Rusko si uvědomuje svou fatální chybu, kterou nedokáže zvrátit. Čína ovládla lesnický průmysl na Sibiři a bere mu obří bohatství

Rusko po sankcích ztratilo evropský trh se dřevem a zůstalo odkázané na Čínu, která diktuje ceny a z levné suroviny těží miliardové marže.

Lesy Sibiře i Zdroj fotografie: TASS
                   

Před válkou na Ukrajině putovalo do Číny zhruba třicet procent hodnoty ruského exportu dřeva. Vedle Pekingu existovaly desítky dalších odbytišť: Finsko, Německo, Egypt, Spojené státy. Pak přišel únor 2022, Moskva zaútočila na Ukrajinu a Evropská unie postupně zakázala dovoz ruského dřeva. Alternativní trhy se zavřely. Čína se z největšího odběratele stala prakticky jediným relevantním. A právě tady začíná příběh o fatální chybě, kterou Moskva nedokáže zvrátit, protože v tomto obchodním vztahu už neurčuje pravidla, cenu ani tempo.

Jak Čína ovládla sibiřské dřevo, aniž pokácela jediný strom

Slovo „ovládla“ neznamená, že by čínské firmy formálně převzaly ruské lesy. Mechanismus je sofistikovanější a pro Rusko bolestivější. Peking chrání vlastní přírodní lesy, komerční těžbu v nich oficiálně zastavil nejpozději na přelomu dekády a v centrálním dokumentu z ledna 2021 výslovně hovoří o úplném zastavení komerční těžby v přírodních lesích. Místo toho dováží surovinu ze zahraničí, a to ve velkém.

Podle americké zemědělské služby USDA tvořily v roce 2025 klády a řezivo sedmdesát procent hodnoty čínského dovozu dřeva. Rusko přitom dodávalo plných sedmdesát procent čínských dovozů měkkého řeziva. Jenže mezi hlavními čínskými vývozními položkami figurují výrobky s vysokou přidanou hodnotou: nábytek, překližka, dřevěné panely. Čína tedy kupuje sibiřské kmeny, zpracuje je a prodá světu hotový produkt za násobek ceny. Obří bohatství, o kterém je řeč, nespočívá jen v samotné surovině. Spočívá v marži, kterou Rusko ztrácí, protože ji inkasuje někdo jiný.

Fatální chyba: válka, sankce a železnice, která nestačí

Označit situaci za fatální chybu není nadsázka. Jde o kombinaci tří faktorů, z nichž žádný Moskva nedokáže rychle změnit.

  • Ztráta evropského trhu. Sankce EU odstřihly Rusko od odběratelů, kteří platili tržní ceny a nabízeli konkurenční prostředí. Před válkou směřovaly do Evropy stovky milionů dolarů ročně za ruské dřevo.
  • Logistické sevření. Veškerý export na východ závisí na Východním polygonu, železničním koridoru Transsibiřské magistrály a Bajkalsko-amurské magistrály. Ruské ministerstvo dopravy samo přiznává, že kapacita nestačí: v roce 2023 se po této trase přepravilo 173 milionů tun, pro rok 2024 byl cíl 180 milionů tun a teprve do roku 2032 se plánuje rozšíření na 270 milionů tun. Dřevo přitom soutěží o kapacitu s uhlím, ropou a dalšími komoditami.
  • Finanční vyčerpání ruských firem. Segezha Group, jeden z největších ruských lesnických holdingů, vykázala za rok 2024 čistou ztrátu 22,249 miliardy rublů a poměr dluhu k provoznímu zisku (Debt/EBITDA) dosáhl hodnoty 15,5. Firma v takovém stavu nemá sílu vzdorovat cenovému tlaku odběratele ani investovat do zpracování s vyšší přidanou hodnotou.

Výsledek? Rusko prodává do prostoru, kde nekontroluje ani cenu, ani objem, ani finální využití suroviny. Čína nemusí nic přebírat, stačí jí čekat a nakupovat za podmínek, které si sama stanoví.

Evropské firmy šok ustály, ruské ne

Kontrast s evropskými konkurenty je výmluvný. Finská UPM pozastavila nákup dřeva v Rusku a z Ruska už 9. března 2022 a zavřela překližkárnu v Čudovu. Za rok 2024 přesto vykázala srovnatelný provozní zisk 1,224 miliardy eur; její překližková divize generovala tržby 430 milionů eur. Stora Enso zastavila veškerou výrobu a prodej v Rusku ještě o týden dříve a sama tehdy uvedla, že dopad na tržby a provozní zisk není materiální. Za rok 2024 zvýšila upravený provozní zisk na 598 milionů eur.

Evropské firmy si našly náhradní zdroje suroviny a zůstaly ziskové. Ruské holdingy ztratily odběratele, propadly se do ztrát a zůstaly s jedním dominantním kupcem, který nemá důvod platit víc.

Historická paměť a území, která Čína nezapomněla

Příběh má ještě jednu vrstvu, která sahá hlouběji než sankce a obchodní bilance. Rozsáhlé oblasti dnešního ruského Dálného východu a části Sibiře patřily v minulosti pod čínskou sféru vlivu. Carské Rusko je v 19. století získalo na základě smluv, které čínská historiografie dodnes označuje za „nerovné“, především Ajgunské smlouvy z roku 1858 a Pekingské smlouvy z roku 1860. V čínské historické paměti jde o území ztracená v éře ponížení.

Důležitá nuance: dnešní Peking tato území oficiálně nenárokuje. Čínské ministerstvo zahraničí v říjnu 2004 potvrdilo, že průběh čínsko-ruské hranice byl „zcela určen“. Historická paměť ale není totéž co diplomatická pozice. V čínském veřejném diskurzu téma „ztracených území“ žije a vytváří podhoubí, v němž ekonomická dominance nad sibiřskými zdroji získává symbolický rozměr přesahující pouhý obchod se dřevem.

Co to znamená pro Česko a pro budoucnost

Pro český trh je dopad spíše nepřímý. Před válkou vyvezlo Rusko do Česka dřevo a výrobky ze dřeva v hodnotě asi 71 milionů dolarů ročně, nezanedbatelná, ale ne dominantní položka. Sankce tento přímý tok zásadně omezily. České ceny stavebního řeziva dnes neurčuje ruský dumping, ale širší evropská nabídka a globální konkurence o surovinu, kterou ve velkém nasává právě Čína.

Rusko v lesnictví doplácí na stejný model jako u plynu, ropy či kovů: surovina zůstává doma, ale vyjednávací síla a vyšší marže odcházejí k silnějšímu partnerovi. Moskva může rozšiřovat železnici, centralizovat export nebo hledat doplňkové trhy v Indii či Egyptě. Jenže v roce 2021 činil ruský export dřeva do Egypta 386 milionů dolarů a do Indie pouhých 30 milionů, proti 3,6 miliardy do Číny. Dokud má Peking jistotu, že Rusko potřebuje prodat víc, než Čína nutně potřebuje koupit právě od něj, cenovou převahu si udrží. A Kreml s tím nemůže udělat prakticky nic.

Jak podle vás Čína zneužívá Rusko?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Zobrazit další články