Ruská armáda by to bez žoldnéřů nezvládala, na peníze i občanství jich nalákala skoro 46 000. Mnohé obelhala

K 1. říjnu 2026 projekt Stop Russian Recruiters evidoval přesně 45 959 zahraničních občanů, kteří uzavřeli smlouvu s ruskými ozbrojenými silami. Nejde o odhad ani o propagandistické číslo, databáze vychází z identifikovaných kontraktů, zachycených dokumentů a výslechů zajatců. Česká armáda měla podle ministerstva obrany v květnu 2025 zhruba 24 tisíc vojáků. Rusko si tedy jen z cizinců sestavilo sílu odpovídající 1,9násobku celé české armády. A tempo náboru neklesá. Naopak.

Čísla, která mluví jasně

Vývoj počtu nově naverbovaných cizinců připomíná exponenciálu. V roce 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi, podepsalo kontrakt pouhých 94 cizinců. O rok později už 4 067. V roce 2024 to bylo 8 877, v roce 2025 pak 16 085. A za prvních devět měsíců roku 2026, tedy ještě tři měsíce před koncem roku, už 16 168. Jinými slovy: Rusko za devět měsíců překonalo celý předchozí rok.

Ještě na konci roku 2025 ukrajinský koordinační štáb evidoval 28 500 zahraničních kontraktníků. Za necelých deset měsíců přibylo dalších sedmnáct tisíc. Při tempu kolem 1 800 nových kontraktů měsíčně mohl rok 2026 skončit až s 21 500 novými zahraničními rekruty.

Odkud přicházejí? Největší počty hlásí Ukrajina u Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kazachstánu a Běloruska, zemí s obrovskými komunitami pracovních migrantů přímo na ruském území. Ale seznam je mnohem pestřejší. Jen za leden až září 2026 přibylo 1 449 Kolumbijců, 699 Burunďanů, 530 Zimbabwanů a 503 Peruánců. Na seznamu figurují i státy EU a NATO, včetně České republiky, byť v kategorii pod sto osob.

Proč Rusko cizince potřebuje

Odpověď je politicky jednoduchá a vojensky brutální. Po vysokých ztrátách prvních dvou let války se Moskva ocitla v dilematu: jak udržet útočný tlak, aniž by vyhlásila další vlnu mobilizace vlastních občanů. Mobilizace ze září 2022 vyvolala masový exodus mužů z Ruska, protesty a politický otřes. Kreml si ji nemůže dovolit opakovat.

Cizinci tento problém řeší. Jsou levnější než domácí mobilizace, politicky neviditelní a snadno nahraditelní. Podle zprávy organizací Truth Hounds a FIDH si ruské ministerstvo obrany pro rok 2026 stanovilo plán najmout nejméně 18 500 cizinců. Vojenské komisariáty dostaly regionální kvóty v rozmezí 0,5 až 3,5 procenta z počtu cizinců žijících v daném regionu. Vzniklo 97 oficiálních výběrových míst po celém Rusku. Nejde o nahodilý sběr dobrovolníků, je to institucionalizovaný systém řízený státem.

Každý takový kanál prodlužuje válku. Rusko si jím nakupuje čas a lidskou sílu, aniž by muselo platit politickou cenu doma. A přitom nejméně 5 149 zahraničních rekrutů už podle ukrajinských zdrojů zahynulo.

Jak nábor funguje, a kde začíná podvod

Náborový balíček vypadá na první pohled atraktivně: vysoká mzda (v přepočtu řádově statisíce korun ročně, což je pro muže z Tádžikistánu nebo Burundi astronomická částka), náborový bonus, legalizace pobytu a hlavně zrychlená cesta k ruskému občanství. Ruský zákon o občanství skutečně umožňuje cizinci požádat o pas po alespoň ročním kontraktu v ozbrojených silách. Občanství může získat i jeho rodina.

Jenže realita se od slibů dramaticky liší. Amnesty International i Truth Hounds popisují opakující se schéma:

• Zprostředkovatel v zahraničí inzeruje civilní práci: stavebnictví, ostrahu, IT, úklid, logistiku.
• Rekrut přiletí do Ruska na turistické nebo pracovní vízum.
• Po příjezdu je přesměrován do vojenského náborového centra.
• Dostane kontrakt v ruštině, kterému nerozumí.
• Jsou mu zabaveny doklady.
• Po krátkém výcviku, někdy jen několikadenním, je přesunut na frontu.

Kdo odmítne podepsat, čelí zadržení, hrozbě deportace, vykonstruovaným obviněním, v některých případech i fyzickému násilí. Analýza EUvsDisinfo zmapovala celou digitální infrastrukturu: desítky webů ve 40 jazycích, reklamy na platformách Meta, kontakty přes WhatsApp, falešné pracovní agentury. Kampaň se v létě 2026 cíleně přesunula do Afriky, Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie, tam, kde je ekonomická zranitelnost největší.

Zvláštní kategorii tvoří migranti, kteří už v Rusku žijí a pracují. Na ty dopadá tlak přes policii a migrační úřady: kontrola dokladů, hrozba vyhoštění, správní šikana. Podpis kontraktu se pro ně stává jedinou cestou, jak si udržet legální pobyt.

Žoldnéři, kontraktníci, nebo oběti obchodování s lidmi?

V běžném slova smyslu označení „žoldnéři“ sedí, velká část vstupuje do války primárně za peníze. Právně je to ale složitější. Dodatkový protokol I k Ženevským úmluvám definuje žoldnéře velmi úzce a podmínky jsou kumulativní: žoldnéř mimo jiné nesmí být příslušníkem ozbrojených sil strany konfliktu. Jenže právě to se děje, verbovaní cizinci formálně vstupují do ruské armády a podepisují kontrakt s ministerstvem obrany. Klasická právní definice žoldnéře na ně proto nemusí dopadat.

Truth Hounds proto upozorňuje, že mezi těmito lidmi jsou minimálně tři kategorie: cizí kontraktníci sloužící dobrovolně za peníze, kolokviální „žoldnéři“ bez plného právního naplnění definice, a v některých případech oběti obchodování s lidmi. Zabavené doklady, omezení pohybu, podvodné podmínky vstupu, nemožnost odejít. To jsou znaky nucené práce a obchodu s lidmi, ne dobrovolné vojenské služby.

Pro zajatého cizince to má praktický důsledek: dokud příslušný tribunál neurčí jeho status, měl by být presumován jako válečný zajatec s plnou ochranou podle mezinárodního humanitárního práva.

Tlak funguje, ale nestačí

Pozitivní zpráva existuje. Podle ukrajinského projektu Stop Russian Recruiters Rusko po medializaci a diplomatickém tlaku pozastavilo nábor občanů 39 zemí. Některé vlády začaly aktivněji informovat své občany, stíhat zprostředkovatele a ztěžovat falešné pracovní kanály.

Ale čísla ukazují, že celkový objem náboru neklesá, Moskva přesměrovává pozornost jinam. Když se zavře jeden kanál v Asii, otevře se další v Africe. Když zafunguje tlak v Kolumbii, posílí se nábor v Burundi. Infrastruktura je příliš rozvinutá a ekonomická zranitelnost příliš rozšířená na to, aby ji zastavilo několik diplomatických nót.

Skoro 46 tisíc lidí ze 151 zemí. Mnozí přišli za prací, dostali pušku. Rusko si z nich postavilo armádu, kterou nemusí vysvětlovat vlastním voličům, a kterou může bez politických nákladů posílat do nejkrvavějších úseků fronty.