Ruský Rostec představil hlubokou modernizaci cvičného letounu Jak-130, která z něj má udělat továrně připraveného ničitele dronů. Jenže bojový křest zatím chybí.
Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přepsala pravidla vzdušného boje. Drony všech velikostí se staly klíčovou zbraní a obě strany horečně hledají způsoby, jak je co nejlevněji likvidovat. Nasazovat proti pomalému bezpilotnímu prostředku za statisíce korun frontovou stíhačku za miliardy nedává ekonomický smysl. Přesně do tohoto vakua míří Jak-130M, modernizovaná verze ruského cvičně-bojového proudového letounu, kterou její tvůrci prezentují jako první stroj na světě navržený přímo pro lov dronů. Tvrzení je to odvážné. A při bližším pohledu i sporné.
Co z obyčejného cvičáku dělá „lovce dronů“
Původní Jak-130 je dvoumístný podzvukový proudový letoun s maximální rychlostí kolem 1 060 km/h, poháněný dvojicí motorů AI-222-25 o tahu přibližně 2 × 24,5 kN. Slouží primárně k výcviku pilotů a k lehkým úderným misím. Verze Jak-130M, jejíž prototyp poprvé vzlétl 26. června 2026, je ale zásadně jiný stroj co do avioniky a senzorů.
Jádrem proměny je několik klíčových systémů:
- Radar BRLS-130R – palubní radar, který původní Jak-130 vůbec neměl. Umožňuje organické vyhledávání vzdušných cílů bez závislosti na pozemním navedení.
- Optoelektronická soustava SOLT-130K – kombinace optického, infračerveného a laserového kanálu pro identifikaci a sledování cílů.
- Obranný komplex President-S130 – systém elektronické ochrany proti řízeným střelám.
- Komunikační systém KSS-130 – zabezpečený datalink pro síťové propojení s dalšími platformami.
K tomu Rostec uvádí rozšířenou paletu výzbroje zahrnující střely vzduch-vzduch i přesně naváděnou munici vzduch-země. Letoun má devět závěsníků a celkovou nosnost výzbroje kolem 3 000 kg. Na papíře je to působivý balík. Jenže papír je zatím to jediné, co máme.
Bojově ověřený, nebo jen dobře odprezentovaný?
Tady je potřeba být důrazný. Nezávisle ověřený důkaz, že by Jak-130M skutečně sestřelil jakýkoli dron v bojových podmínkách na Ukrajině, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Potvrzený je první let prototypu a exportní marketing programu, nikoli prokázané bojové nasazení.
Ruská strana typ prezentuje i pro zahraniční zákazníky. Podle zprávy Janes ze září 2026 existuje nejmenovaný první exportní zákazník, údajně z Afriky, ale konkrétní stát nebyl veřejně potvrzen. Portál Defense Express v dubnu 2026 psal o přípravě první výrobní série a možné roli proti ukrajinským dálkovým dronům, ovšem výhradně na základě ruských deklarací, nikoli nezávislého ověření.
Formulace „první specializovaný lovec dronů na světě“ je proto spíše marketingová nálepka než prokázaný fakt. Reálná modernizace existuje, prototyp létá, ale od prototypu k sériově nasazenému a bojově ověřenému systému vede cesta dlouhá měsíce, spíše roky.
Západ nespí, jen to neříká tak nahlas
Představa, že by Rusko v konceptu pilotovaného lovce dronů předběhlo celý svět, neodpovídá realitě. Brazilský Embraer už oficiálně nabízí turbovrtulový A-29 Super Tucano v konfiguraci pro protidronové mise, s optoelektronickými senzory, datalinky, laserem naváděnými raketami a palubními kulomety. Typ má za sebou přes 60 000 bojových letových hodin v různých konfliktech, což je zkušenostní základ, o kterém může Jak-130M zatím jen snít.
Americký AT-6 Wolverine od Textron Aviation Defense disponuje pokročilou senzorovou sadou MX-15D, je plně kompatibilní se standardy NATO a úspěšně integroval 70mm laserem naváděné rakety, tedy přesně ten typ levné munice, která dává proti dronům ekonomický smysl.
A pak je tu český Skyfox.
Skyfox: český lovec, který už má jméno i konfiguraci
Letoun L-39 Skyfox od Aero Vodochody není žádný koncept na papíře. Jde o hlubokou modernizaci legendární platformy L-39 Albatros s novým motorem FJ44-4M o tahu 16,9 kN, moderní digitální avionikou a skleněným kokpitem. Maximální rychlost dosahuje přibližně 780 km/h, dolet kolem 1 500 km a provozní náklady se podle výrobce pohybují pod 2 000 eur za letovou hodinu, tedy zlomek toho, co stojí hodina na stíhačce.
Aero už v květnu 2026 zveřejnilo oficiální konfiguraci „Drone Hunter“, která zahrnuje:
- Optoelektronický senzor pro detekci a sledování cílů
- Datalink a systém identifikace přítel/nepřítel (IFF)
- Laserový značkovač
- Laserem naváděné 70mm rakety
- Kulometné gondoly ráže 12,7 mm
- Vytrvalost přes tři hodiny v hlídkové roli
Skyfox přitom už má i reálné zákazníky. Angola objednala stroje pro svou armádu, další kontrakt směřuje do Severní Ameriky a v Česku typ slouží přes LOM Praha k výcviku vojenských pilotů. Výrobce ho veřejně prezentuje i pro nasazení proti pomalým a nízko letícím vzdušným cílům.
Čemu se tedy může Skyfox od Jak-130M učit? Především v ambicióznosti integrace. Ruský koncept sází na organický palubní radar a širší portfolio vzdušné výzbroje přímo v tovární konfiguraci. Skyfox zatím staví svou protidronovou roli spíše na napojení na externí senzorovou síť a jednodušší, ale prověřené zbraňové systémy. Obě cesty mají svou logiku: ruská je ambicióznější na papíře, česká pragmatičtější a blíže k reálnému nasazení.
Trend, ne revoluce jednoho letounu
Česká republika přitom dronovou hrozbu řeší systematicky. Vláda v říjnu 2025 zřídila zvláštní výbor pro protidronovou ochranu, regulaci a rozvoj a armáda v roce 2026 rozjela cvičení Drone Shield zaměřené na ověřování celého protidronového řetězce, od detekce přes sledování až po zneškodnění.
NATO přitom veřejně prosazuje vrstvenou a interoperabilní architekturu obrany proti dronům. Žádný „zázračný“ letoun, ale síť raket, rušiček, pasivních senzorů, systémů protivzdušné obrany a ano, i pilotovaných hlídkových strojů, z nichž každý pokrývá jiný segment hrozby. Malé FPV drony na frontové linii Jak-130M stejně nesestřelí. Proti větším a pomalejším dálkovým úderným bezpilotníkům ale levnější proudový nosič senzorů a levné munice smysl dávat může.
Jak-130M je zajímavý ukazatel směru, kterým se vojenské letectví ubírá. Není to ale průlom, dokud neexistují potvrzené sestřely a sériově vyráběné stroje v bojových jednotkách. Stejný trend dnes po svém řeší Embraer, Textron i české Aero, jen bez potřeby lepit na svůj produkt nálepku „první na světě“.