Ruský tlak na Orechov sílí, ale v obklíčení není. Ukrajinci tvrdě vzdorují a nutí okupanty platit za každý metr země

Orechov, malé město v Záporožské oblasti, se v průběhu roku 2026 proměnil v jeden z nejtvrdších obranných uzlů celé jižní fronty. Ruské velení ho potřebuje odstranit, aby si otevřelo cestu k oblastnímu centru Záporoží, některé předsunuté ruské pozice se nacházejí pouhých 22 až 23 kilometrů od jeho hranic. Jenže odstranit Orechov se zatím nedaří. Ukrajinská obrana tu funguje jako systém, který ničí útočníky už při přibližování a proměňuje každý pokus o postup v krvavou kalkulaci, kde Rusové platí technikou i životy za metry holé stepi.

Tlak roste šířkou i intenzitou

Na jaře 2026 se dynamika kolem Orechova výrazně změnila. Mluvčí ukrajinských sil na jihu Vološyn v polovině května popsal nárůst ze tří až pěti denních útoků na osm, přičemž ruské jednotky současně rozšiřovaly bojovou zónu o nové úseky u Ščerbaků a Pavlivky. Generální štáb 28. května zaznamenal devět ruských pokusů o postup v prostoru Stepnohirsku, Ščerbaků, Plavnů, Malých Ščerbaků a Malé Tokmačky, tedy na široké frontě, ne v jednom bodě.

Nejde přitom jen o pěší útoky. Rusko systematicky hromadí síly u Ščerbaků a Novoandrijivky a posouvá těžiště úderů z přední linie na týl. Cílem už není jen prorazit zákopy, ale dostat pod palebnou kontrolu zásobovací trasy vedoucí k Orechovu a dál směrem na Záporoží. Denně na město dopadá patnáct až dvacet řízených leteckých bomb, takzvaných KABů. Město, které už prakticky neexistuje jako civilní prostor, je dál systematicky ničeno.

Proč Orechov není v obklíčení

Přes veškerý tlak je zásadní rozlišovat mezi sílícím sevřením a skutečným obklíčením. V dubnu 2026 Vološyn výslovně uvedl, že v Orechově nejsou ruští vojáci ani pouliční boje. K městu by se podle něj museli dostat přes Novodanylivku, a to se jim dosud nepodařilo. Ještě v září analytici CTP/ISW psali o infiltraci malých skupin, ale bez důkazu pevné ruské kontroly nad jakoukoli částí města.

Na podzim se objevilo ruské tvrzení o ovládnutí nedaleké vesnice Omelnyk, která leží na lokálních silnicích napojujících severovýchodní zázemí Orechova. Ruské ministerstvo obrany to oznámilo 19. října, ale ukrajinský generální štáb o den později hlásil na orichivském směru dva odražené útoky u Zaričného a Prymorskeho, žádný operativní kolaps, žádné zhroucení fronty. Situace kolem Omelnyku zůstává nejasná, nikoli rozhodnutá.

Srovnání s Avdijivkou, které se nabízí, zatím kulhá. U Avdijivky v únoru 2024 ISW popisoval řezání posledních zásobovacích cest a organizované ukrajinské stažení, aby se zabránilo úplnému obklíčení. U Orechova takový stav z ověřených zdrojů potvrzený není. Jsme spíš ve fázi „palebného sevření a sondování“ než bezprostředního kolapsu.

Zóna smrti: deset až dvacet kilometrů

Formulace „nutí okupanty tvrdě platit“ není fráze, je to popis konkrétní taktiky. Ukrajinská obrana u Orechova funguje na principu hluboké zóny smrti. Vološyn v březnu mluvil o pásu širokém až dvacet kilometrů, v dubnu o deseti. V tomto prostoru drony, dělostřelectvo a prostředky elektronického boje pracují jako jeden celek a ničí ruské útočné skupiny ještě při přesunu, dávno před kontaktem s první linií.

Konkrétní příklad: 30. dubna Vološyn hlásil zničení tří desítek motocyklů za jediný den, lehkých prostředků, jimiž se Rusové snažili dopravit malé útočné skupiny na přední pozice. Na širším jižním úseku včetně orichivského směru ukrajinské síly za jediný lednový týden zlikvidovaly téměř 2 000 ruských vojáků a zhruba 800 kusů techniky. Denně na huljajpilském a orichivském směru ničily jeden až dva tanky a tři až pět obrněných vozidel.

Obrana navíc není pasivní. Ukrajinci podnikají protiútoky, obnovují ztracené pozice (v květnu například v prostoru Prymorskeho) a k zásobování využívají i pozemní robotické systémy a bezosádkové prostředky. Logistika funguje, byť pod trvalým tlakem a za stále vyšší cenu.

Co je v sázce: cesta na Záporoží

Vojenský analytik Kostjantyn Mašovec opakovaně zdůrazňuje, že likvidace orechovského obranného rajonu je pro ruské velení předpokladem jakéhokoli širšího postupu na Záporoží. Bez odstranění této překážky postrádá hlubší ofenziva operační smysl. Pád Orechova by Rusům otevřel výhodnější nástupní prostor, rozšířil palebný tlak na komunikace v prostoru Tavrijske a Komyšuvachy a zkrátil vzdálenost k oblastnímu centru.

Pro posledních 157 civilistů, kteří v září 2026 v Orechově podle městské správy ještě zůstávali, by další přiblížení fronty znamenalo konec i poslední naděje na setrvání. Město nemá elektřinu, plyn, nemocnici ani obchod. Existuje jen jako vojenská pozice, a jako symbol toho, že obrana má smysl.

Vyčerpávací soutěž, ne otázka dnů

Ruský postup u Orechova je reálný a roste. Ale je pomalý, závislý na malých pěších skupinách a extrémně nákladný. Mezi tlakem na komunikace a skutečným sevřením posádky zůstává podstatný rozdíl, a právě v tomto prostoru ukrajinská obrana zatím vyhrává čas. Rozhodovat bude logistika: munice, drony, protivzdušná obrana a schopnost rozbíjet ruské soustřeďování dřív, než se promění v útok.

Orechov není druhá Avdijivka. Zatím. A každý den, kdy jí není, stojí Rusko víc, než si jeho velení plánovalo.