Rusko je na pokraji sil, do boje nasadilo experimentální MiG-35. Existuje jen 6 exemplářů, sériovou výrobu nikdy nespustilo

Informaci přinesla jako první ukrajinská analytická komunita Sonjašnyk a rozpracoval ji server Defense Express. Podle těchto zdrojů Rusko v říjnu nasadilo MiGy-35 k odrážení dálkových ukrajinských dronových útoků na vlastním území. Nejde o oficiální ruské přiznání, Moskva nasazení nekomentovala. Přesto samotný fakt, že se v obranné misi objevuje typ, který Rusko samo nedokázalo proměnit v normální výrobní program, vypovídá o tlaku, pod nímž se ruská protivzdušná obrana nachází.

Šest kusů a žádná budoucnost

MiG-35 je víceúčelový bojový letoun generace 4++, vývojově odvozený z rodiny MiG-29. Modernější kokpit, novější senzory, silnější sebeobranný balík; na papíře jde o nejvyspělejší odbočku slavného Fulcrumu. Jenže to je zhruba vše, co se o něm dá říct pozitivně.

Kontrakt podepsaný na veletrhu Army-2018 pokrýval pouhých šest strojů: čtyři jednomístné MiG-35S a dva dvoumístné MiG-35UB. Tehdejší plán počítal s tím, že po vyhodnocení začne sériová výroba někdy po roce 2020. Nestalo se. Jak v roce 2020 upozornil The War Zone, program začal vypadat jako „mrtvá kachna“. Ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) dávaly jednoznačně přednost těžším strojům Suchoj, tedy Su-30SM, Su-35S a Su-57. Pro lehčí MiG-35 se nenašel velký domácí odběratel a exportní ambice se rovněž nenaplnily. Podle Aviation Week šlo při objednávce šesti kusů zčásti o marketingový projekt pro zahraniční zákazníky, ne o skutečný záměr vybudovat novou páteřní platformu VKS.

V červnu 2026 Defense Express upozornil i na plánované sloučení konstrukčních kanceláří MiG a Suchoj, což jen podtrhuje, jak slabou prioritu „migovská“ linie v dnešním Rusku má.

Proč zrovna teď a zrovna proti dronům

Odpověď se skrývá v tom, co Ukrajina dělá s ruským zázemím. Jen za září 2026 ukrajinské ministerstvo obrany hlásilo zásahy více než 30 prostředků protivzdušné obrany, radarů a elektronického boje a přes 40 velitelských stanovišť v ruském operačním týlu. Začátkem října pak SBU ohlásila zásah Su-35 a Su-34 přímo na letišti v Adygeji, pět set kilometrů od fronty.

Ukrajinské drony létají stále hlouběji a ruská pozemní PVO je pod soustavným tlakem. V takové situaci dává smysl přidat další vrstvu obrany, tedy stíhací hlídky schopné pokrýt velký prostor. Jenže když se do té role dostává i šestikusová předsériová flotila, signalizuje to kapacitní napětí. Rusko pořád disponuje odhadem kolem 560 stíhacích a víceúčelových letounů, z toho asi 130 Su-35S a zhruba 20 Su-57. MiG-35 v tomto kontextu představuje statistickou odchylku, šest strojů ze stovek. Ale právě proto je jeho nasazení tak výmluvné. Ztráta jediného kusu by znamenala pokles celé flotily o téměř sedmnáct procent.

Není to kolaps, ale je to signál

Bylo by přehnané tvrdit, že nasazení MiGu-35 dokazuje rozpad ruského letectva. Nedokazuje. VKS mají stále početné flotily sériových strojů a generál James Hecker v rozhovoru pro český A report konstatoval, že ruské letectvo se za pochodu učí a jeho integrovaná PVO působí solidně. Zároveň ale dodal, že Rusko nebylo schopné získat vzdušnou převahu nad Ukrajinou, nad zemí, jejíž letectvo je na papíře nesrovnatelně slabší.

A právě tady je jádro příběhu. Levné ukrajinské drony vynucují drahé a improvizované odpovědi. Bojový letoun za stovky milionů korun loví bezpilotník za zlomek ceny. Když k tomu Rusko potřebuje aktivovat i program, který samo pohřbilo ještě před válkou, nejde o důkaz kolapsu, ale o důkaz toho, že obrana hlubokého týlu polyká víc zdrojů, než Moskva plánovala.

Český rozměr: F-16, výcvik a levná obrana

Pro Česko je podstatnější širší trend než osud šesti MiGů. Ukrajina kolem západních F-16 (jen Nizozemsko jich dodalo 24 kusů) buduje celý ekosystém výcviku, údržby a velení v rámci Air Force Capability Coalition. Česko je přímým členem této koalice a poskytuje výcvikové platformy L-39 a Alto NG. BIS ve svých veřejných výročních zprávách drží Rusko jako hlavní bezpečnostní hrozbu a válka na Ukrajině tento závěr každý měsíc potvrzuje.

Debata o levném ničení dronů se přitom týká celého NATO. Papírové srovnání „letadlo proti letadlu“ je méně důležité než ekosystém, do kterého je stroj zasazen, a právě v budování takového ekosystému má Západ nad Ruskem zásadní náskok.

MiG-35 válku nezmění. Ale šest strojů, které Rusko nikdy nedokázalo rozmnožit, teď krouží nad jeho vlastním územím a loví drony za cenu zlomku jejich provozní hodiny. Lepší ilustraci toho, kam se ruská obrana dostala, by člověk hledal těžko.