aktivním úderem. Zvolil úder. A pak ještě zkusil přežít.

Přesný počet zničených ruských vozidel ani zabitých vojáků veřejně doložený není. Petice spolubojovníků později uvádí, že „jedna z mechanizovaných kolon okupantů byla plně zničena“. Takticky šlo o reálný zásah do ruského postupu na jihu. Strategicky ale ne o zlom, ruské síly se přes antonivský směr nakonec přes Dněpr dostaly a Cherson obsadily. Žybrovův útok jim cestu zkomplikoval a zpomalil. Nezastavil ji.

Čtyři roky a osm měsíců k titulu

Smrt podplukovníka potvrdili až zhruba po dvou týdnech. Dočasně ho pohřbili 15. března 2022 v Chaplynce, která byla v tu dobu pod ruskou okupací. Tělo se podařilo získat zpět až při výměně 27. prosince 2022. Rodina si ho převzala 9. března 2023.

Pak začala jiná bitva, administrativní. Spolubojovníci z 299. brigády sepsali petici za udělení titulu Hrdina Ukrajiny. Zveřejnili ji 11. března 2024 a do začátku června téhož roku nasbírali 25 425 podpisů. Následovalo posuzování. Dekret prezidenta Zelenského č. 1048/2026 nese datum 19. října 2026, téměř pět let po činu, který oceňuje.

Proč tak dlouho? Důvod dekret neuvádí. Ale časová osa mluví sama: okupované území, exhumace, výměna těl, pietní proces, petiční kampaň, byrokratické kolečko. Každý krok trval měsíce.

Otec, letová knížka a Blue 19

Veřejně za rodinu vystupuje především otec, sám vojenský pilot ve výslužbě. V roce 2024 řekl, že syn „s ctí vykonal svou povinnost“ a že šel první i kvůli mladším pilotům ve své eskadře. Deset dní před udělením titulu, 10. září 2026, předal muzeu Ukrajinské státní letecké akademie synovu letovou knížku, přípravný sešit, zmenšený model Su-25 Blue 19 a prapor 299. brigády. Žádná velká slova. Konkrétní předměty za sklem vitríny.

Žybrov nebyl jediný pilot 299. brigády, který ten den vzlétl a nevrátil se. Kapitán Oleksandr Ščerbakov zahynul u Chaplynky asi o dvě hodiny později. Kapitán Vadym Moroz patřil mezi první piloty ve vzduchu 24. února, padl 3. března, když odvedl poškozený letoun od obydlené obce. Příběhy se liší v detailech, ale sdílejí jeden rys: rozhodnutí, které trvalo vteřinu a stálo život.

Co ukázal Su-25 o prvním dni války

Bitevník Su-25 udělal přesně to, k čemu byl navržen, zasáhl kolonu v nízké výšce, rychle a účinně. Zároveň ukázal svou druhou tvář: stejný profil letu, který dává přesnost, vystavuje pilota palbě protivzdušné obrany. Žybrovův případ obě stránky ilustruje v jediném letu. Účinný úder i smrtelná zranitelnost.

Pro Ukrajinu měl první den invaze na jihu katastrofální průběh. Rusové prošli, Cherson padl. Ale mezi řádky té porážky jsou momenty, kdy jednotlivci zpomalili mašinérii, která měla projít hladce. Podplukovník Žybrov byl jedním z nich. Zlatá hvězda, která přišla po téměř pěti letech, to jen formálně potvrdila; jeho spolubojovníci to věděli od první minuty.